Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 164/2023-30
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 113 537 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 033 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 033 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení
a) částky 84 504 Kč,
b) úroku z prodlení ve výši 5 322,74 Kč,
c) úroku ve výši 16 825,37 Kč,
d) úroku ve výši 24,24 % ročně z částky 21 632,75 Kč od datum do zaplacení,
e) úroku ve výši 25,26 % ročně z částky 39 473,72 Kč od datum do zaplacení,
f) úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 61 106,47 Kč od datum do datum,
g) úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 32 073,47 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 033 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 033 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení a) částky 84 504 Kč, b) úroku z prodlení ve výši 5 322,74 Kč, c) úroku ve výši 16 825,37 Kč, d) úroku ve výši 24,24 % ročně z částky 21 632,75 Kč od [datum] do zaplacení, e) úroku ve výši 25,26 % ročně z částky 39 473,72 Kč od [datum] do zaplacení, f) úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 61 106,47 Kč od [datum] do [datum], g) úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 32 073,47 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Nárokem číslo se žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 42 418 Kč (jistina 21 632,75 Kč a poplatek 20 785,25 Kč) s úrokem ve výši 24,24 % ročně z částky 21 632,75 Kč vyčísleným za období od datum do datum na částku 5 607,93 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 632,75 Kč vyčísleným za období od datum do datum na částku 1 818,35 Kč, s úrokem ve výši 24,24 % ročně z částky 21 632,75 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 632,75 Kč od datum do zaplacení. Nárokem číslo se žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 71 119 Kč (jistina 39 473,72 Kč a poplatek 31 645,28 Kč) s úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 39 473,72 Kč vyčísleným za období od datum do datum na částku 11 217,44 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 39 473,72 Kč vyčísleným za období od datum do datum na částku 3 504,39 Kč, s úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 39 473,72 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 39 473,72 Kč od datum do zaplacení. Nárok číslo odůvodňuje tím, že mezi žalovaným a spol. právnická osoba, (dále jen„ původní věřitelka“) byla dne datum, po předchozím řádném zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě níž původní věřitelka poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný spolu s poplatkem 33 518 Kč zavázal splatit ve 21 měsíčních splátkách po 2 787 Kč (splatnost poslední splátky dne datum). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, přičemž poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum. Žalovaný od uzavření úvěrové smlouvy do dne sepsání žaloby uhradil celkem 16 100 Kč. Nárok číslo odůvodňuje žalobkyně tím, že mezi žalovaným a původní věřitelkou byla dne datum, po předchozím řádném zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě níž původní věřitelka poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč, které se žalovaný spolu s poplatkem 50 986 Kč zavázal splatit ve 24 měsíčních splátkách po 4 167 Kč (splatnost poslední splátky dne datum). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, přičemž poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum. Žalovaný od uzavření úvěrové smlouvy do dne sepsání žaloby uhradil celkem 28 867 Kč. Původní věřitelka postoupila žalobkyni shora uvedené nároky za žalovaným, a to smlouvou ze dne datum.
2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní a i přes výzvu soudu se k žalobou uplatněným nárokům nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), neboť žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
4. Z listin y označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že na základě písemné dohody poskytla původní věřitelka dne datum žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný společně s poplatkem 30 809 Kč (úrok 24 103 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení 5 206 Kč) zavázal splatit ve 21 měsíčních splátkách po 2 787 Kč. Součástí této dohody bylo rovněž ujednání o přistoupení žalovaného k volitelnému doplňkovému pojištění, přičemž výše pojistného za sjednanou dobu pojištění činila 2 709 Kč.
5. Z listin y označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že na základě písemné dohody poskytla původní věřitelka dne datum žalovanému peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč, které se žalovaný společně s poplatkem 47 890 Kč (úrok 28 790 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru aj. související služby 19 100 Kč) zavázal splatit ve 24 měsíčních splátkách po 4 167 Kč. Součástí této dohody bylo rovněž ujednání o přistoupení žalovaného k volitelnému doplňkovému pojištění, přičemž výše pojistného za sjednanou dobu pojištění činila 3 096 Kč.
