Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 255/2023-50
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 53 769,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 218,49 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 520,46 Kč za období od 4. 2. 2023 do 1. 4. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 218,49 Kč od 2. 4.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 551,31 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 783,2 Kč za období od 30. 7. 2018 do 1. 4. 2023, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 961,96 Kč za období od 30. 7. 2018 do 3. 2. 2023, s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 49 973,8 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 755,31 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 218,49 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 520,46 Kč za období od 4. 2. 2023 do 1. 4. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 218,49 Kč od 2. 4.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 551,31 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 783,2 Kč za období od 30. 7. 2018 do 1. 4. 2023, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 961,96 Kč za období od 30. 7. 2018 do 3. 2. 2023, s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 49 973,8 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 755,31 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 5. 2023, doplněnou podáním ze dne 21. 9. 2023, domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 769,80 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 30. 7. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, žalovaný se v souvislosti se smlouvou zavázal hradit smluvní úrok ve výši 16,90 % ročně včetně poplatků. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 1 000 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to vyhledáváním žalovaného v insolvenčním rejstříku, v bankovních a nebankovních registrech klientských informací a v databázi Ministerstva vnitra České republiky. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný se však s hrazením jednotlivých splátek dostával do prodlení, žalobkyně proto využila svého práva a celý úvěr prohlásila za splatný, a to ke dni 20. 1. 2023. Žalovaný tak celkem čerpal částku ve výši 182 646 Kč a na svůj dluh uhradil celkem 160 427,51 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 1. 4. 2023 a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání soudu předem omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila a žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:
Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 30. 7. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru„ anonymizována tři slova“, podle níž byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč Uzavření smlouvy předcházela žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze strany žalovaného ze dne 30. 7. 2018. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem a poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, a to vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude uzavřena smlouva o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně včetně ceníku. Strany sjednaly způsob splácení úvěru inkasem, který spočíval v tom, že příslušnou částku si právní předchůdkyně žalobkyně sama strhávala ze splátkového účtu č. bankovní účet /viz smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 18 - 20 spisu, ceník pro soukromou klientelu v systému příjmení, všeobecné obchodní podmínky v systému příjmení, záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací na č. l. 22 – 23 spisu, žádost o poskytnutí úvěrového produktu na č. l. 24 spisu/. Dne 30. 1. 2019 strany uzavřely dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 30. 7. 2018, na jehož základě došlo k navýšení úvěrového limitu na částku 50 000 Kč. Výše měsíční splátky nově činila 2 500 Kč /viz dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru na č. l. 21 spisu/. Před sjednáváním shora uvedeného úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného činí 24 920 Kč měsíčně. Žalovaný dále uvedl své výdaje ve výši 0 Kč, a to, že dále splácí žádné jiné úvěry či zápůjčky s měsíční splátkou ve výši 6 531 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně sama stanovila výši měsíčních výdajů žalovaného na částku 6 495 Kč a započítala i splátky, které žalovaný měl na další úvěry ve výši 8 198 Kč měsíčně /viz posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 45 - 47 spisu/. Počáteční a konečný měsíční zůstatek na bankovním účtu žalovaného v období od dubna do června 2018 se pohyboval v záporných hodnotách, když měsíční příjmy žalovaného v měsíci dubnu 2018 činily 24 758 Kč, výdaje částku 35 820,86 Kč, v květnu 2018 činily příjmy 22 949 Kč, výdaje částku 35 249,94 Kč a v měsíci červnu 2018 činily příjmy 24 414 Kč a výdaje činily 39 614,77 Kč. Obdobně potom v rozhodném období, tj. v období od října 2018 do prosince 2018, před navýšením úvěrového rámce dne 30. 1. 2019 se počáteční a konečný měsíční zůstatek na bankovním účtu žalovaného pohyboval v záporných hodnotách, když měsíční příjmy žalovaného v měsíci říjnu 2018 činily 21 656 Kč, výdaje potom 43 517,59 Kč, v listopadu 2018 činily příjmy 18 035 Kč, výdaje částku 55 849,76 Kč a v prosinci 2018 činily příjmy 40 184 Kč a výdaje činily 48 179,86 Kč/viz výpisy z bankovního účtu žalovaného v systému ISAS/. Žalovaný čerpal na předmětný revolvingový úvěr finanční prostředky ve výši 182 646 Kč. Celkově na tento úvěr uhradil částku 160 427,51 Kč /viz tvrzení žalobkyně, výpis z úvěrového účtu žalovaného za období od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2022 v systému ISAS/. Žalovaný se dostával s hrazením jednotlivých splátek do prodlení, z toho důvodu právní předchůdkyně žalobkyně daný úvěr zesplatnila ke dni 20. 1. 2023 /rozhodnutí o okamžité splatnosti na č. l. 27 spisu s poštovním podacím archem na č. l. 48 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 27. 3. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k datu 1. 4. 2023 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 13 - 17 spisu, seznam postupovaných pohledávek na č. l. 25 – 26 spisu/. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 19. 4. 2023 /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 11 spisu, poštovní podací arch na č. l. 12 spisu/. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 19. 12. 2022 /viz výzva k úhradě dlužné částky na č. l. 10 spisu/. Žalovanému byla dne 25. 4. 2023 odeslána předžalobní výzva /viz předžalobní upomínka na č. l. 28 spisu včetně dokladu o odeslání na č. l. 29 spisu/. Žalovaný v řízení netvrdil, ani jinak v řízení nevyplynulo, že by na svůj dluh uhradil více, než uváděla žalobkyně.
