Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 128/2023-36
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 145 359 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 136 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 136 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení
a) částky 134 223 Kč,
b) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 664 Kč od datum do zaplacení,
c) úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 50 472 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 136 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 136 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení a) částky 134 223 Kč, b) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 664 Kč od [datum] do zaplacení, c) úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 50 472 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 145 359 Kč (přeplatek 1 Kč, zbývající část jistiny 40 000 Kč, zbývající část úroků 34 088 Kč, zbývající část doplňkové služby PODPORA - odklad 10 008 Kč, zbývající část doplňkové služby PODPORA - nemoc 20 232 Kč, zbývající část doplňkové služby PODPORA - práce 20 232 Kč, náklady na upomínkování 800 Kč a smluvní pokuta 20 000 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 800 Kč od datum do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 50 472 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodňuje tím, že dne datum uzavřela s žalovaným elektronicky (prostřednictvím klientské zóny) smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 40 000 Kč a žalovaný se zavázal celkovou částku 74 088 Kč (jistina 40 000 Kč, úrok 34 088 Kč) uhradit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 029 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Strany si rovněž sjednaly doplňkovou službu PODPORA s tím, že cena za službu odkladu tří splátek úvěru ročně činí 139 Kč měsíčně, cena za možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace činí 281 Kč měsíčně a cena za možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců činí 281 Kč měsíčně. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou splátky splatné dne datum. Navzdory zaslání první písemné upomínky ze dne datum (sankce za zaslání upomínky 300 Kč) a druhé písemné upomínky ze dne datum (sankce za zaslání upomínky 500 Kč) nebyla výše uvedená splátka řádně uhrazena, proto žalobkyně v souladu se smlouvou o úvěru přistoupila k zesplatnění úvěru a dne datum vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do datum.
2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), neboť žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
3. Z listin y označené jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo datované dne datum, soud zjistil, že žalobkyně se na základě písemné dohody zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to způsobem, že částka 11 136 Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. bankovní účet, částka 20 864 Kč bude vyplacena ve prospěch věřitele žalovaného (žalobkyni) za účelem úplné úhrady předchozího závazku ze smlouvy číslo ze dne datum a částka 8 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně specifikované v bodu 4.8. dohody. Žalovaný se naproti tomu zavázal celkovou částku 74 088 Kč (jistina 40 000 Kč, úrok 34 088 Kč) uhradit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 029 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Celková částka dle této dohody je tedy splatná ke dni datum, zápůjční úroková sazba činí 23 % p. a. a roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) činí 38,71 % p. a. Dohoda byla mezi účastníky uzavřena (podepsána), resp. projev vůle žalovaného byl učiněn distančním (elektronickým) způsobem v souladu s čl. X. dohody tak, že souhlas s obsahem dohody projevil žalovaný zadáním jedinečného SMS kódu v rámci klientského účtu žalovaného a následným odesláním verifikační platby, jejímž připsáním na účet žalobkyně se dohoda mezi stranami stala účinnou. Toliko ze samotné listin y nemá soud za prokázaný projev vůle žalovaného být vázán povinnosti a požívat práv obsažených v této listin ě, nicméně v souvislosti s odesláním 1 Kč (viz odst. 5 rozsudku) lze již mít tuto spornou skutečnost za prokázanou. Z přílohy číslo označené jako smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA, datované dne datum, soud zjistil, že žalobkyně se rovněž zavázala poskytovat žalovanému doplňkové služby PODPORA a žalovaný se za tyto služby zavázal uhradit žalobkyni celkem 50 472 Kč, a to v měsíčních splátkách po 701 Kč splatných současně s měsíčními splátkami poskytnutých peněžních prostředků.
4. Z listin y označené jako Výpis z běžného účtu ze dne datum soud zjistil, že účet č. bankovní účet je veden na žalovaného.