6. Z listin y označené jako zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr, datované dne datum, soud zjistil, že žalovaný před poskytnutím peněžních prostředků 49 000 Kč sdělil původní věřitelce mj. to, že proti němu není veden výkon rozhodnutí nebo exekuce, a ani si není vědom toho, že by mu výkon rozhodnutí či exekuce hrozily.
7. Z listin y označené jako zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr, datované dne datum, soud zjistil, že žalovaný před poskytnutím peněžních prostředků 25 000 Kč sdělil původní věřitelce mj. to, že proti němu není veden výkon rozhodnutí nebo exekuce, a ani si není vědom toho, že by mu výkon rozhodnutí či exekuce hrozily.
8. Z listin y nadepsané jako„ smlouva o postoupení pohledávek“, datované dne datum, vč. přílohy (seznamu postoupených pohledávek), soud zjistil, že ještě před podáním žaloby převedla původní věřitelka žalobou uplatněné nároky na žalobkyni.
9. Z listin y označené jako„ oznámení o postoupení pohledávek“, datované dne datum, vč. podacího lístku České pošty, s. p., soud zjistil, že dne datum odeslala žalobkyně (jménem původní věřitelky) žalovanému doporučeným dopisem oznámení o postoupení pohledávek vč. výzvy k úhradě dlužné částky do deseti dnů ode dne doručení dopisu.
10. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů jsou nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).
11. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Původní věřitelka dle dvou písemných dohod poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 74 000 Kč, přičemž před poskytnutím těchto prostředků se zabývala osobními a majetkovými poměry žalovaného. Žalovaný uhradil původní věřitelce celkem 44 967 Kč (tato skutečnost vyplývá z tvrzení samotné žalobkyně – ve prospěch žalovaného, které žalovaný nijak nerozporoval). Před podáním žaloby převedla původní věřitelka žalobou uplatněné nároky na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného doporučeným dopisem odeslaným dne datum k úhradě dlužné částky do deseti dnů ode dne doručení dopisu.
12. Soud naopak nemá za prokázané, že by původní věřitelka před poskytnutím peněžních prostředků jakkoliv ověřovala tvrzení žalovaného o tom, že proti němu není veden výkon rozhodnutí či exekuce, že by žalobkyně či původní věřitelka vyzvaly žalovaného k úhradě dlužné částky dříve než v rámci oznámení o postoupení pohledávek, že by žalovaný uhradil původní věřitelce či žalobkyni více než 44 967 Kč anebo že by lhůta pro vracení peněžních prostředků stanovená žalobkyní nebyla přiměřená možnostem žalovaného; posledně uvedené skutečnost ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil.
13. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
20. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným celkem dvě smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. (s obsahem blíže vymezeným v odst. 4-5 rozsudku). Před podáním žaloby uzavřela původní věřitelka s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. o. z., na základě níž původní věřitelka postoupila žalobkyni předmětné pohledávky za žalovaným; žalobkyni tedy v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace.
21. Soud se dále zabýval tím, zda původní věřitelka neposkytla žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěry v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba, v . GK). V rozsudku ze dne datum ve věci C číslo, právnická osoba v . jméno příjmení a další, Soudní dvůr Evropské unie vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.
