Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 153/2021-86

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 49 875 Kč s přísl.

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 28 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 500 Kč za dobu od 15. 2. 2020 do 1. 1. 2021, dále ve výši 10 % ročně z částky 28 800 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do jistiny ve výši 21 075 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 073 Kč za dobu od 15. 2. 2020 do 3. 12. 2020, a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 073 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení, dále pak co do úroku ve výši 75,95 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 15. 2. 2020 do zaplacení, resp. do doby dosažení částky 115 430 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 360,07 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 28 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 500 Kč za dobu od 15. 2. 2020 do 1. 1. 2021, dále ve výši 10 % ročně z částky 28 800 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do jistiny ve výši 21 075 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 073 Kč za dobu od 15. 2. 2020 do 3. 12. 2020, a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 073 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení, dále pak co do úroku ve výši 75,95 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 15. 2. 2020 do zaplacení, resp. do doby dosažení částky 115 430 Kč.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 360,07 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 5. 2021 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 49 875 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které byly vyplaceny žalované dne datum. Žalovaná se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 75,95% ročně ve 48 měsíčních splátkách po 2 004 Kč splatných do každého 10.tého dne měsíce počínaje prosincem 2019. Schopnost žalované splácet úvěr byla prověřena z jí doložených dokladů a informací z databáze SOLUS a NRKI. Žalovaná zaplatila dne 12. 12. 2019 500 Kč, ve splácení ale nepokračovala. S ohledem na neplacení úvěru proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 13. 2. 2020. Po zesplatnění žalovaná zaplatila dne 31. 12. 2020 700 Kč. Žalovaná dluží na jistině 34 475,52 Kč Odpovídající původní jistině 30 000 Kč zvýšené o úrok do zesplatnění ve výši 5 175,52 Kč po odečtení dvou plateb ve výši 1 200 Kč. Dále pak žalobkyně uplatnila žalobou nárok na zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6 smlouvy ve výši 998 Kč, náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného dle čl. 6 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokutu dle č.l. 6 smlouvy ve výši 0,1% z dlužné částky denně od 15. 2. 2020 do zaplacení, úrok z úvěru ve výši 75,95 % ročně z částky odpovídající zbylé dlužné původní jistině 30 000 Kč a zákonný úrok z prodlení od 15. 2. 2020.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému ústnímu jednání se nedostavila.

3. S ohledem na insolvenční řízení vedené ve věci žalované jako dlužníka u Krajského soudu v Plzni sp. zn. insolvenční spisová značka bylo řízení s účinností od 14. 9. 2021 do 1. 7. 2023 přerušeno. V řízení bylo pokračováno po právní moci usnesení o zrušení schváleného oddlužení a zastavení řízení.

4. Na základě předložených listinných důkazů považuje soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela se žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru (viz č.l. 6-9) a byla následně dne datum vyrozuměna, že úvěr byl schválen jako bezúčelový Žalovaná dále podepsala předsmluvní formulář, hodnocení klienta a informace pro klienty v nichž uvedla, že je seznámena s přesnými podmínkami poskytování úvěru, které se shodují s těmi, které jsou rozepsány shodně ve smlouvě o úvěru (viz č.l. 16- 17 a 19-23). Svůj závazek plynoucí ze smlouvy o úvěru zmínila žalovaná též v návrhu na oddlužení, který je uložen v insolvenčním rejstříku. V listině„ Hodnocení klienta“ (viz č.l. 16-17) uvedla žalovaná, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě či státu, není vůči ní vydán exekuční titul, není vedeno žádné exekuční řízení, nenachází se v úpadku či ve stavu hrozícího úpadku. Dále uvedla, že její čistý měsíční příjem – invalidní důchod činí 11 000 Kč a hradí jen výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč měsíčně, celkové měsíční výdaje po zohlednění životního minima tak činí 4 410 Kč a dále uvedla, že je svobodná. Žalovaná žalobkyni doložila výstupy z bankovnictví v mobilu prokazující připsání částky 11 013 Kč dne 7. 10. 2019, 6. 9. 2019 a 7. 8. 2019 (viz č.l. 30). Žalobkyně doložila dále výstup z registru SOLUS ohledně žalované bez záznamu dluhu (viz č.l. 25) a ze systému NRKI (viz č.l. 29) z něhož je patrné vyhodnocení žalované s nižším rizikem (skóre 263). Dne 30. 10. 2019 podepsali účastníci u nazvanou smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkovou částku ve výši 96 192 Kč ve 48. měsíčních splátkách po 2 004 Kč. Ve smlouvě byla uvedena výše úrokové sazby 75,95 % ročně, RPSN 108,84 % a úrok odpovídající 1 kalendářnímu dni 63,29 Kč (viz č.l. 6 - 9). S ohledem na grafickou podobu podpisu a uvedený datum je patrné, že podpis byl připojen elektronickou cestou (např. pomocí tabletu). Ve smlouvě byla též obsaženo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1% denně z dlužné částky při prodlení se zaplacením po zesplatnění úvěru (viz ), dále pak ujednání o smluvní pokutě ve výši 499 Kč za prodlení s každou splátkou delší než 30 dní (viz ) a ujednání o paušální výši účelně vynaložených výdajích při prodlení s každou splátkou po dobu delší 15ti dní ve výši 200 Kč (č.l. 6). Dále je obsaženo ve smlouvě ujednání o automatickém zesplatnění při prodlení s kteroukoliv splátkou delším 65ti dnů. Dopisem ze dne 31. 10. 2019 bylo sděleno žalované, že žalobkyně schválila poskytnutí úvěru (viz č.l. 10 - 11) a dne 30. 10. 2019 pak na vrub účtu žalobkyně byla odeslána částka 30 000 Kč na účet č. bankovní účet (viz č.l. 24), který byl uveden v úvěrové smlouvě (č.l. 6). Žalovaná v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení uvedla, že jedním z dluhů, které má, je i dluh vůči žalobkyni ve výši 30 000 Kč. Je jednoznačně prokázáno, že částka ve výši 30 000 Kč se dostala do dispozice žalované. Dopisem ze dne 10. 1. 2020 (č.l. 14) a 10. 2. 2020 (viz č.l. 18) byla žalovaná upozorněna na svůj dluh vůči žalobkyni a dopisem ze dne 13. 2. 2020 pak došlo k oznámení, že došlo k okamžitému zesplatnění celého dluhu a k zaslání výzvy k okamžitému zaplacení. Dopisem ze dne 5. 5. 2021 byla pak právním zástupcem žalobkyně žalovaná vyzvána k zaplacení a upozorněna na možnost podání žaloby (viz č.l. 27 a 26). Z karty klienta (č.l. 12) a tvrzení žalobkyně plyne, že bylo na dluh zaplaceno celkem 1 200 Kč. Ze systému řad ARAD – statistických údajů ČNB plyne, že průměrná sazba úroků na úvěry v listopadu 2019 činila 10,60% ročně. Z insolvenčního rejstříku je dále patrné, že žalobkyně přihlásila v insolvenčním řízení svoji pohledávku shodně jako v podané žalobě a že tato pohledávka nebyla popřena. Dále pak je z insolvenčního rejstříku patrné, že žalovaná své povinnosti splácet dluhy neplnila a nezaplatila ničeho na předmětnou pohledávku, insolvenční řízení tedy bylo zastaveno a bylo zrušeno též povolení oddlužení.

