Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 248/2023-42

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 92.299,66 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 87.865 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 31.8.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Pro částku 4.434,66 Kč a pro úrok ve výši 14.871,80 Kč a pro úrok ve výši 15% ročně z částky 89.696,10 Kč od 20.6.2023 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 3.099,29 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 92.299,66 Kč od 20.6.2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 11.138,80 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, LL.M., příjmení obec a číslo, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 87.865 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 31.8.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Pro částku 4.434,66 Kč a pro úrok ve výši 14.871,80 Kč a pro úrok ve výši 15% ročně z částky 89.696,10 Kč od 20.6.2023 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 3.099,29 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 92.299,66 Kč od 20.6.2023 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 11.138,80 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 92.299,66 Kč s úrokem ve výši 14.871,80 Kč a ve výši 15% ročně z částky 89.696,10 Kč od 20.6.2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3.099,29 Kč a ve výši 15% ročně z částky 92.299,66 Kč od 20.6.2023 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne 3.10.2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru. Podpisem úvěrové smlouvy se její nedílnou součástí staly úvěrové podmínky (uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná stvrdila, že se s úvěrovými podmínkami seznámila, jejich ustanovení jsou jí srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi). Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci kreditního skóre posoudili příjmovou a výdajovou stránku žalované. Sjednaný úvěrový rámec činila částka 90.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách (ve výši 2,93% z výše sjednaného úvěrového rámce). V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku 90.500 Kč a uhradila celkem částku 2.635 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce využil své oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 15.3.2023. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého úvěru dopisem ze dne 15.3.2023. Žalovaná byla vyzvána k úhradě celého dluhu v rámci předžalobní výzvy k plnění. I přes výzvy žalobce žalovaná neuhradila po zesplatnění úvěru na svůj dluh žádnou částku. Žalobce eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 92.299,66 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 89.696,10 Kč, poplatků za pojištění ve výši 703,56 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.000 Kč a příslušenství pohledávky.

V podání ze dne 13.9.2023 žalobce uvedl, že žalobce zjišťuje kreditní skóre, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Posuzuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku, dále přezkoumává klientské informace o proměnných jako věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Vyvstává-li pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Prostřednictvím výpočtu MLS (měsíční splátka) žalobce ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru. MLS je vypočítávána vždy jak na žadatele, tak na domácnost žadatele. Úvěrovou kartu vč. rozpisu výpočtu MLS žalobce předkládá. Žalobce kontroluje klienta v externích registrech (SOLUS a NRKI, CEE, ISIR). V registru NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, CEE a ISIR – v registru nenalezen. Z výpisu z bankovního účtu žalované žalobce prověřil příjmy a výdaje žalované. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.

Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z úvěrové karty vyplněné žalobcem soud zjistil, že u žalované je uvedeno: svobodná, druh bydlení – u rodičů, počet dětí 0. Zdroj příjmu – zaměstnanec, výše příjmu 21.500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti – 25.000 Kč a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 18.500 Kč. Žalovaná byla ověřována v registru MVCR, CEE, KAMALI, ISIR (nenalezen), NRKI, SOLUS. U MLS klienta žalobce počítal s životním minimem dospělých členů domácnosti – 4.250 Kč, splátky jiným společnostem – 9.824 Kč. U MLS domácnosti žalobce počítal s minimálními výdaji na bydlení – 10.932 Kč, životní minimum členů domácnosti – 8.090 Kč.

Žalovaná předložila svůj občanský průkaz.

Z výpisu z běžného účtu žalované č. bankovní účet za období od 1.9.2022 do 30.9.2022 soud zjistil, že počáteční zůstatek činila částka - 9.550,51 Kč a konečný zůstatek částka – 9.718,19 Kč. Příjem od zaměstnavatele činila částka 17.145 Kč. Žalovaná získala dne 1.9.2022 půjčku od právnická osoba ve výši 2.330 Kč a dne 5.9.2022 částku 1.240 Kč. Dne 13.9.2022 byla žalované na účet připsána půjčka ve výši 50.000 Kč od právnická osoba

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 3.10.2022 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou. Žalovaná získala bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 60.000 Kč. Strany si dohodly roční úrokovou sazbu ve výši 25,9%, RPSN 29,21% a výši měsíční splátky 2,928% z úvěrového rámce, tj. 1.913 Kč. Žalovaná, kromě svých osobních údajů, ve smlouvě uvedla, že je svobodná, počet dětí 0, druh bydlení – u rodičů, zdroj příjmů zaměstnanec, čistý měsíční příjem 21.500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 25.000 Kč.

