Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 448/2022-42
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 30 415 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 6. 5. 2021 do zaplacení, a to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Návrh se co do částky 6 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 6. 5. 2021 do zaplacení, co do částky 2 500 Kč a co do částky 6 615 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 432,56 Kč k rukám její zástupkyně anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 6. 5. 2021 do zaplacení, a to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Návrh se co do částky 6 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 6. 5. 2021 do zaplacení, co do částky 2 500 Kč a co do částky 6 615 Kč zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 432,56 Kč k rukám její zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem ze dne 2. 8. 2022 domáhala, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku 21 300 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 6. 5. 2021 do zaplacení a částku 6 615 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 26. 2. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému téhož dne zaslány na účet č. ú.: bankovní účet peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Za poskytnutí zápůjčky se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit poplatek ve výši 6 300 Kč. Jistina i poplatek byly splatné ve třech splátkách, poslední splátka byla splatná dne 5. 5. 2021. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, ničeho dosud neuhradil a z tohoto důvodu žalobkyni vznikl dále nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (dle čl. 2 smlouvy), kterou však žalobkyně požaduje ve výši 6 615 Kč za období 6. 5. 2021 – 21. 7. 2022. Úhrada nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného za písemné výzvy odeslané dne 1. 4. 2021, 12. 4. 2021, 1. 5. 2021, 10. 5. 2021 a 23. 5. 2021) představuje 2 500 Kč. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně ověřila totožnost žalovaného, vyžádala od něho informace a jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů od žalovaného vyžádaných. Poskytnuté informace byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z jeho příjmu 24 161 Kč a z jím tvrzených výdajů 11 000 Kč, když žalovaný byl bezdětným svobodný, měl bydlet v podnájmu.
2. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny dne 27. 2. 2023 postupem dle § 49 odst. 2, 4 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.) na adresu jeho evidenčního pobytu.
3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
4. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
5. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § číslo odst. 1 Obč.Z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. V řízení bylo prokázáno smlouvou o zápůjčce vč. všeobecných obchodních podmínek, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít dne 26. 2. 2021 k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které žalovaný obdržel bezhotovostně prostředky ve výši 15 000 Kč na účet č. bankovní účet, které se žalovaný zavázal splatit se sjednaným poplatkem 6 300 Kč ve 3 splátkách po 7 100 Kč splatných 31., 62. a 93. Den od poskytnutí zápůjčky. V bodě 2.4. smlouvy bylo ujednáno, že v případě prodlení klienta (žalovaného) se tento zavazuje uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonný úrok z prodlení a dle čl. 2 také nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného, a to dle druhu úkonu od 30 do 1 800 Kč, jak je podrobněji ve smlouvě rozepsáno, přičemž každá písemná (listinná) upomínka byla zpoplatněna částkou 500 Kč.
11. Výpisem z centrální evidence exekucí bylo prokázáno, že pod rodným číslem žalovaného nebyla vedena od 20. 11. 2019 do 26. 2. 2021 žádná exekuce, přičemž v tomto období bylo činěno celkem šest náhledů do evidence.
12. Z výplatních pásek soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného v období 2-3/2020 činil 24 160,50 Kč.
13. Upomínkami z 1. 4. 2021, 12. 4. 2021, 1. 5. 2021, 10. 5. 2021 a 23. 5. 2021 a předžalobní výzvou vč. podacího lístku ze dne 3. 6. 2022 bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky vzniklé mu na základě smlouvy shora. V dlužných částkách byla zahrnuta smluvní pokuta, náklady upomínek i úroky z prodlení. Postupně byl vyzýván k úhradě jednotlivých splátek a poté i konečné částky. Předžalobní výzvou z 2. 6. 2022 byla žalovanému určena lhůta k zaplacení do 5. 5. 2021.
14. Soud danou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru a nikoli jako smlouvu o zápůjčce (ač je tak nazvána).
15. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. Soud se proto zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
16. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
17. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
18. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
19. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti neověřila měsíční výdaje žalovaného. Při zjišťování výdajů je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele a nikoli pouze spoléhat na tvrzení žadatele o úvěr, který má zájem na tom, aby splnil podmínky pro poskytnutí úvěru.
20. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací., když ta vycházela pouze z tvrzení žalovaného. Žádné posouzení úvěruschopnosti nebylo zjištěno. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.
21. Žalobkyně poskytla žalovanému v souzeném případě částku 15 000 Kč, na kterou nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. K úhradě mělo dojít do 5. 5. 2021. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, tj. na 15 000 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 Obč.Z.), a na úroky z prodlení v zákonné výši z této částky ode dne následujícího po sjednané splatnosti, tj. od 6. 5. 2021 do zaplacení ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
22. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 6 300 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 6. 5. 2021 do zaplacení, co do smluvní pokuty 6 615 Kč a nákald na uplatnění pohledávky 2 500 Kč soud žalobu zamítl (výrok II.).
23. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. V této věci byla procesně úspěšnější žalobkyně (počítáno vč. pětinásobku ročního plnění ohledně úroků z prodlení), a to 54: 46, a má tak právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, tj. ve výši 8 %. Plná výše nákladů řízení žalobkyně činí 5 407 Kč a skládá se z odměny advokátky 2,5 x 500 Kč a 3x 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, podání žalobního návrhu a jednoduchou výzvu dle § 14b odst. 1, 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a dále za doplnění návrhu 1 500 Kč dle § 7 bod 5. a 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a dále soudního poplatku 1 217 Kč. Z 5 407 Kč činí 8 % právě přiznaných 432,56 Kč (výrok III.).
24. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. s přihlédnutím k návrhu žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve trojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.