Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 103/2023-68

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 18 499,09 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 690 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 218,05 Kč a úrokem z prodlení z částky 7 690 Kč ve výši 15 % ročně od 14. 2. 2023 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se, co do zaplacení 10 809,09 Kč, úroku ve výši 2 185,18 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 16 099,09 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 397,75 Kč a úroku z prodlení z částky 10 809,09 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 690 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 218,05 Kč a úrokem z prodlení z částky 7 690 Kč ve výši 15 % ročně od 14. 2. 2023 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se, co do zaplacení 10 809,09 Kč, úroku ve výši 2 185,18 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 16 099,09 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 397,75 Kč a úroku z prodlení z částky 10 809,09 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 13. 2. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 2. 1. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě které se zavázala mu poskytnout úvěr až do výše limitu 31 000 Kč, a to i opakovaně. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 26,28 % ročně, to vše v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal celkem 28 961 Kč, avšak zaplatil jen 21 271 Kč. Jelikož se dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 10. 11. 2022 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 16 099,09 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč.

2. Žalovaný k věci uvedl, že od žalobkyně si bral pouze dva úvěry, a to na pračku, který již splatil a dále na televizor, který dosud splacen nemá. O úvěrové kartě mu není nic známo. Oba spotřebiče kupoval v anonymizováno v Klášterci a oba úvěry s ním vyřizoval pan příjmení, kterému vždy předložil jen občanský průkaz a výplatní pásku.

3. Z y nazvané Kreditní karta příjmení jméno soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 2. 1. 2018 žalovaný a žalobkyně (smlouvu na prodejně vyhotovil příjmení příjmení). Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr až do výše limitu 31 000 Kč s možností opakovaného čerpání prostřednictvím kreditní karty s tím, že první čerpání ve výši 6 668 Kč bude použito na úhradu kupní ceny pračky Haier HW60 -12829. Žalovaný se naproti tomu v případě prvního čerpání zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 19,6 % ročně ve 12 měsíčních splátkách po 622 Kč a v případě dalších čerpání spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně v měsíčních splátkách v minimální výši 4 % z dlužné částky.

4. Z y nazvané výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že dne 2. 1. 2018 žalobkyně eviduje čerpání ve výši 6 668 Kč a dále dne 20. 7. 2021 čerpání ve výši 22 293 Kč u příjmení příjmení. Obě tato čerpání žalovaný potvrdil. Dále zde žalobkyně eviduje od žalovaného úhrady v celkové výši 21 271 Kč, přičemž poslední splátka na uvedené první čerpání byla splacena 19. 8. 2019.

5. Z y nazvané potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik soud zjistil, že se jedná o interní dokument žalobkyně, kde si potvrzuje, že před uzavřením smlouvy dne 2. 1. 2018 ověřila bonitu klienta, přičemž vycházela ze mzdy žalovaného ve výši 17 000 Kč, splátek jiným společnostem ve výši 9 000 Kč měsíčně a dále skutečnosti, že žalovaný byl svobodný, bezdětný a bydlel v podnájmu. Dále zde žalobkyně potvrdila, že žalovaného lustrovala v různých registrech.

6. Z y nazvané posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že se jedná ve své podstatě o žalobní tvrzení, kde žalobkyně operuje právními zásadami, odkazy na zákonná ustanovení, judikaturou Nejvyššího správního soudu Švédského království atp., nicméně konkrétní údaje o žalovaném zde uvedeny nejsou.

7. Z dopisu ze dne 10. 11. 2022 soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalovanému, že jelikož se dostal do prodlení, vyzývá jej ke splacení celého úvěru ve výši 19 616,08 Kč. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 11. 11. 2022.

8. Z dopisu ze dne 1. 12. 2022 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 19 912,04 Kč do sedmi dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 2. 12. 2022. Žalovaný pak potvrdil, že tento dopis obdržel.

9. Z pravidel pro používání karet, rámcové pojistné smlouvy, pojistných podmínek a y nazvané správce financí soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.

10. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 1. 2. 2018 účastníci uzavřeli (za žalobkyni smlouvu sepsal příjmení příjmení) smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr až do výše limitu 31 000 Kč s možností opakovaného čerpání prostřednictvím kreditní karty s tím, že první čerpání ve výši 6 668 Kč bude použito na úhradu kupní ceny pračky Haier HW60 -12829. Žalovaný se naproti tomu v případě prvního čerpání zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 19,6 % ročně ve 12 měsíčních splátkách po 622 Kč a v případě dalších čerpání spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně v měsíčních splátkách v minimální výši 4 % z dlužné částky. Dne 2. 1. 2018 žalovaný čerpal 6 668 Kč a dále dne 20. 7. 2021 čerpal 22 293 Kč u příjmení příjmení na televizor. Na tento závazek žalovaný zaplatil dohromady 21 271 Kč, přičemž poslední splátka na uvedené první čerpání byla splacena 19. 8. 2019. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně celý zůstatek úvěru splatným ke dni 10. 11. 2022 a dále žalovaného k zaplacení vyzval zástupce žalobkyně dopisem odeslaným 2. 12. 2022, a to do sedmi dnů. Před uzavřením smlouvy žalovaný žalobkyni poskytl výplatní pásku a občanský průkaz.

11. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Podle , , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

16. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil a které vyhodnocovali odborní pracovníci žalobkyně v rámci zjišťování kreditního skóre. Výstupem byla hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být hrazena, aniž by došlo k předlužení. Žalobkyně však již neuvedla, k jakým závěrům dospěla, přičemž soud je toho názoru, že pokud žalobkyně při zjišťování kreditního skóre nevycházela z reálných výdajů, nemohla dospět k žádným relevantním závěrům. S výdaji žalovaného (vyjma blíže neuvedených splátek jiných úvěrů ve výši 9 000 Kč měsíčně) přitom žalobkyně nepracovala, a to ani s údajem, kolik vynakládá na bydlení. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

17. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 28 961 Kč (6 668 Kč na pračku a 22 293 Kč na televizor). Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Žalovaný již takto vydal 21 271 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 7 690 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Žalobkyně žalovanému dne 2. 12. 2022 odeslala výzvu k plnění, přičemž tato výzva byla žalovanému doručena. Jelikož v řízení nebylo prokázáno kdy, má se podle § 573 o. z. za doručenou třetí pracovní den po odeslání (tj. 5. 12. 2022), následující den, tj. 6. 12. 2022, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat, a jelikož tak neučinil, dostal se dne 7. 12. 2022 do prodlení.

18. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 690 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle o. z. jdoucích od 7. 12. 2022 ve výši stanovené Tento úrok z prodlení žalobkyně do 13. 2. 2023 požadovala v kapitalizované výši (celkem 615,80 Kč) a při zohlednění přiznané částky a soudem zvažovaného období tento (kapitalizovaný) úrok z prodlení činí jen 218,05 Kč.

19. Povinnost žalovaného zaplatit ve výroku I. tohoto rozsudku uvedenou částku pak soud v souladu s  stanovil ve splátkách, jejichž výše a podmínky splatnosti jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť žalovaný není netečný, projevil upřímnou snahu bezdůvodné obohacení vydat a jeho finanční situace umožňuje splátky v této výši. Navržené splátky soud považuje za přiměřené, když žalovaný by neměl mít problém tyto splátky ze svého měsíčního příjmu unést a žalovaná pohledávka bude uhrazena v přiměřené době, která neznamená neúměrně znevýhodnění žalobkyně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 1966, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým číslem 67/1966). K tomu slouží též sankce ztráty splátek, pokud se žalovaný dostane do prodlení byť jen s jednou splátkou.

20. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 10 809,09 Kč, úroku ve výši 2 185,18 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 16 099,09 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 397,75 Kč a úroku z prodlení z částky 10 809,09 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ). Žalovaný se však práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, tudíž soud toto právo nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.