Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 221/2023-40

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 9 411,78 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni:

a) částku 1 171,37 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 171,37 Kč od

24. 11. 2022 do zaplacení;

b) částku 6 440,41 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 440,41 Kč od

15. 12. 2022 do zaplacení;

to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 1 800 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši

343,5 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 800 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 240,40 Kč od 24. 11. 2022 do

14. 12. 2022 a úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 440,41 Kč od 13. 11. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 660,06 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni: a) částku 1 171,37 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 171,37 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení; b) částku 6 440,41 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 440,41 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení; to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 1 800 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 343,5 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 800 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 240,40 Kč od 24. 11. 2022 do 14. 12. 2022 a úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 440,41 Kč od 13. 11. 2021 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 660,06 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 9 411,78 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) uzavřela se žalovanou Smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které byl žalované aktivován běžný účet. Na základě Dispozice ke kontokorentnímu úvěru ze dne 30.3.2015 bylo žalované umožněno čerpat kontokorentní úvěr anonymizováno do výše povoleného limitu 5 000 Kč, žalovaná vyčerpala částku 6 440,41 Kč. Protože žalovaná překročila povolený limit kontokorentního úvěru, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, přistoupila předchůdkyně žalobkyně následně dne datum k zesplatnění kontokorentu a debetní zůstatek z běžného účtu žalované byl převeden na její nově zřízený úvěrový účet (viz žalobní nárok č. 2). V rámci žalobního nároku č. 2 požaduje žalobkyně kromě dosud neuhrazené jistiny v částce 6 440,41 Kč ještě částku 1 800 Kč coby souhrn dlužných poplatků a smluvních pokut.

Po výše uvedeném převedení debetního zůstatku z běžného na úvěrový účet dne 12.11.2021 se žalovaná opět dostala do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu, který ke dni podání žaloby činí 1 171,37 Kč (žalobní nárok č. 1).

Obě výše uvedené pohledávky předchůdkyně žalobkyně byly postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ode dne datum, o tom byla žalovaná informována dopisem od postupitele ze dne 12.12.2022. Před podáním žaloby byla žalovaná obeslána předžalobní upomínkou. Žalobkyně po žalované celkově požaduje částku 16 766,07 Kč na jistině a částku 700 Kč coby smluvní pokutu a poplatky.

V rámci doplnění žaloby ze dne 14.9.2023 žalobkyně doplnila, že její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru.

2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s  , , ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ “

3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž z listin doložených žalobkyní došel k následujícím závěrům. Dne datum uzavřela předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, dříve právnická osoba) a žalovaná Smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které banka pro žalovanou vedla běžný účet. Dne datum byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, na základě které došlo k poskytnutí kontokorentního spotřebitelského úvěru do výše povoleného limitu 5 000 Kč ode dne 30.3.2015 s úrokovou sazbou 21,99% ročně a roční procentní sazbou spotřebitelského úvěru 44,79%. K důkazu doložila žalobkyně též Všeobecné obchodními podmínkami předchůdkyně žalobkyně. K prokázání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru doložila žalobkyně výpis z běžného účtu žalované, ze kterého však vyplývá, že před poskytnutím úvěru v březnu 2015 žalovaná splácela již 7 poskytnutých spotřebitelských úvěrů, další dva spotřebitelské úvěry jí byly ten měsíc vyplaceny na účet. Ve zprávě banky o posouzení úvěruschopnosti žalované byl její deklarovaný příjem 14 500 Kč měsíčně a celkové příjmy domácnosti 40 000 Kč měsíčně, takové údaje však z výpisu z běžného účtu žalované nevyplývají. Kromě měsíčních splátek již poskytnutých spotřebitelských úvěrů banka nezjistila skutečně vynakládané další výdaje na bydlení apod. K řádnému prověření úvěruschopnosti žalované tedy nedošlo. K prokázání čerpání úvěru žalovanou žalobkyně předložila výpis z úvěrového účtu č. bankovní účet. K prokázání debetního zůstatku na běžném účtu předložila žalobkyně výpis z běžného účtu žalované č. bankovní účet. Žalované bylo zasláno oznámení o ukončení poskytování anonymizováno a vedení běžného účtu dopisem ze dne 12.11.2021.

