Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 266/2023-58
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Kajzrem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 137 421 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 59 786 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 6 279,17 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 59 786 Kč od datum do zaplacení, a dále částku ve výši 5 664 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 594,88 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 664 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 66 430 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 068,64 Kč, kapitalizovaného úroku 3 921,53 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 216,48 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 23,79 % ročně z částky 69 002,48 Kč od datum do zaplacení, a dále zaplacení částky 5 541 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 373,43 Kč, kapitalizovaného úroku 2 566,96 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 429,27 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 19,48 % ročně z částky 9 093,27 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 59 786 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 6 279,17 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 59 786 Kč od [datum] do zaplacení, a dále částku ve výši 5 664 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 594,88 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 664 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 66 430 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 068,64 Kč, kapitalizovaného úroku 3 921,53 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 216,48 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 23,79 % ročně z částky 69 002,48 Kč od [datum] do zaplacení, a dále zaplacení částky 5 541 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 373,43 Kč, kapitalizovaného úroku 2 566,96 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 429,27 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 19,48 % ročně z částky 9 093,27 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 137 421 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka se skládá celkem z 2 nároků, které žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, se sídlem adresa, IČO) uzavřela s žalovaným 1) dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 541 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 800 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,48 % a částku ve výši 2 322 Kč za zpracování zápůjčky, a to v 11 měsíčních splátkách po 2 141 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když uhradil celkem pouze 12 336 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne datum právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Dále žalobkyně uzavřela s žalovaným 2) dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši 72 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 67 117 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 65 521 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,79 % a částku ve výši 1 500 Kč za zpracování zápůjčky, a to v 24 měsíčních splátkách po 5 797 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když uhradil celkem pouze 12 214 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne datum právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávky byly s účinností ke dni datum postoupeny na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Aktuální výše dlužných částek činí 1) na jistině 9 093,27 Kč, na dlužném poplatku částku 2 111,73 Kč, a dále 2) na jistině 69 002,48 Kč a na dlužném poplatku 57 213,52 Kč, s příslušenstvím, které se skládá z kapitalizovaných smluvních úroků i úroků z prodlení a ve výši dále běžících smluvních úroků a úroků z prodlení. Tyto dlužné částky žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný má na adrese uvedené shora adresu místa pobytu /viz výpis údajů z registru obyvatel/ a písemnosti jsou mu na tuto adresu doručovány. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů).
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
5. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel 1) dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 18 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 541 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 800 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,48 % a částku ve výši 2 322 Kč za zpracování zápůjčky, a to v 11 měsíčních splátkách po 2 141 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí peněžitých prostředků ve výši 18 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek na č. l. 15-16 p. v. spisu/. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dále uzavřel 2) dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 72 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 67 117 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 65 521 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,79 % a částku ve výši 1 500 Kč za zpracování zápůjčky, a to v 24 měsíčních splátkách po 5 797 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí peněžitých prostředků ve výši 72 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek na č. l. 17-18 p. v./. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když uhradil celkově na oba úvěry dohromady pouze 24 550 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky vůči žalovanému uvedené v příloze číslo seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupeny na žalobkyni s účinností ke dni datum /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 23-28, tabulky umoření na č. l. 21-22 Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum /viz dopis na č. l. 29-29 p. v./. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne datum žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu na č. l. 30-31 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť předložila pouze dva totožné formuláře nazvané zákaznická karta, v kterém právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje. Dle údajů uvedených v tomto formuláři byl žalovaný zaměstnán na základě dohody o provedení práce jako detektiv ve právnická osoba Dc s. r. o., dle formuláře má 1 příjem, přičemž následně je ve formuláři uvedeno, že„ čistý příjem“ žalovaného činí 13 270 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že bydlel na ubytovně, byl svobodný a neuvedl žádné vyživované osoby. Ohledně výdajů bylo ve formuláři ze dne datum uvedeno, že běžné měsíční výdaje žalovaného činí 1 450 Kč označené jako„ externí splátky“, a celkově se jedná o odhadované měsíční výdaje ve výši 9 000 Kč a ve formuláři ze dne datum (27 dní od vyplnění prvního formuláře) bylo uvedeno, že běžné měsíční výdaje žalovaného činí 1 400 Kč označené jako„ externí splátky“, dále 2 141 Kč označené jako„ interní splátky PF“ a celkově se jedná o odhadované měsíční výdaje ve výši 7 000 Kč. Ve formulářích je uvedeno, že tyto skutečnosti byly ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a výpisy z bankovních účtů /viz zákaznické karty na č. l. 19-20 p. v., výpis z běžného účtu na č. l. 39-40 p. v , číslo, dohoda o provedení práce na č. l. 41, potvrzení o ubytování na č. l. 44
7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle ust. § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
16. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky zápůjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála.
17. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné, spokojila se toliko s uvedením paušální částky. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska výdajových poměrů žalovaného neměla právní předchůdkyně žalobkyně žádný relevantní doklad. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalovaného o nedoložených měsíčních výdajích uvedených dle formuláře ze dne datum ve výši 9 000 Kč a následně dle formuláře ze dne datum ve výši 7 000 Kč. Již jen z hlediska logického náhledu na běžné výdaje žalovaného je nutno konstatovat, že tyto jsou uváděny v nereálné výši. Nehledě na skutečnost, že ve formuláři ze dne datum jsou uváděny výdaje žalovaného ve výši rozdílné – nižší (7 000 Kč), oproti uváděným výdajům ve formuláři ze dne datum (9 000 Kč), ačkoli byly žalovanému již započteny interní měsíční splátky ve výši 2 141 Kč. Soud dále nepovažuje za pravděpodobné, že by měsíční příjmy v částce 13 270 Kč pokryly výdaje žalovaného (na bydlení, externí/interní splátky úvěrů, osobní výdaje) v uváděné výši 9 000 Kč či ve výši 7 000 Kč, pokud by měl žalovaný dále hradit měsíční splátky ve výši 2 141 Kč (dle smlouvy o úvěru ze dne datum), nota bene splátky ve výši 5 797 Kč (dle smlouvy o úvěru ze dne datum). příjmení, která by žalovanému zbyla, neodpovídá ani částce životního minima, které v roce 2020 činilo 3 860 Kč. Soud dále akcentuje skutečnost, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr v požadované výši 15 000 Kč a 70 000 Kč, přičemž následně poskytla žalovanému finanční prostředky v částkách vyšších (18 000 Kč a 72 000 Kč). S ohledem na shora uvedené tak nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.
18. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.
19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
20. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
21. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě smluvního úroku, ani na jiné související poplatky včetně příslušného zákonného úroku z prodlení z těchto částek. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků, smluvního úroku a části kapitalizovaného zákonného úroku zamítl.
22. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistiny v celkové výši 90 000 Kč (jistina ve výši 18 000 Kč a jistina ve výši 72 000 Kč) bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smluv), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni částku 5 664 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalovaného ve výši celkem 12 336 Kč), a dále částku 59 786 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalovaného ve výši celkem 12 214 Kč) včetně zákonných úroků z prodlení z této částky v kapitalizované i v dále běžící výši.
23. Stran příslušenství pohledávek v podobě zákonných úroků z prodlení a jejich výše soud aplikoval ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném a účinném znění k prvnímu dni prodlení dlužníka.
24. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.