Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 291/2022-69
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
t. č. neznámého pobytu
zastoupený opatrovnicí údaje o zástupci
pro 61 122,26 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 130,24 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 48 130,24 Kč za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 12 992,02 Kč, co do úroku kapitalizovaného za dobu od datum do datum ve výši 4 929,98 Kč a dále ve výši 23,99 % ročně z částky 59 922,26 Kč za dobu od datum do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 792,02 Kč za dobu od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 638 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 130,24 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 48 130,24 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 12 992,02 Kč, co do úroku kapitalizovaného za dobu od [datum] do [datum] ve výši 4 929,98 Kč a dále ve výši 23,99 % ročně z částky 59 922,26 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 792,02 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 638 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum a doplněnou dne datum a dne datum domáhala proti žalovanému zaplacení částky v celkové výši 61 122,26 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba s žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty číslo na jejímž základě byl žalovanému původním věřitelem poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem sjednaným ve výši 23,99 % ročně a dalšími poplatky dle této smlouvy a sazebníku původního věřitele formou pravidelných měsíčních splátek. Před uzavřením smlouvy původní věřitel řádně zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, apod. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel porovnával jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ. Po individuálním hodnocení žalovaného původní věřitel žádosti žalovaného vyhověl a úvěr schválil. Původní věřitel svůj závazek splnil, kreditní kartu žalovanému vydal a sjednaný úvěrový rámec mu poskytl. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, vyčerpal částku v celkové výši 96 106 Kč a celkem původnímu věřiteli uhradil pouze 31 339,62 Kč. Původní věřitel tedy v souladu s produktovými podmínkami pro osobní úvěry přistoupil dne datum k zesplatnění dluhu. Následně původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 59 922,26 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 200 Kč (dlužný poplatek za správu karty ve výši 4x 50 Kč + dlužný poplatek za zaslání upomínky ve výši 2x 500 Kč). Žalobkyně dále požaduje po žalovaném úhradu úroku kapitalizovaného za dobu od datum do datum ve výši 4 929,98 Kč a dále ve výši 23,99 % ročně z částky 59 922,26 Kč za dobu od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 59 922,26 Kč za dobu od datum do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění.
2. Z důvodu neznámého pobytu žalovaného byl žalovanému usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 8. 2023, č. j. 117 C 291/2022-44 ustanoven opatrovník v osobě advokátky JUDr. jméno příjmení. Opatrovník žalované s žalobou nesouhlasil, uvedl, že ze strany právního předchůdce žalobkyně nebylo řádně provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když původní věřitel po žalovaném nepožadoval ani potvrzení o zaměstnání či o výši jeho příjmu, přičemž mu muselo být známo, že žalovaný má minimálně další dva závazky. Z toho důvodu je předmětná úvěrová smlouva absolutně neplatná a žalobkyni by mohl vzniknout pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Dle souhrnného výpisu z účtu kreditní katy žalovaný vyčerpal celkem 79 379,12 Kč, přičemž částku 31 399,62 Kč původnímu věřiteli uhradil. Z titulu bezdůvodného obohacení tak dluží žalobkyni maximálně částku ve výši 48 039,50 Kč. Navíc není prokázáno, že se výzva původního věřitele k vrácení bezdůvodného obohacení dostala do sféry dispozice žalovaného, proto by žalobkyně ani v případě procesního úspěchu neměla mít nárok na náhradu nákladů řízení.
3. U jednání ve věci dne datum zástupce žalobkyně i opatrovník žalovaného na svých procesních stanoviscích setrvali.
4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty, na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 60 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit čerpaný úvěr spolu s poplatkem za správu karty ve výši 50 Kč měsíčně a spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně dle sjednaného splátkového kalendáře. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 68 396,75 Kč. Kreditní kartu žalovaný převzal dne datum. V návrhu na uzavření smlouvy žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém bytě/domě, nemá vyživované dítě, je zaměstnán jako manuální pracovník s příjmem 22 000 Kč a splácí jiné úvěry ve splátkách po 4 400 Kč (prokázáno Návrhem na uzavření Smlouvy o vydání kreditní karty STYLE číslo ze dne datum a protokolem o převzetí kreditní karty/PINu ze dne datum). Úvěr byl žalovanému původním věřitelem poskytnut, k prvnímu čerpání došlo dne datum platbou u obchodníka, celkem bylo žalovaným z úvěrového rámce vyčerpáno 79 469,96 Kč a žalovaný původnímu věřiteli uhradil 31 339,62 Kč (prokázáno souhrnným výpisem z účtu Kreditní karty žalovaného). V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. a vycházel z průměrného příjmu deklarovaného žalovaným na poslední schválené žádosti o spotřební úvěr ve výši 20 000 Kč. Příjem žalovaného byl následně porovnán s jeho výdaji odhadnutými na základě historických dat ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních/externích zdrojů původní věřitel zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti další závazky, ale kapacita splácet byla dostatečná (prokázáno sdělením původního věřitele a výpisem z CBL ze dne datum). Dne datum původní věřitel oznámil žalovanému, že úvěr byl prohlášen za okamžitě splatný ke dni datum a vyzval žalovaného k okamžité úhradě částky 66 052,24 Kč. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne datum (prokázáno Prohlášením o okamžité splatnosti kreditní karty ze dne datum a přehledu podacích čísel ze dne datum). Následně byla pohledávka za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému původním věřitelem oznámeno dne datum (prokázáno Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek č. 2018 ze dne datum, Smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 číslo ze dne datum, oznámeními o postoupení pohledávky ze dne datum a přehledem podacích čísel ze dne datum). Dne datum vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 79 588,38 Kč, výzva byla zaslána žalovanému dne datum (prokázáno výzvami k úhradě ze dne datum a podacím archem ze dne datum). Z dalších listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil.
5. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 60 000 Kč a žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal spolu se sjednaným úrokem a poplatky splatit žalobkyni ve sjednaných měsíčních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, pouze deklarovala, že původní věřitel posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle příjmu deklarovaného žalovaným v poslední schválené žádosti o úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž u výdajů žalovaného vycházel z výdajů odhadnutých na základě historických dat ČSÚ, aniž by byla specifikována částka, z jaké původní věřitel vycházel, a dále z interní či externí informace o dalších závazcích žalovaného v blíže neurčených splátkách. Svá tvrzení žalobkyně, ač poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., nedoplnila, provedení dalších důkazy o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku soudu nenavrhla. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto právní předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 79 469,86 Kč (dle souhrnného výpisu z úvěrového účtu žalovaného), pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit původnímu věřiteli, resp. žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena dle ust. § 1879 občanského zákoníku, poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však na svůj dluh před podáním žaloby již částečně plnil, a to částkou v celkové výši 31 339,62 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2993 o. z.). S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 48 130,24 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 79 469,86 Kč – úhrada ve výši 31 339,62 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 48 130,24 Kč, a to ode dne datum, když žalovaný byl sice k vrácení jistiny úvěru vyzván oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum, zaslaným na poslední původnímu věřiteli známou adresu žalovaného, když v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný žalobkyni či původnímu věřitele změnu své adresy oznámil, a v souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje oznámení za doručené dne datum, přičemž splatnost závazku nastala následujícího dne po doručení výzvy, tj. dne datum, žalobkyně však žalobou požadovala pouze úhradu úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně až za dobu od datum do zaplacení (tzn. za dobu od datum do datum nebyl nárok na úrok z prodlení uplatněn), a soud je žalobou vázán. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě
6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal dále soud žalovaného, aby žalobkyni zaplatil na náhradě nákladů řízení 6 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 47 % uplatněného nároku (předmět řízení vypočten včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí). Náhrada nákladů řízení se v daném případě sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 057 Kč, z odměny advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT) ve výši 17 900 Kč za pět úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby, sepis vyjádření k vyjádření opatrovníka žalovaného a účast u jednání, každý právní úkon po 3 580 Kč), a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 500 Kč k pěti úkonům právní služby dle ust. § 13 AT (každý po 300 Kč). Dále advokát požadoval náhradu za ztrátu času spojenou s cestou z obec k jednání soudu do obec a zpět, a to za 4 půlhodiny po 100 Kč, což činí částku 400 Kč, a cestovní náklady za použité osobní vozidlo za 102 km cesty z obec do obec a zpět při průměrné spotřebě vozidla 8,2 litrů benzínu Natural 95 na 100 km, základní sazbě opotřebení 5,20 Kč za 1 km a ceně benzínu ve výši 41,20 Kč za 1 litr dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., kdy tyto cestovní výlohy činí částku 875 Kč. Náhradu za ztrátu času a cestovné zástupce žalobkyně požadoval pouze v 1/2, což činí 638 Kč, když se daného dne zúčastnil u zdejšího soudu celkem dvou jednání. Jelikož advokát žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobkyni i nárok advokáta na úhradu 21% DPH ve výši 4 208 Kč v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 27 303 Kč. Z toho 6 % představuje 1 638 Kč a k této částce byl žalovaný zavázán. Odměnu advokáta za úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby na výzvu soudu ze dne datum na základě výzvy soudu a paušální náhradu hotových výdajů advokáta k tomuto úkonu právní služby soud žalobkyni nepřiznal, neboť je odpovědností advokáta, aby veškerá tvrzení potřebná k projednání návrhu byla uvedena již v žalobě, a to včetně návrhu na provedení důkazů k takto tvrzeným skutečnostem.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.