Soudu byly předloženy i dalšíy, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, Dohoda upravující cenu za postoupené pohledávky z téhož data, Potvrzení o příjmu úplaty za postoupení pohledávek, Oznámení od předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky žalované z 25.11.2022 s dokladem o odeslání žalované z 1212.2022, ze kterých soud dovodil postoupení pohledávky za žalovanou, a to z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Z předžalobní upomínky datované dnem 4.4.2023 a z příslušného podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud.

4. V průběhu ústního jednání byla žalobkyně poučena o chybějících žalobních tvrzeních týkajících se okolností prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru.

5. Vzhledem k tomu, že tvrzená smlouva o bankovních produktech a službách měla být dle žalobkyně uzavřena dne datum, je zapotřebí s ohledem na ustanovení č. , účinného od 1. 1. 2014 aplikovat na tento tvrzený právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení , obchodního zákoníku, účinného do 31.12.2013.

Podle , obchodního zákoníku, účinného do 31.12.2013, (dále jen„ obch. z.“)„ Smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce.“ a závazek ve smyslu obch. z., podle něhož:„ Smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru ( a násl.).“ Dle a násl. obch.z.„ Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

V daném případě účastníci ve Smlouvě o zřízení a vedení účtu dohodli, že banka je oprávněna odepsat prostředky z účtu klienta i v případě, že na účtu vznikne v důsledku takové operace debetní zůstatek. Je tedy případné i na tento nárok vztáhnout ustanovení o úvěru ve smyslu § 711 a § 497 a násl. obch. z. Žalovaná úvěr čerpala, tím, že svůj účet přečerpala do debetu, poskytnuté finanční prostředky nevrátila zcela, tak jak bylo ujednáno ve Smlouvě o zřízení a vedení účtu. Soud tak žalobě v rámci nároku č. 1 vyhověl, neboť z provedeného dokazování vyplývá oprávněnost požadavku žalobkyně.

6. Jde-li o nárok č. 2 popsaný v žalobě, posuzoval jej soud následovně:

Podle a násl. , v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

Podle a 87 , o spotřebitelském úvěru, ve znění , účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná ( obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“

Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla Dispozicí ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne datum uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr v konečné částce 6 440,41 Kč, tato jistina úvěru nebyla do dnešního dne žalovanou splacena, žalobkyně má nárok na vrácení pouze výše uvedené jistiny úvěru, nikoliv dalších nároků vycházejících z Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne datum, kterou soud jakožto smlouvu o úvěru považuje za neplatnou z níže uvedených důvodů.

Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené její předchůdkyni v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila její předchůdkyně úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru, tedy před uzavřením Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne datum. Žalobkyně tyto skutečnosti dostatečně nedoplnila ani po poučení ze strany soudu a neunesla tak břemeno tvrzení a důkazní. Smlouvu o úvěru v podobě dispozice výše uvedené je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva o úvěru v podobě dispozice výše uvedené uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou , neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. ze dne 20.3.2019

Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 6 440,41 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy o úvěru v podobě dispozice výše uvedené třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V této části žalobního nároku č. 2 tedy soud žalobě rovněž vyhověl, ve zbytku nárok č. 2 žaloby zamítl.

Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění poprvé prokazatelně v rámci oznámení o postoupení pohledávky, písemnost byla žalované odeslána 12.12.2022, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, od 14.12.2022 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 15.12.2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu o.z. ve výši požadované žalobkyní (soud se od sazby úroku z prodlení požadované žalobkyní neodchýlil), která není v rozporu s ustanovením , a to s ohledem na počátek prodlení žalované. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná Smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávek za žalovanou dle ustanovení o.z.. I přes skutečnost, že soud posoudil některé pohledávky žalobkyně za žalovanou právně odlišně od žalobkyně, svědčí žalobkyni v důsledku výše uvedené Smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 660,06 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59 % a úspěchu žalované v rozsahu 41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 411,78 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) a z částky 1 500 Kč za jeden úkon uvedený v  a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast u ústního jednání před soudem) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 700 Kč ve výši 567 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně v souladu s  Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

8. Lhůtu k plnění obou uložených povinností soud stanovil v souladu s  jako třídenní, protože neshledal žádné důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté , či exekucí dle příslušných ustanovení , exekučního řádu.