Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 221/2023-73
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 53 971,45 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 142,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 142,05 Kč od 17. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 829,4 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 26,94 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 423,6 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 142,05 Kč od 24. 2. 2022 do 16. 1. 2023, nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 472 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 582 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 142,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 142,05 Kč od 17. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 829,4 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 26,94 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 423,6 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 142,05 Kč od 24. 2. 2022 do 16. 1. 2023, nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 472 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 582 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se obrátila dne 31. 3. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 29. 8. 2023, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 53 971,45 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb právnická osoba Na základě této smlouvy byl žalovanému zřízen běžný účet č. bankovní účet. Dne 4. 10. 2020 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o půjčce číslo. Nedílnou součástí smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky, Produktové obchodní podmínky pro půjčky, Sazebník a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Na základě žádosti o půjčku vytvořené žalovaným v internetovém bankovnictví vyhotovila právní předchůdkyně žalobkyně návrh na uzavření smlouvy o půjčce (dále jen„ Návrh“), který žalovaný podepsal v elektronickém bankovnictví dne 4. 10. 2020, a to pomocí telefonního čísla tel. číslo, na které byl žalovanému poslán potvrzující SMS kód číslo. Návrh byl právní předchůdkyní žalobkyně akceptován vyhotovením dokumentu akceptace návrhu. Podepsaný Návrh a akceptace návrhu tvoří smlouvu o půjčce. Na základě uzavřené smlouvy byla žalovanému na jeho bankovní účet poukázána jistina půjčky ve výši 50 000 Kč. V rámci smlouvy si žalovaný sjednal i pojištění schopnosti splácet půjčku, kdy platba pojistného měla být hrazena spolu s pravidelnou měsíční splátkou půjčky. Žalovaný se zavázal půjčku včetně pojištění splatit formou 79 pravidelných měsíčních anuitních splátek ve výši 991 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že prověřovala pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů v interních a externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru příjmení. Žalovaný půjčku obdržel, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 4 587,95 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, kdy odeslání jednotlivých upomínek bylo zpoplatněno částkou ve výši 499 Kč. Jelikož ani přes zaslané upomínky žalovaný svoji povinnost nesplnil, uplatnila právní předchůdkyně žalobkyně své právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a půjčku ke dni 14. 1. 2022 zesplatnila. Pohledávka byla dne 13. 9. 2022 smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požaduje úhradu jistiny a poplatku ve výši 45 142,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 142,05 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 26,94 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 423,6 Kč, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 472 Kč a smluvní pokutu ve výši 8 829,4 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne 19. 9. 2023 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.
4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:
Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 19. 3. 2019 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb č. L0011121560470001, na jejímž základě zřídila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému běžný bankovní účet č. bankovní účet a spořící účet č. bankovní účet. Žalovaný je majitelem těchto účtů /viz rámcová smlouva na č.l. 26 spisu, potvrzení o zřízení účtu na č.l. 11 spisu, sdělení Raiffeisen bank na č.l. 67 spisu/. Dne 4. 10. 2020 dále uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr (dále jen„ zápůjčka“) ve výši 50 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal půjčku splácet v 79 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 916 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno i pojištění schopnosti splácet, přičemž pojistné bylo sjednáno ve fixní částce 75 Kč. Měsíční splátka za půjčku a pojištění tak činila 991 Kč Smluvní strany si sjednaly roční úrok ve výši 11,90 %, RPSN činila 12,57 %. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za odeslání upomínek ve výši 499 Kč Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové obchodní podmínky pro půjčky, Sazebník a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně /viz výpis z bankovního účtu na č.l. 25 spisu, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce na č.l. 12 spisu, návrh na uzavření smlouvy o půjčce na č.l. 30-32 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č.l. 36-43 spisu, produktové obchodní podmínky na č.l. 44-47 spisu, sazebník na č.l. 27-29 spisu, formulář pro standardní informace na č.l. 34-35 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 13. 9. 2022 s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným z citované smlouvy uvedené v seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 26. 9. 2022 a následně i dopisem ze dne 7. 10. 2022 /viz smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh na č.l. 17-23 spisu, seznam postoupených pohledávek na č.l. 33 spisu, potvrzení o provedení transakce na č.l. 50 spisu, výpis z OR na č.l. 10 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č.l. 15, 51 spisu/. Žalovaný byl výzvami ze dne 14. 6. 2021, 19. 8. 2021, 22. 12. 2021 a 7. 11. 2022 vyzván k úhradě dlužné částky /viz výzvy na č.l. 13-15, 52 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 14. 1. 2022 zesplatnila zápůjčku žalovaného /viz oznámení o zesplatnění půjčky/výzva k úhradě závazku na č.l. 49 spisu/. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu i před podáním žaloby předžalobní výzvou ze dne 5. 1. 2023 /viz výzva na č.l. 53 spisu, výpis z poštovního podacího archu na č.l. 48 spisu/. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku 4 587,95 Kč /viz žalobní tvrzení/. Žalovaný netvrdil, ani to z obsahu spisu nijak nevyplývá, že by na svůj dluh uhradil více, než kolik uváděla žalobkyně.
5. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr:
Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 4. 10. 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému téhož dne částku ve výši 50 000 Kč, kterou měl žalovaný spolu s pojistným splatit dle sjednaného splátkového kalendáře v 79 měsíčních splátkách po 991 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 13. 9. 2022 s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným z citované smlouvy uvedené v seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni, žalovanému byla tato skutečnost oznámena. Žalovaný na předmětnou půjčku uhradil celkem částku 4 587,95 Kč. Žalovanému byla dne 5. 1. 2023 odeslána předžalobní výzva.
6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“).
7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 4. 10. 2020 poukázala na bankovní účet žalovaného částku ve výši 50 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o zápůjčce, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 50 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjčky spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i peněžitá zápůjčka dle § 2 odst. 1 ZoSÚ). Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla z žalovaným tvrzených údajů, kdy však žalobkyně k tomuto tvrzení žádný důkaz nedoložila, soud má tedy za to, že ohledně těchto tvrzení neunesla své důkazní břemeno. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem ověřila příjmy a výdaje žalovaného (např. předložením pracovní smlouvy, výplatní pásky, smlouvy o nájmu, výpisů z bankovního účtu apod.). Dále pak ani z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda žalovaný nemá sjednané zápůjčky či úvěry i u jiných poskytovatelů, či zda na jeho majetek není vedena exekuce. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná.
18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o zápůjčce neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvní pokuty, smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud nepřiznal žalobkyni ani nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 472 Kč, když žalobkyně nijak neprokázala, že by jí tyto náklady skutečně vznikly (ač jí soud v tomto směru poučil dle § 118a odst. 3 o.s.ř.). Žalobkyně sice předložila soudu listinu označenou„ Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“, ta ovšem představuje pouze výpis úkonů, které měly být provedeny, ale jejich skutečné provedení dle názoru soudu neprokazuje. Nadto se jedná o listinu stejného obsahu jako je založena i ve spise 5 C 211/2023. Pokud by skutečně prováděla žalobkyně úkony mimosoudního vymáhání ve dvou pohledávkách najednou, měla by účtovat pouze polovinu nákladů. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II.).
21. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 4. 10. 2020 jistinu ve výši 50 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení částku 4 587,95 Kč, zbývá mu povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 45 142,05 Kč. Právní předchůdkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 9. 2022, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 9. 1. 2023, když lze mít za to, že do dispozice žalovaného se dostala třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.), tedy dne 12. 1. 2023. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 16. 1. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 582 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 47,2 % z jejich celkové výše 20 301,79 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 73,6 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,4 %). Soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, ze dne 30. 8. 2010 Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 159 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 971,45 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 260 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 260 Kč za účast na jednání soudu (dne 19. 9. 2023) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 9. 2023 byla žalobkyni přiznána částka ve výši 554,04 Kč představující jednu čtvrtinu z náhrady za 292 ujetých km v částce 2 216,16 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,8 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. představující jednu čtvrtinu náhrady za ztrátu času, když se právní zástupce dne 19. 9. 2023 účastnil u zdejšího soudu čtyř jednání a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 3 148,75 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.