Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 219/2023-31

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Fukalem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 29 377,99 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 444 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 444 Kč od 13.4.2023 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 28 933,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 690,14 Kč, s úrokem ve výši 2 904,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 394,29 Kč od 20.10.2022 do 12.4.2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 950,29 Kč od 13.4.2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 913,44 Kč od 20.10.2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 444 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 444 Kč od 13.4.2023 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 28 933,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 690,14 Kč, s úrokem ve výši 2 904,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 394,29 Kč od 20.10.2022 do 12.4.2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 950,29 Kč od 13.4.2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 913,44 Kč od 20.10.2022 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 29 377,99 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 690,14 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 10 394,29 Kč od 20.10.2022 do zaplacení, úrok v částce 2 904,37 Kč a úrok ve výši 15 % ročně z částky 9 913,44 Kč od 20.10.2022 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba (dále jen„ původní věřitel“) uzavřel dne 23.12.2019 se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalované poskytla 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 600 Kč. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela. Pohledávka sestává z dlužné jistiny ve výši 9 913,44 Kč, poplatků ve výši 7 714,55 Kč a smluvní pokuty ve výši 11 750 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy ze dne 21.11.2022. Schopnost žalované úvěr splácet byla posouzena na základě žalovanou uvedených informací s tím, že příjem ve výši 12 300 Kč byl ověřen z pracovní smlouvy a výplatních pásek a ohledně výdajů uvedených žalovanou ve výši 7 470 Kč vycházel původní věřitel z ekonomického modelu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Na základě provedených důkazů soud zjistil, že podle smlouvy o úvěru číslo ze dne 23.12.2019 se původní věřitel zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že její příjem činí 12 300 Kč a výdaje 7 470 Kč. Příjem byl ověřen z výplatních pásek a pracovní smlouvy (smlouva o úvěru, žádost o úvěr). Dne 21.11.2022 byla podepsána označená jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“ žalobkyní jako postupníkem a původním věřitelem jako postupitelem. Obsahem y ve spojení s přílohou je ujednání o postoupení pohledávek včetně pohledávky původního věřitele za žalovanou (smlouva o postoupení pohledávek, příloha ke smlouvě o postoupení pohledávek). Žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno původním věřitelem (dopis ze dne 7.12.2022). Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k zaplacení dlužné částky nejpozději do 12.4.2023 (dopis ze dne 28.3.2023, podací lístek).

4. Podle , (dále jen „ “), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu

11. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle a 2 spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle o. z. bez návrhu.

12. Povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost je stanovena zaprvé na ochranu spotřebitele, který není schopen dostat svých závazků, zadruhé na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, ale především zatřetí na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky.

13. K tomu, aby právní jednání mohlo být shledáno, jako absolutně neplatné je nutno, aby byly splněny dvě kumulativní podmínky podle o. z., tj. takové jednání musí odporovat zákonu a zjevně narušovat veřejný pořádek. Co se týče první podmínky, není pochyb o tom, že porušení odporuje podle tohoto zákona zákonu. Co se týče druhé podmínky, veřejný pořádek je pojem, který reprezentuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, proto i právní jednání, které je s nimi v rozporu, musí být absolutně neplatné. Současně s tímto platí, že základním kritériem pro závěr o absolutní neplatnosti právního jednání by měl být smysl a účel zákona, který byl právním jednáním porušen. Pokud smysl a účel porušeného zákona vyžaduje, aby právní jednání od počátku nevyvolávalo právní následky, nelze stanovit jiný důsledek porušení zákona než absolutní neplatností právního jednání. Toto kritérium je uvedeno již v  o. z., které činí právní jednání neplatným, pokud to smysl a účel porušeného zákona vyžaduje. Neplatnost právního jednání může být buď relativní, nebo absolutní, smysl a účel zákona podle o. z. tedy musí vyžadovat, aby právní jednání, které porušuje zákon, bylo buď relativně, anebo absolutně neplatné. Pokud je k dosažení smyslu a účelu porušeného zákona nezbytné, aby právní jednání bez dalšího nevyvolávalo právní následky, je třeba vždy dospět k závěru o absolutní neplatnosti takového právního jednání (Lavický, P. a kol.: I. Obecná část ( −654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. číslo a číslo).

14. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle o. z.

15. Nelze ani pominout, že tento závěr podporuje též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle d, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně nezjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.

16. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel k posouzení úvěruschopnosti podle přistupoval převážně formálně, nepostupoval s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům. Původní věřitel dle žádosti o úvěr ověřil příjem žalované. Ze žádosti však nevyplývá, že by jakýmkoliv způsobem ověřoval výdaje žalované. Při výrazně nízkém příjmu se však jedná o zásadní pochybení, neboť minimálně náklady na bydlení mohly být snadno ověřeny. Postup původního věřitele, kdy neověřoval žádné výdaje žalované, lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ). V souladu se poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Lze tudíž uzavřít, že původní věřitel neprovedl analýzu finančního rozpočtu žalované. Porušení této povinnosti pak podle ve spojení s  o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky.

17. V řízení však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku 20 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení ( o. z.). Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 19 556 Kč. K vrácení tak zbývá částka 444 Kč. Jelikož byla rovněž prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou byla postoupena pohledávka ve smyslu vyhověl soud žalobě co do zaplacení částky 444 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaná byl od 13.4.2023 v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (den následující po dni uvedeném ve výzvě k plnění před podáním žaloby), vyhověl soud žalobě rovněž co do příslušenství z uvedené částky ve smyslu , dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v  , v platném znění (výrok II.).

18. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, nezbylo než ve zbytku požadovaného úroku z prodlení a úroku z úvěru žalobu zamítnout. Rovněž soud zamítl žalobu v části požadované smluvní pokuty, neboť její vznik a trvání je závislý na vzniku a trvání hlavního závazku.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalovaná byla z větší části úspěšná, ale žádné náklady řízení jí nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.