Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 171/2023-20

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 38 100,48 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 38 100,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 297 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 38 100,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 297 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 38 100,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná dne 6. 9. 2018 uzavřela se žalobcem smlouvu o zápůjčce číslo jejíž součástí jsou rovněž obchodní podmínky, se kterými byla žalovaná seznámena a které akceptovala dne 6. 9. 2018. Na základě smlouvy o zápůjčce byla žalobcem žalované dne 12. 9. 2018 vyplacena zápůjčka ve výši 31 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši 102 356 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, t. j. obchodní úrok ve výši 47 356 Kč a administrativní poplatek ve výši 24 000 Kč, a to v 59 měsíčních splátkách po 1 706 Kč a v 60. (závěrečné splátce) ve výši 1 702 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem 20. 10. 2018. Žalovaná však platby dle předmětné smlouvy o zápůjčce hradila pouze částečně a je tak v prodlení s hrazením svých závazků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce. S ohledem na prodlení žalované žalobce neuhrazenou část jistiny zápůjčky v souladu s ustanovením článku 11 Smlouvy o zápůjčce ve spojení s ustanovením v článku 13.7. Obchodních podmínek zesplatnil, a to ke dni 2. 5. 2022, když žalovaná své prodlení nenapravila ani do 30 dnů od písemné výzvy žalobce k nápravě. S ohledem na prodlení žalované s úhradami plateb dle Smlouvy o zápůjčce eviduje žalobce za žalovanou pohledávku v celkové výši 38 100,48 Kč. Žalobce uvedl, že dnem 2. 5. 2022 došlo k zesplatnění dosud neuhrazené jistiny zápůjčky, která ke dni zesplatnění činila 20 429 Kč (na jistině zápůjčky žalovaná do dne zesplatnění uhradila celkem 10 571 Kč). Dále na neuhrazených obchodních úrocích za dobu do dne sjednané splatnosti první splátky zápůjčky, následující po zesplatnění, eviduje žalobce za žalovanou pohledávku ve výši 5 518 Kč (na obchodních úrocích zápůjčky do dne sjednané splatnosti první měsíčních splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, měla žalovaná uhradit celkem 41 963 Kč, z čehož do dne zesplatnění žalovaná uhradila částku ve výši 36 445 Kč). Žalobce uvedl, že obchodní úroky zápůjčky za dobu ode dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky následující po dni zesplatnění nesplacené jistiny zápůjčky nepožaduje. Dále na neuhrazených měsíčních poplatcích za správu zápůjčky za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, eviduje žalobce za žalovanou pohledávku ve výši 3 200 Kč (na administrativních poplatcích do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, měla žalovaná uhradit celkem 17 600 Kč, z čehož do dne zesplatnění žalovaná uhradila částku 14 400 Kč). Žalobce uvedl, že administrativní poplatky za dobu ode dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, žalobce nepožaduje. Dále žalobce uvedl, že s ohledem na to, že žalovaná nehradila své závazky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce řádně a včas, požaduje úhradu zákonného úroku, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž byla žalovaná v prodlení, zvýšené o 8% bodů. Za dobu do zesplatnění požaduje žalobce zákonný úrok z prodlení neuhrazených částí zápůjčky v celkové částce 295,28 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost uhradit svůj dluh sestávající po zesplatnění z nesplacených částí zápůjčky (tedy z neuhrazené jistiny, neuhrazeného obchodního úroku, neuhrazených administrativních poplatků a účelně vynaložených nákladů) za dobu do první splátky po zesplatnění, a to ani v dodatečné lhůtě uvedené v Oznámení o zesplatnění, požaduje žalobce úhradu zákonného úroku z prodlení z aktuální výše neuhrazených částí zápůjčky za dobu od zesplatnění do data 31. 8. 2022 v celkové výši 871,56 Kč. Za dobu do data 31. 8. 