5. Z listin y nadepsané jako Detail pohybu – Okamžitá příchozí platba ze dne datum soud zjistil, že žalovaný odeslal dne datum pod variabilní symbol na bankovní účet žalobkyně částku 1 Kč.
6. Z listin y nadepsané jako Detail pohybu – Bezhotovostní platba ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně poskytla dne datum žalovanému na jeho bankovní účet částku 11 136 Kč.
7. Z listin y označené jako Příloha číslo – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že žalovaný před poskytnutím peněžních prostředků sdělil žalobkyni ke svým osobním a majetkovým poměrům, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádným dětem, je vyučen, je zaměstnán u spol. právnická osoba, jeho měsíční příjem činí 20 216 Kč a náklady na bydlení činí 3 000 Kč měsíčně, jiné výdaje nemá.
8. Z výplatních pásek za období od číslo do číslo soud zjistil, že žalovaný byl v tomto období zaměstnán u spol. právnická osoba, jako pracovník online prodeje s průměrnou měsíční čistou mzdou v tomto období cca 20 000 Kč.
9. Z předžalobní výzvy ze dne datum vč. příslušného podacího lístku České pošty, s. p., soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky doporučeným dopisem odeslaným téhož dne, v němž mu stanovila lhůtu k úhradě do datum.
10. Z listin y nadepsané jako Potvrzení o úhradě dluhu soud zjistil, že žalobkyně dne datum vyhotovila potvrzení o doplacení úvěru číslo jehož zbývající neuhrazená část byla splacena téhož dne.
11. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).
12. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne datum distančním (elektronickým) způsobem dohodla s žalovaným na poskytnutí peněžních prostředků ve výši 40 000 Kč a na podmínkách jejich splácení. Před poskytnutím peněžních prostředků se žalobkyně zabývala osobními a majetkovými poměry žalovaného. Dne datum žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku 11 136 Kč. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky v rámci předžalobní upomínky ze dne datum (odeslané téhož dne), v níž byla žalovanému stanovena lhůta k úhradě dluhu do datum.
13. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by se žalobkyně v rámci posuzování osobních a majetkových poměrů žalovaného zabývala jeho konkrétními pravidelnými (mandatorními) náklady na živobytí. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by si blíže ověřovala aspekty pracovněprávního vztahu žalovaného (např. zda je zaměstnán v pracovním poměru na dobu ne/určitou anebo ne/existenci výpovědi z pracovního poměru). Konečně soud nemá za prokázanou ani skutečnost, že by žalobkyně uzavřela s žalovaným jakoukoliv jinou dohodu (v tomto případě číslo ze dne datum), tudíž ani skutečnost, že by část žalovanému poskytnutých peněžních prostředků byla užita na úhradu závazku žalovaného vůči žalobkyni z této jiné dohody. Žalobkyně předmětnou jinou dohodu po celou dobu řízení soudu nepředložila ani neoznačila za důkaz.
14. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
21. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Soud se zprvu zabýval tím, zda žalobkyně neposkytla žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba, v . GK). V rozsudku ze dne datum ve věci C číslo, právnická osoba v . jméno příjmení a další, Soudní dvůr Evropské unie vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.
