Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 232/2023-58
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Veronikou Čechovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 29 053,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 553,60 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 860,25 Kč, s úrokem v částce 1 888,21 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 865,48 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 14 865,48 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 553,60 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 860,25 Kč, s úrokem v částce 1 888,21 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 865,48 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 14 865,48 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 29 053,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (spol. právnická osoba, IČO) a žalovaná uzavřely na základě žádosti žalované dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázela splácet spolu s úroky a poplatky v celkové výši 17 118 Kč v 65 týdenních splátkách po 495 Kč Celkem tak měla splatit 32 118 Kč, poslední splátka měla být uhrazena datum Smlouvou ze dne datum byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila pouze 500 Kč, kterou žalobkyně započetla částečně na jistinu a částečně na poplatky. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši 14 865,48 Kč a poplatku ve výši 16 752,52 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 20,88 % ročně a úrok z prodlení, přičemž oba částečně kapitalizovala.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.
4. Usnesením ze dne datum vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalované. Na to žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou v zákaznické kartě, jejich pravdivost si žádným způsobem neověřovala, žádné listin y k tomu není schopna předložit (výplatní pásky, výpisy z účtu žalované apod.).
5. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).
6. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr vyplněné žalovanou dne datum soud zjistil, že žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 7 800 Kč a pochází z dávek st. soc. podpory, její měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Další čisté příjmy domácnosti činí 20 000 Kč. Žalovaná je svobodná, bezdětná a žije s rodiči. Je nazaměstnaná.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že v této smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavazuje tuto částku spolu s poplatkem ve výši 5 351 Kč, úrokem ve výši 9 817 Kč a pojistným ve výši 1 950 Kč vrátit v 65 týdenních splátkách po 495 Kč Celkem měla žalovaná splatit částku 32 118 Kč. Úroková sazba tak činí 88 % a RPSN 168,04 %.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a jejích příloh soud zjistil, že pohledávka za žalovanou z úvěrové smlouvy číslo byla společností právnická osoba, IČO postoupena žalobkyni.
9. Z dopisu ze dne datum a podacího lístku z datum soud zjistil, že tímto je oznamováno žalované postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy číslo ve výši 41 287,68 Kč bez příslušenství na žalobkyni a zároveň je vyzývána k úhradě dlužné částky do 10 dnů.
10. Z dopisu – předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího lístku z datum soud zjistil, že tímto žalobkyně vyzývá žalovanou k úhradě dlužné částky do datum.
11. Ze souhrnných informací k úvěrové smlouvě číslo soud zjistil, že k datum žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila pouze 500 Kč.
12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.
14. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
16. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla v souladu s § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena dne datum smlouva o zápůjčce číslo která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalované nebyly ověřovány, žádné takové listin y nemá žalobkyně k dispozici. Dle tvrzení žalované činí její pravidelný měsíční příjem 7 800 Kč a výdaje 5 000 Kč, přičemž sama žalovaná uvedla, že je nezaměstnaná a příjem spočívá ve státních dávkách. Kdyby právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, nemohl by dospět k závěru, že je žalovaná schopna splácet měsíčně 2 000 Kč (495 Kč týdně), když její příjem po odečtení základních a pravidelných výdajů činí 2 800 Kč. Již tedy ze samotné zákaznické karty je zřejmé, že žalovaná je nezaměstnaná, je závislá na dávkách státní podpory a její majetkové a výdělkové poměry jsou v takto zjištěném rozsahu nedostačující k tomu, aby byla objektivně schopna přijímat a splácet další nové závazky. Její příjmy nepřevyšují ani nezabavitelné minimum.
17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20 , dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.
18. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C – číslo, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
19. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalované zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena jejím právním předchůdcem. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ).
20. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne datum je tak absolutně neplatná a žalovaná má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Protože žalobkyně prokázala, že její právní předchůdce žalované poskytl finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a že žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila 500 Kč, započetl tuto platbu soud na jistinu úvěru a žalobě vyhověl co do částky 14 500 Kč. Co do poplatků a smluvních úroků soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.
21. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalované). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaná ji nevrátila ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Z důvodu nečinnosti žalované, která se k žalobě nevyjádřila, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalované, a tedy k jejím možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
22. Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaná v té době dosud nebyla v prodlení.
23. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že účastníci byli ve věci úspěšní co do obdobné výše, rozhodl soud, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.