Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 259/2023-24

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 46 975 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 750 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do

-) částky 27 225 Kč

-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 084,38 Kč

-) kapitalizovaného úroku ve výši 5 874,75 Kč

-) zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení

-) úroku ve výši 22,38 % ročně z částky 25 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení

-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 935,27 Kč

-) kapitalizovaného úroku ve výši 3 227,52 Kč

-) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 923,32 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení

-) úroku ve výši 28,47 % ročně z částky 5 923,32 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení částky 27 225 Kč

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 750 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do -) částky 27 225 Kč -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 084,38 Kč -) kapitalizovaného úroku ve výši 5 874,75 Kč -) zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení -) úroku ve výši 22,38 % ročně z částky 25 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 935,27 Kč -) kapitalizovaného úroku ve výši 3 227,52 Kč -) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 923,32 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení -) úroku ve výši 28,47 % ročně z částky 5 923,32 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení částky 27 225 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 28. 7. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky v souhrnné výši 46 975 Kč s příslušenstvím za dva nároky. V žalobě uvedla, že společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 22. 6. 2020 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s částkou 16 625 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok (4 125 Kč), poplatek za administrativní činnost (5 000 Kč) a poplatek za hotovostní inkaso splátek (7 500 Kč). Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 45 týdenních splátkách po 925 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 3. 5. 2021. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze 37 200 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 4. 5. 2021.

2. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 14. 1. 2021 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s částkou 20 000 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok (5 000 Kč), poplatek za administrativní činnost (5 000 Kč) a poplatek za hotovostní inkaso splátek (10 000 Kč). Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 750 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 10. 3. 2022. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze 5 250 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 4. 5. 2021.

3. Žalobkyně také požadovala krom jistiny úvěrů u obou smluv zaplacení v žalobě jednotlivě vyčísleného příslušenství, jak je uvedeno v zamítavém výroku II, přičemž důvody jeho zamítnutí (z titulu neplatnosti smluv) jsou vysvětleny níže.

4. Dle žalobkyně zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětných smluv z informací získaných od žalovaného, kdy takto získané informace byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Dokumenty k ověření“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní/podnájemní smlouva. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému právní předchůdkyně žalobkyně, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně má za to, že spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž žalovaný potvrdil v čl. 7 smluv, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet.

5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností ke stejnému dni k postoupení pohledávek z obou smluv na žalobkyni.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

7. Podle , , dále jen „ “, není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu byla výzva k vyjádření řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

8. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 22. 6. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s částkou 16 625 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, administrativní poplatek, odměnu za hotovostní inkaso, v 45 týdenních splátkách po 925 Kč (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti, smluvními podmínkami). Soud vzal za nesporné tvrzení žalobkyně, že žalovaný na tuto pohledávku uhradil 37 200 Kč.

9. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným dále uzavřela dne 13. 1. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s částkou 20 000 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, administrativní poplatek, odměnu za hotovostní inkaso, v 60 týdenních splátkách po 750 Kč (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti, smluvními podmínkami). Soud vzal za nesporné tvrzení žalobkyně, že žalovaný na tuto pohledávku uhradil 5 250 Kč.

10. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 došlo k postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedených smluv na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek, přílohami – seznamy pohledávek v listinné podobě a potvrzením o úhradě ze dne 28. 3. 2023). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 4. 2023, v němž byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužných částek (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023 a podacím archem ze dne 19. 4. 2023). Následně právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky do 25. 7. 2023 (prokázáno předžalobní výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 10. 7. 2023 a podacím archem ze dne 10. 7. 2023).

11. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku).

12. Soud se předně zabýval otázkou, zda předmětné smlouvy byly mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřeny platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením těchto smluv dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s  , o spotřebitelském úvěru, dále jen„ z. s. ú.“, neboť soud nepochyboval o tom, že citované smlouvy jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu , kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelka a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

13. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud ze žádosti o spotřebitelský úvěr a karty zákazníka ze dne 22. 6. 2020 (ke smlouvě číslo) učinil skutková zjištění k osobním a majetkovým poměrům žalovaného, že žalovaný je nájemník, tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena nájemní smlouvou (nedoloženo), je svobodný v samostatné domácnosti, nepečuje o nezaopatřenou osobu, je zaměstnanec na hlavní pracovní poměr (na pozici řidič) u společnosti právnická osoba, na dobu určitou do 31. 12. 2020, tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena pracovní smlouvou (nedoloženo). příjmení příjem z tohoto zaměstnání měl činit 44 788 Kč, což mělo být ověřeno výplatní páskou (není konkretizováno množství ani období a nebylo doloženo). ulice výdaje žalovaného byly zaznamenány ve výši 19 500 Kč, z toho 14 000 Kč jako výdaje na bydlení a 4 500 Kč jako osobní výdaje. Jako použitelný příjem byla uvedena částka 25 288 Kč (prokázáno citovanou žádostí o spotřebitelský úvěr a kartou zákazníka). K výdajům nebyly předloženy při žádosti o úvěr žádné doklady. Právní předchůdkyně žalobkyně žádné doklady, jež jsou tvrzeny jako ověřující v žádosti, neuchovala.

14. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud dále ze Žádosti o úvěr a karty zákazníka ze dne 13. 1. 2021 (ke smlouvě číslo) učinil skutková zjištění k osobním a majetkovým poměrům žalovaného, že žalovaný je nájemník, tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena nájemní smlouvou (nedoloženo), je svobodný v samostatné domácnosti, nepečuje o nezaopatřenou osobu, je zaměstnanec na hlavní pracovní poměr (na pozici řidič) u společnosti právnická osoba, na dobu určitou do 5. 1. 2024, tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena pracovní smlouvou (nedoloženo). příjmení příjem z tohoto zaměstnání měl činit 49 663 Kč, což mělo být ověřeno výplatní páskou (není konkretizováno množství ani období a nebylo doloženo). ulice výdaje žalovaného byly zaznamenány ve výši 37 500 Kč, z toho 14 000 Kč jako výdaje na bydlení, 4 500 Kč jako osobní výdaje, 4 000 Kč jako splátka předchozího úvěru u právní předchůdkyně žalobkyně a 15 000 Kč jako další výdaje. Jako použitelný příjem byla uvedena částka 12 163 Kč (prokázáno citovanou žádostí o spotřebitelský úvěr a kartou zákazníka). K výdajům nebyly předloženy při žádosti o úvěr žádné doklady. Právní předchůdkyně žalobkyně žádné doklady, jež jsou tvrzeny jako ověřující v žádosti, neuchovala.

15. Na základě provedeného dokazování soud nemá za to, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem, s odbornou péčí. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který prokazoval, že informace uvedené žalovaným v Žádostech o úvěr, byly úvěrujícím pořízeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 z. s. ú. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet.

16. Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. -149). Je nutné uvést, že již v poměrech , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v  , tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom by nic neměnilo, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

17. Podle , , dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. (v rozhodných zněních pro všechny předmětné smlouvy) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46 rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

21. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

23. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

24. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvají na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

25. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětných smluv o spotřebitelském úvěru dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovanému úvěry poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Jinými slovy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaný schopen zapůjčené peněžní prostředky vrátit.

26. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěry žalovanému poskytnout. Soud proto předmětné smlouvy o úvěru posoudil jako absolutně neplatné. Soud se dále zabýval možným bezdůvodným obohacením žalovaného.

27. Jelikož bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na smlouvu číslo částku 25 000 Kč, přičemž žalovaný již uhradil 37 200 Kč, nebylo ke dni rozhodnutí soudu zjištěno bezdůvodné obohacení žalovaného, a nezbylo, než žalobu v rozsahu tohoto nároku zamítnout, přičemž požadované příslušenství sdílí (akcesoricky) osud nároků z neplatné smlouvy.

28. Jelikož bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na smlouvu číslo částku 25 000 Kč, přičemž žalovaný již uhradil pouze 5 250 Kč, soud přiznal žalobkyni nárok na plnění ve zbývající výši 19 750 Kč, tj. zbylé části poskytnuté jistiny, neboť se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávek na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil a je povinen toto plnění v dané výši žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl.

29. Soud zamítl požadované příslušenství pohledávky vázaného žalobou ke smlouvě číslo. Z § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § číslo věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. . Soud tedy uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit zbytek obohacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle , neboť neshledal důvod pro její prodloužení.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť žalovaný byl sice ve věci úspěšnější, ale žádné náklady mu v tomto řízení – podle obsahu spisu – nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.