Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 247/2023-54
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Veronikou Čechovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 12 736,19 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 186 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 3 550,19 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 368,45 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 10 940,19 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 415,54 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 736,19 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 997 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 186 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 3 550,19 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 368,45 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 10 940,19 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 415,54 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 736,19 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 997 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 736,19 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 11 000 Kč. Pravidelná měsíční splátka měla činit 4 % z dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal žalovaný celkovou částku 17 939 Kč, avšak celkově uhradil pouze částku 8 753 Kč. Žalobkyně úvěr z důvodu nehrazení splátek zesplatnila k datum. Kromě dlužné jistiny ve výši 10 940,19 Kč žalobkyně požadovala poplatky ve výši 196 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč a dále smluvní úrok a úrok z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a následně v podání z datum.
4. Usnesením ze dne datum vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů uvedených žalovaným v kartě klienta a z Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta. Pravdivost údajů uvedených klientem (žalovaným) si žádným způsobem neověřovala, žádné listiny k tomu není schopna předložit (výplatní pásky, výpisy z účtu žalovaného apod.).
5. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).
6. Z anonymizováno karty anonymizováno – úvěrové smlouvy číslo uzavřené dne datum soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 14 000 Kč, je svobodný a bydlí v bytě u rodičů. Další čisté příjmy domácnosti činí 30 000 Kč. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 11 000 Kč. Výše měsíční splátky byla sjednána 4 % z dlužné částky, úrok 26,28 % ročně. Přílohou smlouvy jsou i ceník poplatků a úvěrové podmínky. Součástí je i Potvrzení o provedení ověření bonity klienta a metodiky výkladu.
7. Z výpisu čerpání úvěru, splátek a úhrad soud zjistil, že do doby zesplatnění úvěru datum žalovaný čerpal částku 17 939 Kč a uhradil částku 8 753 Kč.
8. Z výzvy ke splacení celého úvěru z datum včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z úvěru v celkové výši 13 426,31 Kč do 14 dní.
9. Z dopisu – předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího lístku z datum soud zjistil, že tímto žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě dlužné částky do datum.
10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
14. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalovaným a žalobkyní byla v souladu s § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena dne datum smlouva o revolvingovém úvěru číslo která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. Z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalovaného nebyly ověřovány, žádné takové listiny nemá žalobkyně k dispozici. Dle tvrzení žalovaného činí jeho pravidelný měsíční příjem 14 000 Kč, žije s rodiči, jejichž příjem činí 30 000 Kč měsíčně. Jiné informace žalobkyně po žalovaném nevyžadovala, nezjišťovala výdaje žalovaného ani skutečnost, zda žalovaný již nehradí splátky jiného úvěru či zápůjčky. Z tohoto lze usuzovat, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posuzovala pouze na základě tvrzeného příjmu a jejího programu výpočtu, nikoli na základě konkrétních individuálních skutečností týkajících se příjmů a výdajů žalovaného. Toto posouzení je zcela nedostatečné.
15. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.
16. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C – číslo, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
17. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalovaného zprostit ani žalobkyně. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).
18. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne datum je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Protože žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 17 939 Kč a že žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil 8 753 Kč, započetl tuto platbu soud na jistinu úvěru a žalobě vyhověl co do částky 9 186 Kč. Co do poplatků, smluvních pokut a smluvních úroků soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.
19. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalovaného). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Z důvodu nečinnosti žalovaného, který se k žalobě nevyjádřil, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného, a tedy k jeho možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
20. Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaný v té době dosud nebyl v prodlení.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 997 Kč, přičemž tato částka představuje 44,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,13 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,87 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 736,19 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť je mu z jeho činnosti známo opakované podávání žalob téže žalobkyně (a téhož advokáta) ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž ze žalob (resp. návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) vyplývá ustálenost vzoru ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (obsah, struktura, řazení vět, nároky téhož druhu).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.