Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 250/2023-74
Okresní soud v Olomouci rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 45 200,13 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje v části o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 8 217 Kč a částky 1 231,13 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 016,10 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 23 952,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 969 Kč od 10. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 505,94 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč.
IV. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje v části o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 8 217 Kč a částky 1 231,13 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 016,10 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 23 952,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 969 Kč od 10. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 505,94 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. IV. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 15. 6. 2023 domáhala
po žalovaném zaplacení celkové částky 45 200,13 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 8. 11. 2021 uzavřel její právní předchůdce, společnost právnická osoba,
IČO, se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 54 990,76 Kč. Dne 8. 6. 2022 uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovaným dodatek ke smlouvě, na jehož základě činila nově jistina úvěru 46 236,79 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 41 228,51 Kč do 8. 12. 2024. Žalovaný úvěr neuhradil řádně a včas a úvěr byl ke dni 8. 1. 2023 zesplatněn. Současně žalovanému vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty za období od 9. 1. 2023 do 5. 2. 2023 ve výši 1 231,13 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 43 969 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 231,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 217 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 10. 2. 2023 do zaplacení. Žalobkyně žalovanému zaslala před podáním žaloby výzvu k úhradě.
2. Podáním doručeným soudu dne 6. 10. 2023 vzala žalobkyně svou žalobu zpět v části o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 8 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 231,13 Kč.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.
4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.
5. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví.
6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět, a to dříve, než začalo jednání, rozhodl soud v souladu s výše uvedenými ustanoveními tak, že řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.
7. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
-) ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 8. 6. 2022 a obchodních podmínek bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným a jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 46 263,79 Kč. Úroková sazba činila 56,72 %. Splatnost úvěru byla ve lhůtě 30 měsíců od poskytnutí úvěru. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit, činila 87 492,30 Kč;
-) ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 8. 11. 2021 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným a jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 50 000 Kč. Úroková sazba činila 56,72 %. Splatnost úvěru byla ve lhůtě 36 měsíců od poskytnutí úvěru. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit, činila 104 990,76 Kč;
-) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 11. 2022, včetně příloh, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalobkyní a jejím předmětem bylo postoupení pohledávek postupitele, které má jako úvěrující za svými klienty jako úvěrovanými, na žalobkyni jako postupníka. Postoupenou pohledávkou byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru;
-) z upomínky ze dne 8. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyzván k úhradě částky 2 992,45 Kč. Nebylo zjištěno, že upomínka byla žalovanému odeslána;
-) z výzvy ze dne 29. 5. 2023 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 53 652 Kč;
-) z výpisu z účtu č. bankovní účet u anonymizováno bylo zjištěno, že dne 8. 11. 2021 byla z tohoto účtu zaslána platba 50 000 Kč žalovanému s popisem„ PUJCKA OD anonymizováno“;
-) z výpisu z účtu žalobkyně u obec spořitelny bylo zjištěno, že dne 8. 11. 2021 byla na tento účet zaslána platba 0,01 Kč od žalovaného;
-) z oznámení ze dne 15. 2. 2023 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni;
-) z předžalobní výzvy ze dne 8. 1. 2023 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 52 379,39 Kč;
-) z výpisu z OR bylo zjištěno, že žalobkyně je společností s ručením omezeným s datem vzniku a zápisu dne 21. 12. 2010;
-) z opakované výzvy ze dne 8. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyzván k úhradě částky 6 006,06 Kč. Nebylo zjištěno, že výzva byla žalovanému odeslána.
8. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 8. 11. 2021 smlouvu o úvěru, ve znění dodatku (smlouvy) ze dne 8. 6. 2022, na jejímž základě se zavázal žalovanému poskytnout částku 46 263,79 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal úvěr splatit ve lhůtě 30 měsíců. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 11. 2022 uzavřené mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
14. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
16. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními
a dospěl k tomuto právnímu závěru:
17. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru a dodatek k této smlouvě. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona
č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. ,
a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť ke svým tvrzením soudu nedoložila žádné důkazy. Skutečnost, že žalobkyně potřebnými důkazy nedisponuje, byla soudu žalobkyní sdělena v podání ze dne 6. 10. 2023.
18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného,
tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právnická osoba a žalovaným jako absolutně neplatnou.
19. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
20. V souladu s § § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu sníženou o platby žalovaného. Žalobkyně v podání ze dne 6. 10. 2023 uvedla, že žalovaný uhradil celkem 26 247,69 Kč. Zbývající dlužná jistina tak činí 20 016,10 Kč. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení zbývající dlužné jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývající části požadované jistiny byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
21. Žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Dále pak žalobkyni v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (vč. dodatku) nevznikl nárok ani na náklady spojené s uplatněním pohledávky. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když více procesně úspěšným účastníkem byl v řízení žalovaný (žalobkyně požadovala úhradu celkové částky
43 969 Kč bez příslušenství, přičemž jí byla přiznána pouze částka 20 016,10 Kč). Jelikož žalovaný, která by tak měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.