2022 tak žalobce požaduje úrok z prodlení v celkové výši 1 166,84 Kč, z čehož žalovaná ničeho neuhradila. Dále žalobce uvedl, že dle článku 13.3. Obchodních podmínek ve spojení s ustanovením článku 9 Smlouvy o zápůjčce je žalobce oprávněn uplatnit vůči žalované smluvní pokutu pro případ prodlení se splácením jakékoliv splátky nebo její části, a to ve výši dle sazebníku. Žalovaná a věřitel se dohodli, že věřitel je oprávněn účtovat žalované smluvní pokutu dle bodu II.1.A Sazebníku, tedy pokutu ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky počítanou až do okamžiku, kdy takto vypočtená výše smluvní pokuty dosáhne příslušného zákonného limitu, tedy 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, nejvýše však 3 000 Kč v kalendářním roce, v němž došlo k prodlení, je-li klient v prodlení s více než jednou splátkou. S ohledem na to, že žalovaná sjednané splátky v době do zesplatnění zápůjčky nehradila řádně a včas, ocitla se v prodlení s hrazením sjednaných splátek a byla tak v prodlení s hrazením svých závazků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce. Je tak povinna uhradit smluvní pokutu v celkové výši 3 001 Kč. Podle čl. 13 Obchodních podmínek ve spojení s ustanovením článku 11 Smlouvy o zápůjčce je věřitel oprávněn uplatnit vůči dlužníkovi smluvní pokutu za porušení povinnosti uhradit dluh po zesplatnění, a to ve výši dle Sazebníku, tedy ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. S ohledem na to, že žalovaná dlužné platby po zesplatnění zápůjčky řádně neuhradila, je povinna uhradit za dobu od zesplatnění smlouvy o zápůjčce do dne ke kterému žalobce příslušnou smluvní pokutu vyčíslil, tedy za dobu do 31. 8. 2022, smluvní pokutu v celkové výši 3 635,64 Kč Smluvní pokuty za dobu do zesplatnění a za dobu po zesplatnění tak žalobce požaduje ve výši 6 636,64 Kč. Dále žalobce uvedl, že požaduje úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle článku 10 Smlouvy o zápůjčce ve spojení s bodem II.2.A – II.2.F Sazebníku úroků ve výši 1 150 Kč, kdy částka fakticky odpovídá skutečným nákladům na odeslání všech písemných upomínek odeslaných před zesplatněním a po zesplatnění. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost uhradit svůj dluh, požaduje žalobce úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 30 297 Kč za dobu od 1. 9. 2022 do zesplatnění. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla upomínána.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Následně žalobce po poučení soudu doplnil skutková tvrzení ohledně posouzení schopnosti žalované splácet měsíční částku ve výši 1 706 Kč. Žalobce uvedl, že naplnil požadavek zákona o spotřebitelském úvěru, když posoudil schopnost žalované splácet měsíční splátku ve výši 1 706 Kč a zároveň celou zápůjčku řádně a s odbornou péčí, když nespoléhal pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i sám aktivně vystupoval k prověření, respektive k požadavku na doložení těchto tvrzní. Žalobce posoudil schopnost žalované splácet zápůjčku nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a nahlédnutím do Centrální evidence exekucí, prokazující, že žalovaná nebyla vedena v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí, a dále především z informacích získaných od žalované, a to předložením výpisů z účtu žalované aktuálních za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy o konkrétní půjčce a výplatních pásek žalované aktuálních za poslední měsíce před uzavřením smlouvy o konkrétní půjčce, prokazujících pravidelný měsíční příjem žalované. Žalobce také provedl lustraci dokladu předloženého žalovanou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky. Žalobce před podpisem smlouvy též předložil žalované standartní informace o spotřebitelském úvěru, jakožto návrhy smlouvy. Mimo tyto žalobce zjišťoval informace od žalované o jejích pravidelných měsíčních příjmech, a především výdajích zahrnujících výdaje na ostatní splátky (včetně hypotéky), bydlení a vyživovací povinnosti skrze formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr. Žalobce uvedl, že při posouzení úvěruschopnosti svých klientů je z velké míry závislý na pravdivosti a úplnosti informací předložených klienty před sjednáním úvěru, což se v praxi neukazuje jako dostatečný informační zdroj, jelikož klienti žalobce