5. Soud právně zhodnotil zjištěný skutkový stav následovně. Soud se předně zabýval tím, zda byla splněna povinnost žalobkyně jako poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr podle o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření platné smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a měl by trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Ze žalobkyní uvedených tvrzení a předložených dokumentů vyplývá, že žalobkyně měla informace o příjmové stránce žalované (invalidní důchod ve výši 11 013 Kč měsíčně), pokud se týká ale výdajové stránky, pak tyto informace nebyly kompletní a nebyly nijak ověřovány. Výdaj na bydlení ve výši 1 000 Kč je v současné době, ale i v roce 2019 zcela nereálným výdajem. Žalobkyně tak měla prověřovat reálnost tohoto výdaje a nikoliv se pouze spolehnout na sdělení žalované. Soud je dále toho názoru, že ze skutečnosti, že žalovaná byla poživatelem invalidního důchodu, je zřejmé, že má zdravotní omezení. Žalobkyně se tak měla zaměřit i na bližší zkoumání jejích životních nákladů na zdravotní stav. Soud nemohl přehlédnout nereálnost kalkulace týkající se výdajů na straně žalované a jejich neprověření. Žalobkyně měla lépe prověřovat výdajovou stránku žalované např. požadavkem na předložení výpisu z účtu prokazujícího měsíční pravidelné platby, když za dostatečné prověření soud nepovažuje spolehnutí se na prohlášení žalované, údaj o výdajích na bydlení ve výši 1 000 Kč nebyl ničím žalovanou doložen a žalobkyní blíže prověřován, byť s ohledem na jeho nízkou výši, byl nepravděpodobným. Smlouva o úvěru ze dne datum, o kterou opírá v rámci svých žalobních tvrzení žalobkyně svůj nárok, je tedy dle a obč. zák. absolutně neplatná pro rozpor s  zákona o spotřebitelských úvěrech č.

6. Dále se soud zabýval i tím, zda není smlouva neplatná i pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši úroku. Podepsaná uvádí výši úroku 75,95 % ročně, RPSN pak 108,84%. Jedná se o úrok ve smyslu ust. , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých spotřebitelských úvěrů a úrok je sjednáván za účelem generování jejího zisku, nekryje individuálně odůvodněné finančně náročnější či rizikovější obchody, které by byly z pohledu právní úpravy akceptovatelné. Úrok ve výši uvedené ve smlouvě je zcela nepřiměřený, ujednání o něm je dle názoru soudu ujednáním neplatným dle obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. starého v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období a bylo zjištěno, že tato sazba nepřesahovala v průměru 15% ročně (www.cnb.cz, systém časových řad ARAD). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Z podstaty (základních skutkových náležitostí) smlouvy o úvěru je navíc zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Soud tedy shrnuje, že smlouvu považuje za absolutně neplatnou i s ohledem na ujednání o úrocích.

7. Žalované tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení vrátit jistinu ve výši 30 000 Kč. Soud současně zohlednil žalobkyní tvrzenou platby v celkové výši 1 200 Kč (viz též č.l. 12). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo všechno plnění žalobkyně žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se ke dni vydání rozhodnutí bezdůvodně obohatila pouze o rozdíl částky 30 000 Kč a 1 200 Kč, tedy 28 800 Kč.

8. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil jí soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. , jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že s ohledem na povahu nároku nastalo bezdůvodné obohacení na straně žalované prvním dnem následujícím po zaslání částky na její účet, žalobkyně však požaduje úrok až od 15. 2. 2020, soud tedy zákonný úrok z prodlení od tohoto data přiznal s tím, že zohlednil též datum úhrady částky 500 kč 12. 12. 2019 a 700 Kč 31. 12. 2020.

9. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 360,07 Kč, přičemž tato částka představuje 15,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,74 % a úspěchu žalované v rozsahu 42,26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 494 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 875 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 3 100 Kč za jeden úkon uvedený v  a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 200 Kč ve výši 1 092 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.