Podle výpisu proplacení smlouvy byla dne 4.10.2022 proplacena částka 60.000 Kč na účet č. bankovní účet.

Z interního přehledu plateb žalobce soud zjistil, jakým způsobem žalovaná úvěr čerpala a splácela. Žalovaná celkem vyčerpal částku 90.500 Kč a ve splátkách uhradila celkem částku 2.635 Kč (dne28.11. 2022 částku 2.635 Kč).

V dopise ze dne 15.3.2023 žalobce vyzval žalovanou v důsledku jejího prodlení ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy. Vyzval ji k zaplacení dlužné částky ve výši 101.234,74 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy.

Předžalobní výzvou k plnění ze dne 13.4.2023 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k uhrazení částky 103.646,25 Kč do 7 dnů.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Na základě výše uvedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy vyčerpala celkem částku 90.500 Kč. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách řádně a včas neplnila a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 15.3.2023 čerpaný úvěr zesplatnil. Úvěr se tak stal splatný ke dni 15.3.2023. Žalovaná zaplatil celkem částku 2.635 Kč.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve kterých se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení žalované. Soud má za to, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalované nebyl žalobce důsledný. Dle tvrzení žalobce vycházel z měsíčního příjmu žalované 21.500 Kč (kdy ve výpisu z účtu je příjem od zaměstnavatele ve výši 17.145 Kč) a příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 25.000 Kč (které však žádným způsobem neověřil). Žalobce nahlédl do registrů MVCR, CEE, KAMALI, ISIR, NRKI, SOLUS, kde nezjistil žádné skutečnosti, které by vznášely pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Žalobce se nezajímal o skutečné výdaje žalované (pracoval pouze se statistickými údaji – výše životního minima a měsíční výdaje uváděné žalovanou ve výši 18.500 Kč žádným způsobem neověřil). Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalované a ani ze smlouvy o úvěru nevyplývá, že by žalovaná své výdaje uváděla ani, že by je dokládala. Žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalované, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil na využívání částek životního minima (který o skutečných výdajích žalované nevypovídá), aniž by je porovnal se skutečnými výdaji žalované. Z výpisu z účtu však vyplývá, že v září 2022 byla žalovaná na počátku měsíce i na konci měsíce na účtu v mínusu, ačkoliv v tomto měsíci čerpala půjčky od společnosti právnická osoba a od právnická osoba Žalobce tak zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalované, kdy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů, a proto při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit, kdy se nezajímal o výdaje žalované. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno z tvrzení žalobce a interního přehledu, že žalobce poskytl žalované částku 90.500 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a dalších poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 90.500 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce a výpisu čerpání a splátek vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 2.635 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat to, oč se bezdůvodně obohatila, tedy částku ve výši 87.865 Kč (90.500 Kč – 2.635 Kč) a pro zbývající požadovanou částku a úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 29.8.2023. Nárok se stal splatným 30.8.2023 a žalovaná se dostala do prodlení od 31.8.2023. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 31.8.2023 v souladu s ustanovením nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 119.320,55 Kč (částku 92.299,66 Kč + úrok 14.871,80 Kč + 4.466,20 Kč – úrok 15% ročně z částky 89.696,10 Kč od 20.6.2023 do 18.10.2023 + úrok z prodlení 3.099,29 Kč + 4.589,60 Kč - úrok z prodlení 15% ročně z částky 92.299,66 Kč od 20.6.2023 do 18.10.2023) Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 89.634,30 Kč (částka 87.865 Kč + 1.769,30 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z 87.865 Kč od 31.8.2023 do 18.10.2023). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 75%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 25%. Poměr úspěchu tedy činí 50% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 3.692 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (, d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 4.820 Kč ( vyhl. č. ), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (, d) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 300 Kč (, 3 vyhl. č. ) s připočtením náhrady za 21% z odměny a náhrad ve výši 3.225,60 Kč ( ) Celkem částka 22.277,60 Kč, z toho 50% činí částka 11.138,80 Kč, které soud žalobci přiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.