Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 149/2023-23

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 45 451 Kč s příslušenstvím

takto:

Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 45 451 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 5. 8. 2023 do zaplacení, a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 11 539 Kč.

Odůvodnění:

Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 45 451 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 5. 8. 2023 do zaplacení, a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 11 539 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 5. 9. 2022 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 65 000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran na účet žalovaného. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny, žalovaný uzavření Smlouvy potvrdil zejména zasláním verifikační platby. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, dostal se do prodlení s první splátkou, jež byla splatná ke dni 15. 9. 2022. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky, žalovaný na zasílané upomínky nereagoval, žalobkyně proto ke dni 21. 10. 2022 úvěr zesplatnila, o čemž žalovaného písemně informovala. Žalovaný do dnešního dne neuhradil ničeho.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s  , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 5. 9. 2022 (ISAS) zjistil, že žalobkyně jako věřitel se zavázala žalovanému jako dlužníkovi (ve Smlouvě označenému jako spotřebitel) na jeho výslovnou žádost poskytnout na účet č. bankovní účet částku až 65 000 Kč, a to ve splátkách ve výši 21 453 Kč do pěti pracovních dnů od nabytí účinnosti Smlouvy při splnění všech předcházejících relevantních zákonných i smluvních podmínek. Částka 31 297 Kč měla být vyplacena ve prospěch spotřebitele za účelem úplné úhrady předchozího závazku spotřebitele vůči věřiteli, vyplývajícího ze smlouvy číslo ze dne 31. 8. 2022 ve výši 31 297 Kč, a to do pěti pracovních dnů poté, co spotřebitel písemně předloží dokumentaci potřebnou k úhradě výše zmíněného závazku. Částku 12 250 Kč věřitel započte na náklady specifikované v bodu 4.8 Smlouvy. Žalovaný se dle Smlouvy zavázal úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách ve výši 2 812 Kč, úvěr je splatný ke dni 15. 8. 2028. Z předsmluvních informací (č.l. 10-13) má soud za zjištěné, že žalovaný byl seznámen s podmínkami Smlouvy, tak jak je uvedeno výše, z tabulky umoření soud konstatoval podrobný předpis jednotlivých splátek úvěru. Z výpisu z běžného účtu (č.l. 14-15) má soud za prokázané, že žalobkyně dne 8. 9. 2022 převedla na účet žalovaného částku 21 453 Kč (platba pod variabilní symbol), dne 5. 9. 2022 byla na účet žalobkyně provedena z účtu žalovaného tzv. verifikační platba ve výši 1 Kč, dne 2. 9. 2022 převedla žalobkyně na účet žalovaného částku 24 000 Kč (platba pod variabilní symbol), dne 31. 8. 2022 byla na účet žalobkyně provedena z účtu žalovaného tzv. verifikační platba ve výši 1 Kč. Z upomínek ze dne 20. 9. 2022 a 5. 10. 2022 (č.l. 16) bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné splátky ve výši 2 812 Kč. Ze zesplatnění úvěru – možnosti alternativního řešení (č.l. 17) soud zjistil, že žalovaný byl upozorněn na zesplatnění úvěru ke dni 21. 10. 2022, přičemž při zaplacení dlužné částky mohl pokračovat ve splátkovém kalendáři dle uzavřené úvěrové smlouvy, případně požádat o odložení úhrady dlužných plateb. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 7. 2023 (č.l. 17) má soud za zjištěné, že žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 45 451 Kč.

4. Podle ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo – anonymizováno právnická osoba anonymizováno v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

8. Soud má za zjištěné, že žalobkyně v souladu se smlouvou číslo poskytla žalovanému dne 8. 9. 2022 převodem na jeho účet první část úvěru ve výši 21 453 Kč. Zbylou část úvěru ve výši 31 297 Kč žalobkyně žalovanému dle doložených listin neposkytla. Žalovaný byl povinen úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách, přičemž první splátka ve výši 2 812 Kč byla splatná dne 5. 9. 2022, žalovaný se však dostal do prodlení s uhrazením již první splátky, a ani přes opakované výzvy žalobkyně neuhradil ničeho. Soud má dále za zjištěné, že žalobkyně dne 2. 9. 2022 převedla na účet žalovaného částku 24 000 Kč.

9. Soud standardně hodnotí, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením ,

o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ,

a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu,

a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi

o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

10. V projednávané věci žalobkyně požaduje pouze jistinu, nebylo tak třeba hodnotit, jakým způsobem žalobkyně v tomto konkrétním případě zjišťovala úvěruschopnost žalovaného.

11. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodoval o plnění ve výši 21 453 Kč poskytnuté žalovanému na základě smlouvy o úvěru číslo kdy shledal žalobu co do částky 21 453 Kč důvodnou. Dle přiložených listin je však patrné, že druhá část nároku, tedy částka 24 000 Kč nevznikla ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 5. 9. 2022, kterou žalobkyně doložila. Tato částka byla žalovanému převedena na účet již před uzavřením výše zmíněné smlouvy, konkrétně dne 2. 9. 2022. Částka 24 000 Kč tak byla žalovanému poskytnuta na základě smlouvy o úvěru (pravděpodobně číslo), jejíž existenci žalobkyně v tomto případě netvrdila, a ani nedoložila, avšak soud má za prokázané, že tato částka byla žalovanému skutečně poskytnuta. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Soud tak shledal žalobu důvodnou i do částky 24 000 Kč. Žalovaný se dostal se splácením úvěru do prodlení, a soud proto rozhodl tak, že žalobkyni přiznal částku 45 451 Kč a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

12. Ve smyslu , soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s 

13. O nákladech řízení rozhodl soud podle Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 11 539 Kč. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 1 819 Kč, odměna za právní zastoupení 8 820 Kč dle ust. , , , d) , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (3 úkony právní služby po 2 940 Kč: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby) a 3 x režijní paušál po 300 Kč dle advokátního tarifu, celkem 900 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.