22. Pro závěr, zda byl spotřebitelský úvěr poskytnut žalovanému v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ jsou zcela zásadní skutková zjištění stran majetkových poměrů žadatele o úvěr, a to vč. okolností týkajících se jeho pracovního poměru. příjmení mohl poskytovatel úvěru kvalifikovaně vyhodnotit tzv. úvěruschopnost žadatele o úvěr, musí znát nezbytná vstupní data v podobě příjmové i výdajové stránky. Na výdajové stránce vzala žalobkyně v potaz pouze náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč, což, jak sama žalobkyně uvádí, je částka paušální, určená za pomoci statistických dat. Žalobkyně vůbec neprokázala, že by se individuálně zabývala pravidelnými životními náklady žalovaného, tj. zejména že by si ověřovala formu bydlení žalovaného (např. vlastní, nájem, u rodičů apod.), že by se žalovaného dotazovala na reálnou výši nákladů spojených s bydlením, že by tyto informace následně ověřovala oproti relevantním dokumentům (např. nájemní smlouva, čestné prohlášení, vyúčtování cen energií apod.) anebo že by si žalobkyně zjišťovala a následně ověřovala jiné pravidelné životní náklady žalovaného v podobě stravování, ošacení, dopravy apod. Na zjišťování shora příkladmo uvedených skutečností žalobkyně zcela rezignovala, resp. neprokázala, že by se jimi jakkoliv zabývala. Na příjmové straně sice žalobkyně zjistila, že žalovaný v posledních třech měsících pobíral mzdu, nicméně již neprokázala, že by jakkoliv ověřila jistotu tohoto příjmu do budoucna (např. dotazem na povahu pracovněprávního vztahu, zda se případně jedná o pracovní poměr na dobu ne/určitou, zda neběží výpovědní doba apod., to vše s ověřením zejména vůči pracovní smlouvě či potvrzení od zaměstnavatele). Na tomto místě soud připomíná, že k náležitému posouzení příjmové stránky žadatele o úvěr nepatři pouze zjištění výše mzdy/platu za období předcházející sjednání úvěrové smlouvy, nýbrž i ověření skutečnosti, že si žadatel takto zjištěný příjem po určitou dobu rovněž udrží. Bylo by zcela proti smyslu zákonné úpravy o ochraně spotřebitele, pokud by tento sice deklaroval dostatečně vysoké příjmy, záhy po poskytnutí úvěru by ovšem o tento příjem přišel v důsledku skončení pracovního poměru, ať již uplynutím doby, na kterou byl pracovní poměr sjednán, nebo uplynutím výpovědní doby.
23. S ohledem na shora uvedené se soud ani nezabýval konkrétními osobními a majetkovými poměry žalovaného, které žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného zjistila, jelikož vzhledem k popsaným deficitům tohoto procesu ze strany žalobkyně by veškerá další zjištění byla nadbytečná.
24. Neunesení důkazního břemene žalobkyní stran skutečnosti, že v případě žalovaného nevyplynuly z výsledku posouzení úvěruschopnosti důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, má za následek, že spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ), neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ) a současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo výše cit. rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba, v. GK)
25. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalovanému dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 11 136 Kč v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný neprokázal (ani netvrdil), že by lhůta pro vracení peněžních prostředků stanovená žalobkyní v předžalobní upomínce nebyla přiměřená jeho možnostem, vzniklo žalobkyni v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 136 Kč od datum do zaplacení, neboť lhůta stanovená žalobkyní k vrácení poskytnuté jistiny uplynula dne datum, od následujícího dne, tj. od datum je tudíž žalovaný s vrácením poskytnuté jistiny v prodlení.
26. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění.
27. Ve zbylé části soud pro neunesení důkazního břemene zamítl žalobu v rozsahu nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovaným nevrácenou jistinu (výrok II. písm. a), c)), neboť právním titulem pro vznik těchto nároků je absolutně (od počátku) neplatná smlouva o úvěru, z níž žalovanému nemohla vzniknout povinnost zaplatit žalobkyni uvedené nároky. Soud rovněž zamítl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z částky nepředstavující žalovaným nevrácenou jistinu a z nároků plynoucích z absolutně neplatné smlouvy (výrok II. písm. b)). Pro úplnost soud dodává, že součástí nároku zamítnutého výrokem II. písm. a) je i částka 20 864 Kč, na kterou soud nemohl aplikovat ani ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 odst. 2 in fine o. z.) spočívajícím v plnění žalobkyně za žalovaného, co měl po právu plnit sám žalovaný, jelikož žalobkyně neprokázala, že by s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo ze dne datum.
28. Žalobkyně se omluvila z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , k čemuž soud sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2848/10 ).
29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť převážně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.