Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 124/2022-140
Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení příslušenství
takto:
I. Žaloba se zcela zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zcela zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem doručeným soudu dne 1. 3. 2022, ve znění jeho doplnění ze dne 20. 6. 2022 a ze dne 15. 8. 2023, domáhala se žalobkyně zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím, částky 600 Kč a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 9. 10. 2021 rámcovou smlouvu číslo na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet a žalovaný jej mohl plně využívat. Dne 18. 10. 2021 byl uzavřen dodatek číslo ke smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 50 000 Kč. Jelikož žalovaný splnil všechny podmínky, byla prověřena jeho úvěruschopnost, byl mu úvěr schválen a dne 20. 10. 2021 vyplacen na bankovní účet. Byl sjednán úrok ve výši 17,9 % ročně. Jelikož žalovaný porušil podmínky poskytnutého úvěru, žalobkyně tento ke dni 24. 1. 2022 zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila jistina 50 000 Kč a úrok 2 330,93 Kč. Žalobkyně dále požadovala úrok, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady na vymáhání dluhu 600 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.
2. Usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo řízení částečně zastaveno, a to pro jistinu ve výši 50 000 Kč, úrok ve výši 17,9 % z částky 50 000 Kč od 24. 1. 2022 do 20. 2. 2022, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 3. 2. 2022 do 19. 6. 2022, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 21. 2. 2022 do 19. 6. 2022, kapitalizovaný úrok ve výši 2 330,93 Kč a částku 600 Kč. Předmětem řízení tak dále bylo příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 20. 6. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 20. 6. 2022 do zaplacení.
3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.
4. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalobkyně ani žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřili, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.
5. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
6. Z rámcové smlouvy číslo ze dne 9. 10. 2021 bylo zjištěno, že tuto uzavřela žalobkyně se žalovaným. Žalobkyně se v jejím rámci zavázala poskytovat žalovanému bankovní a platební služby, konkrétně běžný účet č. bankovní účet Součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně a ceník.
7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní informován o výši poskytnutého úvěru 50 000 Kč, podmínkách jeho splácení, následcích prodlení.
8. Z aplikačních dat, úvěrové zprávy žalobkyně a jejích záznamů bylo zjištěno, že žalovaný ke dni uzavření smlouvy o úvěru bydlel v nájmu, neměl vyživované osoby, měl jiné splátky 33 511 Kč/50 000 Kč kreditní karta a kontokorent, hlavní příjem 42 295 Kč a vedlejší 4 700 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti byly 18 000 Kč, výdaje domácnosti 10 000 Kč z toho 6 000 Kč na bydlení.
9. Z potvrzení o příjmu zaměstnavatele žalovaného ze dne 20. 10. 2021 a výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaný pracuje v pracovním poměru na dobu neurčitou a jeho průměrný čistý měsíční příjem za měsíce červenec až září 2021 je 42 295 Kč. Ze mzdy byly prováděny srážky.
10. Z dodatku číslo k rámcové smlouvě číslo bylo zjištěno, že tento uzavřela žalobkyně a žalovaný dne 18. 10. 2021 a na jeho základě požádal žalovaný o další bankovní službu, o úvěr ve výši 50 000 Kč. Byl sjednán úrok 17,9 % ročně a splácení formou splátek. Součástí byly podmínky používání úvěru.
11. Z výpisů z běžného účtu na jméno žalovaného č. bankovní účet bylo zjištěno, že úvěr ve výši 50 000 Kč byl žalovanému poskytnut 20. 10. 2021.
12. Z dopisu ze dne 24. 1. 2022 bylo zjištěno, že tímto byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu 52 930,93 Kč, byl upozorněn na možné soudní vymáhání dlužné částky. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 26. 1. 2022.
13. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalovaný dne 22. 4. 2021 uzavřel se společností právnická osoba smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 102 000 Kč, měsíční splátka činila 5 578 Kč, poslední platbu provedl 27. 9. 2021 (řízení vedené pod sp. zn. spisová značka). Dále s touto společností uzavřel smlouvu o úvěru dne 20. 8. 2021, na základě této mu byly poskytnuty prostředky ve výši 84 000 Kč, měsíčná splátka činila 8 394 Kč, poslední platbu žalovaný provedl 27. 9. 2021 (řízení vedené pod sp. zn. spisová značka). Dále dne 8. 10. 2021 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba smlouvu o úvěru, na základě které mu byla vyplacena částka 10 000 Kč, se splatností do 5. 11. 2021, neuhradil ničeho (řízení vedené pod sp. zn. spisová značka).