22. Pro závěr, zda byly spotřebitelské úvěry poskytnuty žalovanému v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jsou zcela zásadní skutková zjištění stran prověřování existence případných exekucí vedených proti žalovaného. Z provedeného dokazování přitom soud nemá za prokázané, že by původní věřitelka před poskytnutím úvěrů jakkoliv ověřovala tvrzení žalovaného o tom, že proti němu není veden výkon rozhodnutí či exekuce, přičemž takové zjištění je absolutním základem (výchozím bodem a prvotním předpokladem) pro další zkoumání majetkových poměrů žadatele o úvěr, neboť právě existence vedené exekuce proti žadateli je jedním z nejmarkantnějších ukazatelů o jeho aktuálních a budoucích majetkových poměrech. Případné vedení exekuce se promítá do majetkové sféry povinného (žadatele o úvěr) hned v několika rovinách. Příkladmo lze zmínit vliv na výši pravidelného příjmu žadatele, je-li exekuce prováděna srážkami ze mzdy a jiných příjmů (v takovém případě povinnému zůstává pouze tzv. nezabavitelná částka) nebo vliv na samotný poskytnutý úvěr, který může být postižen v rámci exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústav u anebo v rámci mobiliární exekuce, v závislosti na tom, zda je úvěr poskytnut žadateli hotově nebo převodem na účet. Vzhledem k závažnosti dopadů případné exekuce do majetkové sféry žadatele o úvěr soud v posuzované věci uzavřel, že nezkoumala-li žalobkyně před poskytnutím úvěrů existenci případných exekucí vedených proti žalovanému, poskytla žalovanému spotřebitelské úvěry v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jelikož na základě neúplných informací o poměrech žalovaného nemohlo z logiky věci vyplynout, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnuté úvěry. Pro úplnost soud dodává, že pro posouzení„ kvality“ procesu zkoumání úvěruschopnosti je primárně rozhodující, zda se žalobkyně touto otázkou vůbec zabývala. Teprve v návaznosti na zjištění učiněná z Centrální evidence exekucí (veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován Exekutorskou komorou České republiky) lze usuzovat, zda je možné žadateli poskytnout úvěr navzdory proti němu vedené exekuci. V kontextu shora uvedeného poté nelze přistoupit ani na obvyklou argumentaci nebankovních poskytovatelů úvěrů/zápůjček, že jim žádný právní předpis výslovně neukládá, aby před poskytnutím úvěru prováděli lustraci v Centrální evidenci exekucí. Naopak, tato povinnost je vyjádřena v § 86 odst. 1 větě prvé ZoSÚ, konkrétně slovy„ a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“
23. S ohledem na shora uvedené se soud ani nezabýval konkrétními osobními a majetkovými poměry žalovaného, které původní věřitelka v rámci posuzování jeho úvěruschopnosti zjistila, jelikož vzhledem k popsaným deficitům tohoto procesu ze strany původní věřitelky by veškerá další zjištění byla nadbytečná.
24. Neunesení důkazního břemene žalobkyní stran skutečnosti, že v případě žalovaného nevyplynuly z výsledku posouzení úvěruschopnosti důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet spotřebitelské úvěry, má za následek, že spotřebitelské úvěry byly žalovanému poskytnuty v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje neplatnost smluv o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Navzdory znění ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ se jedná o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo výše cit. rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba, v. GK).
25. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smluv o úvěru vznikla žalovanému dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelských úvěrů v celkové výši 29 033 Kč (původní věřitelka poskytla žalovanému celkem 74 000 Kč a současně žalovaný neprokázal, že by původní věřitelce či žalobkyni vrátil více než 44 967 Kč) v době přiměřené jeho možnostem. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese přitom spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Jelikož žalovaný neprokázal (ani netvrdil), že by lhůta pro vracení peněžních prostředků stanovená žalobkyní nebyla přiměřená jeho možnostem, vzniklo žalobkyni v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 033 Kč od datum do zaplacení, neboť žalobkyně neprokázala, že by žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté jistiny dříve, nežli dopisem odeslaným dne datum. Za okamžik doručení této výzvy soud považoval den datum, neboť dle obecných poznatků z procesu doručování písemností prostřednictvím držitele poštovní licence (České pošty, s. p.) bývají písemnosti doručeny adresátovi zpravidla třetí den po odeslání. Desetidenní lhůta k úhradě dlužné částky uplynula dne datum, od následujícího dne, tj. od datum je tudíž žalovaný s vrácením poměrné části poskytnuté jistiny v prodlení.
26. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění.
27. Ve zbylé části soud pro neunesení důkazního břemene zamítl žalobu v rozsahu nároku žalobkyně na zaplacení části jistiny, kterou již žalovaný vrátil, jakož i nároků, které nepředstavují žalovaným nevrácenou jistinu (výrok II. písm. a), c) - e)), neboť právním titulem pro vznik těchto nároků jsou absolutně (od počátku) neplatné smlouvy o úvěru, z nichž žalovanému nemohla vzniknout povinnost zaplatit žalobkyni uvedené nároky. Soud rovněž zamítl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející počátku prodlení žalovaného s vrácením části poskytnuté jistiny (výrok II. písm. b), f)), jakož i úroku z prodlení z částky nepředstavující žalovaným nevrácenou jistinu (výrok II. písm. g)).
28. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , omluvila a současně požádala, aby v případě potřeby byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení či označení důkazů, k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2848/10 )
29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť převážně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.