5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 30. 7. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, podle níž byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem a poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, a to vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude uzavřena smlouva o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně včetně ceníku. Dne 30. 1. 2019 strany uzavřely dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 30. 7. 2018, na jehož základě došlo k navýšení úvěrového limitu na částku 50 000 Kč. Výše měsíční splátky nově činila 2 500 Kč. Před sjednáváním shora uvedeného úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného činí 24 920 Kč měsíčně. Žalovaný dále uvedl své výdaje ve výši 0 Kč, a to, že dále splácí žádné jiné úvěry či zápůjčky s měsíční splátkou ve výši 6 531 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně sama stanovila výši měsíčních výdajů žalovaného na částku 6 495 Kč a započítala i splátky, které žalovaný měl na další úvěry ve výši 8 198 Kč měsíčně. Počáteční a konečný měsíční zůstatek na bankovním účtu žalovaného v období od dubna do června 2018 se pohyboval v záporných hodnotách, když měsíční příjmy žalovaného v měsíci dubnu 2018 činily 24 758 Kč, výdaje potom 35 820,86 Kč, v květnu 2018 činily příjmy 22 949 Kč, výdaje částku 35 249,94 Kč a v měsíci červnu 2018 činily příjmy 24 414 Kč a výdaje činily 39 614,77 Kč. V období od října 2018 do prosince 2018, tj. před navýšením úvěrového rámce dne 30. 1. 2019, se počáteční a konečný měsíční zůstatek na bankovním účtu žalovaného pohyboval v záporných hodnotách, když měsíční příjmy žalovaného v měsíci říjnu 2018 činily 21 656 Kč, výdaje potom 43 517,59 Kč, v listopadu 2018 činily příjmy 18 035 Kč, výdaje částku 55 849,76 Kč a v prosinci 2018 činily příjmy 40 184 Kč a výdaje činily 48 179,86. Žalovaný čerpal na předmětný revolvingový úvěr finanční prostředky ve výši 182 646 Kč. Celkově na tento úvěr uhradil částku 160 427,51 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 27. 3. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k datu 1. 4. 2023. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 19. 4. 2023. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 19. 12. 2022. Žalovanému byla dne 25. 4. 2023 odeslána předžalobní výzva. Žalovaný v řízení netvrdil, ani jinak v řízení nevyplynulo, že by na svůj dluh uhradil více, než uváděla žalobkyně.
6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a dále dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon číslo“)
7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Soud má za prokázané, že smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni a ta tak je k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Dále se však soud především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála.
15. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány, natož pak ověřovány, nebyly. Žalobkyně zjistila od žalovaného měsíční čistý příjem ve výši 24 920 Kč, který ověřila z výpisů z bankovního účtu žalovaného. Pokud se týká pravidelných měsíčních výdajů, tak tyto přímo od žalovaného nezjišťovala vůbec a sama tyto výdaje stanovila částkou 6 435 Kč, a to na základě svého interního ekonomického modelu. Takovýto způsob ověřování úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného. Kdyby tak žalobkyně skutečně porovnala příjmy a výdaje žalovaného na základě jeho bankovních výpisů, nemohla by uzavřít, že žalovaný je schopen finanční prostředky vrátit ve smluvně stanovené době. Právní předchůdkyně žalobkyně sama vyhodnotila výdaje žalovaného v paušální částce 6 495 Kč a připočetla k ní splátky dalších úvěrů ve výši 8 198 Kč, takovýto postup však není možný. Nadto je třeba uzavřít, že částka 6 495 Kč je částka neúměrně nízká za situace, že by měla pokrývat veškeré měsíční výdaje žalovaného na bydlení a na živobytí. Právní předchůdkyně žalobkyně pak poskytla úvěr žalovanému přesto, že bylo z výpisů z jeho bankovního účtu zřejmé, že žalovaný běžně každý měsíc spotřeboval veškeré finanční prostředky, které vydělal (z toho je taky zřejmé, že jeho měsíční výdaje určitě tvořily více než právní předchůdkyní žalobkyně stanovenou částku 6 495 Kč). S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, kterou zjevně neznepokojil ani velmi nízký či záporný zůstatek na účtu žalovaného, byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.
16. Soud proto posoudil předmětnou smlouvu o úvěru dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019 -129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
17. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Z listin založených ve spisu vyplynulo, že žalovaný na základě shora uvedené neplatné úvěrové smlouvy čerpal finanční prostředky ve výši 182 646 Kč a částku 160 427,51 Kč již právní předchůdkyni žalobkyně uhradil. Žalovaný tak je povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 22 218,49 Kč, o které se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V řízení bylo prokázáno odeslání výzvy k úhradě dluhu ze dne 21. 1. 2023, která byla předána k poštovní přepravě dne 24. 1. 2023 a do dispozice žalovaného se tak dostala dne 27. 1. 2023 (§ 573 o. z.). Žalovaný byl potom povinen k úhradě dlužné částky ve lhůtě bez zbytečného odkladu, za kterou lze považovat v daném případě lhůtu 5 pracovních dnů, tj. do 3. 2. 2023 (srov. rozsudek NS 33 Cdo 3460/2019 ), ode dne následující je tak žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to v jí požadované výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému (žalovaný byl ve věci úspěšný v rozsahu 64,1 %, žalobkyně v rozsahu 35,9 %) žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.