neuvádí informace úplné, natož přesné. Žalobce tedy jako poskytovatel úvěru provádí prostřednictvím scóringového systému finanční analýzu příjmů a výdajů především z údajů získaných ve výpisu z účtu předloženého žadatelem o úvěr. Výpisy z bankovních účtů předložené dlužníkem jsou podrobné a obsahují jak běžné měsíční výdaje dlužníka, tak pravidelné platby závazků. Právě z těchto výdajů uvedených ve výpisu z bankovního účtu dlužníka žalobce vychází při vyhodnocování bonity žadatelů o úvěr a údaje uvedené ve výpisu z účtu zadává do scóringového systému, když tento mu po zadání údajů vyhodnotí žadatele o úvěr jako neschopného splácet, případně jako schopného splácet konkrétní úvěr se splátkou v konkrétní maximální výši. Dále žalobce jako poskytovatel úvěru zohledňuje i informace o příjmech a výdajích sdělené žadatelem o úvěr nad rámec prověřovaného výpisu z účtu, respektive hotovostních plateb, které jsou např. uváděny ve formuláři příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr. Také tyto údaje zadává do scóringového systému. Pokud jde o hodnocení výdajů plynoucích z výpisu z účtu uvedl, že do vyhodnocení této kategorie se vedle prokázaných měsíčních výdajů promítá řada faktorů statistických a pravděpodobnostních, které přidávají klientovi bonitu. Také prokázaným měsíčním výdajům je přiřazován scórovacím systémem žalobce určitý koeficient. Žalobce uvedl, že jako nebankovní poskytovatel úvěrů nemá přístup do bankovních evidencí, ze kterých lze na základě informací zde uvedených posoudit bonitu klientů mnohem lépe. Žalobce je odkázán z velké části na pravdivost a úplnost poskytnutých informací. Žalobce u svých klientů pravdivé výdaje dotazuje, nicméně žádné další výdaje vedle výdajů doložených výpisem z účtu žalovaná neuvedla. Žalobce uvedl, že se domnívá, že postupoval v souladu s povinností uvedenou v  ve znění ke dni uzavření smlouvy a v souladu s v té době platnou judikaturou. Žalobce nad rámec této své povinnosti, kdy vyžadoval předložení výpisu z účtu, ze kterého byl schopen posoudit pravidelné příjmy a výdaje žalované, a výplatní pásky žalované prokazující její pravidelný měsíční příjem, kdy v rámci scóringu byl žalobce schopen údajům z těchto listin přiřadit určitou hodnotu, přičemž nic nenasvědčovalo tomu, že by žalovaná neměla být schopna sjednaný úvěr splácet.

4. Žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal smlouvou o zápůjčce číslo z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 6. 9. 2018. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal žalované poskytnout částku 31 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku 102 356 Kč v 60 měsíčních splátkách po 1 706 Kč, když výše poslední splátky činila 1 702 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit jistinu ve výši 31 000 Kč, dále celkové náklady spotřebitelského úvěru, t. j. úrok 45 % a administrativní poplatek ve výši 400 Kč měsíčně ve výši 71 356 Kč. Z bodu 9 Smlouvy bylo zjištěno, že se strany dohodly, že v případě, že se klient ocitne v prodlení se splacením jakékoliv splátky nebo její části, je žalobce oprávněn účtovat klientovi smluvní pokutu dle sazebníku. Dle bodu 10 je žalobce oprávněn účtovat klientovi náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobci vzniknou v důsledku prodlení klienta, které zahrnují zejména náklady na odeslání upomínek, náklady spojené s elektronickou komunikací prostřednictvím zpráv SMS/MMS a emailových zpráv, personální náklady v souvislosti s upomenutím a jednáním s klientem telefonicky či osobně, hotové výdaje na telefonní komunikaci či případnou osobní komunikaci, náklady na posouzení dalšího postupu při vymáhání dlužné částky a obdobné náklady, které jsou opodstatněné, přiměřené a účelně vynaložené vzhledem k okolnostem prodlení klienta. Výše sjednaných náhrad účelně vynaložených nákladů souvisejících s prodlením klienta je uvedena v Sazebníku. Z bodu 11 Smlouvy bylo zjištěno, že v případě, že klient včas nesplní povinnost uhradit splátku v termínu splatnosti dle splátkového kalendáře, a to ani v dále uvedené lhůtě 30 dnů je žalobce oprávněn celou zbývající dosud neuhrazenou jistinu poskytnutou na základě smlouvy zesplatnit. Dle bobu 12 Smlouvy v případě porušení kterékoliv povinnosti klienta stanovené v článku 14.1 Obchodních podmínek je žalobce oprávněn uplatnit vůči klientovi smluvní pokutu za každé jednotlivé porušení, a to ve výši dle sazebníku. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaná byla povinna zaplatit první splátku dne 20. 10. 2018 a poslední splátku dne 20. 9. 2023. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal Sazebníkem úroků, poplatků a smluvních pokut. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 12. 9. 2018 byla na účet žalované odeslána částka 31 000 Kč. Z výpisu splátkového kalendáře, přehledu úhrad splátek bylo zjištěno, že žalovaná hradila jednotlivé splátky od 20. 10. 2018 do 20. 9. 2021, kdy byla uhrazena poslední splátka. Žalovaná uhradila celkem 36 splátek po 1 706 Kč, celkem tedy 61 416 Kč. Z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaná uvedla svůj měsíční příjem ve výši 20 000 Kč čistého, průměrné měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč, dále uvedla jako druh bydlení ostatní s tím, že na současné adrese žije 3-6 let, dosažené vzdělání – výuční list, rodinný stav – rozvedená, počet vyživovacích povinností - 0. Z Oznámení o zesplatnění zápůjčky bylo zjištěno, že žalovaný dopisem ze dne 2. 5. 2022 oznámil žalované, že prohlašuje smlouvu o zápůjčce za splatnou ke dni 2. 5. 2022 s tím, že žalovaná byla vyzvána k úhradě celkové dlužné částky ve výši 32 967,97 Kč do 24. 5. 2022. Dále pak žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal obchodními podmínkami pro poskytování spotřebitelského úvěru.

5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž žalobce žalované poskytl částku 31 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná vystupovala při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou smlouvu rovněž o spotřebitelském úvěru v platném znění. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v  zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel).

6. Žalobce uvedl, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel jednak z informací dostupných ve veřejně přístupných rejstřících, dále z informací, které sdělila samotná žalovaná a dále pak z listin vyžádaných od žalované. Žalobce k prokázání svého tvrzení však předložil pouze formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr, jiné y, na základě nichž žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, žalobce nepředložil. Dle názoru soudu nepostačuje k řádnému přezkoumání úvěruschopnosti, aby měl věřitel y dokladující poměry žadatele o úvěr v době sepisu smlouvy. Důkazní břemeno o tom, že nebyla porušena povinnost poskytovatele úvěru (respektive, že byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žadatele o úvěr) nese poskytovatel úvěru, neboť má přístup k dokumentaci k posouzení úvěruschopnosti, kterou si uchovává (srovnej zákon o spotřebitelském úvěru. Praha: C.H.Beck 2017 430-440 s.) Pro hodnověrné osvědčení splnění zákonných povinností má poskytovatel a zprostředkovatel ediční povinnost uchovávat relevantní dokumenty po dobu 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo jeden rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta dle zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobce nepředložil žádné další y z nich vyplývá, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, z jednání se dne 9. 10. 2023 omluvil, to znamená, že žalobci nemohlo být poskytnuto poučení o doplnění důkazů ke zkoumání úvěruschopnosti, když soud toto poučení poskytuje pouze při jednání, má soud za to, že žalobce neunesl důkazní břemeno. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o úvěru odporuje obč. zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalované byla ze strany žalobce poskytnuta částka 31 000 Kč a žalovaná uhradila celkem částku 61 416 Kč, nelze hovořit na straně žalované o bezdůvodném obohacení, a proto žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , podle něhož úspěšný účastník má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. V souladu s citovaným ustanovením by právo na náhradu nákladů řízení měla žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.