14. Závěr o skutkovém stavu:
15. Dne 9. 10. 2021 uzavřela žalobkyně se žalovaným rámcovou smlouvu číslo na základě které se zavázala poskytovat žalovanému bankovní a platební služby, konkrétně běžný účet č. bankovní účet. V průběhu smluvního vztahu požádal žalovaný žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč. Před uzavřením příslušné smlouvy provedla žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy zjišťovala jeho bydlení, příjmy a prověřila si jej v registrech. Žalobkyně zjistila, že žalovaný bydlí v nájmu, nemá vyživované osoby, je zaměstnán na dobu neurčitou a jeho pravidelný měsíční příjem je 42 295 Kč a 4 700 Kč, což měla doloženo třemi výplatními páskami žalovaného a potvrzením od zaměstnavatele, příjmy ostatních členů domácnosti 18 000 Kč, splátky 33 511 Kč a kontokorent s kreditní kartou ve výši celkem 50 000 Kč, což prověřila v registrech, výdaje domácnosti 10 000 Kč. Jelikož měla žalobkyně za to, že je žalovaný schopen úvěr splácet, tento mu byl, po poskytnutí standardních informací o spotřebitelském úvěru, schválen v souladu s dodatkem číslo k rámcové smlouvě ze dne 18. 10. 2021. V dodatku by sjednán úrok 17,9 % ročně a měsíční splátky. Úvěr byl žalovanému poskytnut 20. 10. 2021. Dopisem ze dne 24. 1. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu, a to do 2. 2. 2022, byl upozorněn na možné soudní vymáhání dlužné částky.
16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona (ve znění účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
22. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“
23. Právní posouzení věci:
24. Jelikož je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně zjistila a ověřila příjem žalovaného, a to z potvrzení zaměstnavatele a tří výplatních pásek. V tomto rozsahu bylo její prověření řádné. Další příjmy domácnosti, které zaznamenala, však již neověřila. Co je dále zásadní, vzhledem k tomu, že zjistila, že žalovaný má velké měsíční splátkové zatížení, jak ostatně plyne i ze zjištění soudu z úřední činnosti, žádným způsobem nepřistoupila k ověření dalších žalovaným uváděným měsíčním výdajům. Pokud měl žalovaný příjem, který pokrýval velkou většinu jeho splátek, navíc bydlel v nájmu, bylo povinností žalobkyně, aby před poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně ověřila, jaké jsou jeho celkové další výdaje. To však neučinila, spokojila se s nimi v rovině tvrzení, stejně jako stran dalších příjmů domácnosti. O neschopnosti žalovaného dostát svému závazku vůči žalobkyni tak bylo možno pochybovat, což se ostatně projevilo tím, že žalovaný se dostal do prodlení, na jistinu ničeho neuhradil.
25. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného posoudila řádně, považuje soud smlouvu o úvěru za neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 občanského zákoníku, dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.
26. Jelikož se žalobkyně v tomto řízení domáhala (po částečném zpětvzetí) úroku z úvěru, tento jí nemůže být přiznán, neboť při neplatnosti smlouvy o úvěru by měla nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému, tj. jistiny. jméno však po žalovaném nepožadovala, návrh byl stran úroku tedy zamítnut.
27. Jelikož podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, žalobkyni tedy není možno přiznat ani zákonný úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
28. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Žalobkyně vzala svůj návrh částečně zpět, a to s ohledem na domáhání se svého nároku na základě jiného titulu, výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení. Přestože tedy nebyla žalobkyně v tomto rozsahu žalovaným uspokojena, nelze v uvedeném shledávat zavinění žalobkyně na zastavení řízení. Ve zbylé části byl její návrh zamítnut (příslušenství), byl úspěšný žalovaný, nicméně tomu v souvislosti s předmětným řízením žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.