Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 C 267/2023-57

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 19 079,58 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 999,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 999,99 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 5 863,73 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 8 863,72 Kč od 4. 2. 2023 do 23. 2. 2023, a z částky 5 863,73 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 860,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 023,55 Kč, částky 6 519,69 Kč, částky ve výši 3 696,17 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 999,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 999,99 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 5 863,73 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 8 863,72 Kč od 4. 2. 2023 do 23. 2. 2023, a z částky 5 863,73 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 860,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 023,55 Kč, částky 6 519,69 Kč, částky ve výši 3 696,17 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 19 079,58 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel právnická osoba, IČO, sídlem adresa, obec a číslo (dále jen„ původní věřitel“) uzavřel v písemné formě s žalovanou Smlouvu o úvěru číslo (dále jen "smlouva"), jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na jejím základě původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 15 000 Kč spolu s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč do 24.11.2021 Smlouva byla uzavřena v písemné podobě. Žalovaná převzala poskytnutou částku v hotovosti v místě svého bydliště, avšak sjednanou částku neuhradila řádně a včas a vznikla jí povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Předmětem žaloby učinila žalobkyně částku 8 863,72 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 4.2.2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 860,75 Kč za dobu od 25.11.2021 do 16.1.2023 z částky 8 863,72 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 023,55 Kč, částku ve výši 6 519,69 Kč jako neuhrazené poplatky, smluvní pokutu ve výši 3 696,17 Kč při sazbě 0,1 % denně z částky 8 863,72 Kč za dobu od 25.11.2021 do 15.1.2023. Svoji aktivní legitimaci v řízení žalobkyně opírá o postupní smlouvu uzavřenou s původním věřitelem dne datum.

2. Soud věc projednal podle ustanovení bez přítomnosti účastníků. Při rozhodování soud vycházel z listinných důkazů založených ve spise, které pro posouzení věci považoval za postačující.

3. Žalobkyně předložilay nazvané Smlouva o úvěru ze dne datum, číslo formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádost o úvěr z datum, předžalobní výzvu ze dne 24.5.2023, postupní smlouvu včetně dodatku, oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované úvěr splatit, předložila žalobkyně k důkazu pracovní smlouvu z prosince 2019 uzavřenou na dobu určitou do datum, výplatní lístky za měsíce 6, 7, 8/2020, poštovní poukázky o výplatě invalidního důchodu ve výši částka a exekuční příkaz z datum k vymožení částky částka.

4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením a odst. 3 poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o tom, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splatit. Z předložených listin není patrno, že by se právní předchůdce žalobkyně zabýval faktickými výdaji žalované, když předložené doklady svědčí o tom, že poskytovatel úvěru se soustředil na ověřování příjmů žalované, aniž by se jakkoliv zabýval jejími skutečnými výdaji. Pokud jde o výdaje měl k dispozici jen prohlášení žalované o výdajích na bydlení ve výši částka, osobních výdajích ve výši částka a srážkách ze mzdy ve výši částka. Z žádného důkazu není patrno, že by poskytovatel úvěru ověřoval tvrzené výdaje žalované, pokud jde o náklady na bydlení a energie (např. SIPO, nájemní smlouva, faktury). Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a nálezu Ústavního soudu , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu ( ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. V řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí částky 15 000 Kč původním věřitelem žalované. Žalovaná, který se také k jednání nedostavila, netvrdila jiný důvod poskytnutí této částky.

5. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovaného. Bylo-li doloženo vyplacení částky 15 000 Kč žalované, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je třeba zvážit přiznání nároku z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení . Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. V projednávané věci již z žalobních tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná uhradila ve prospěch pohledávek žalobkyně částku 12 000,01 Kč. Soud proto určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 2 999,99 Kč a uložil žalované povinnost k zaplacení této částky. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , které je aplikovatelné i v poměrech nového , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr.

6. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení v rozsahu uvedeném ve výroku I. Při stanovení počátku prodlení soud vycházel ze zjištění, že původním věřitelem bylo žalované zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, v němž byla současně vyzvána k zaplacení dlužných částek do 10 dnů od doručení dopisu. Oznámení bylo dle poštovního podacího archu odesláno dne 10. 2. 2023 na adresu žalovaného. Podle ust. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Má se za to, že předmětná výzva byla doručena 13. 2. 2023 a žalovaná byla v této výzvě vyzvána k zaplacení do 23. 2. 2023. Lze tak uzavřít, že ke dni 24. 2. 2023 byla žalovaná s plněním v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

7. Ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (ust. ).

8. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů od doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí na Labem prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.