Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (10)No categories available
5 C 231/2023-70
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 113 092 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 262 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 262 Kč od 18. 2. 2023 do zaplacení, to vše ve splátkách po 3 500 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 48 815 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 95 077 Kč od 25. 10. 2022 do 17. 2. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53 815 Kč od 18. 2. 2023 do 29. 5. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 815 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, částky 23 015,04 Kč s úrokem ve výši 44,95 % ročně z částky 82 528,28 Kč od 25. 10. 2022 do 15. 11. 2022 ve výši 2 198,48 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 82 528,28 Kč od 16. 11. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 10. 2022 dosáhne částky 239 500 Kč, se zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v rozsahu 35,4 % v částce 212 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 262 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 262 Kč od 18. 2. 2023 do zaplacení, to vše ve splátkách po 3 500 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 48 815 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 95 077 Kč od 25. 10. 2022 do 17. 2. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53 815 Kč od 18. 2. 2023 do 29. 5. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 815 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, částky 23 015,04 Kč s úrokem ve výši 44,95 % ročně z částky 82 528,28 Kč od 25. 10. 2022 do 15. 11. 2022 ve výši 2 198,48 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 82 528,28 Kč od 16. 11. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 10. 2022 dosáhne částky 239 500 Kč, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v rozsahu 35,4 % v částce 212 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se obrátila dne 7. 7. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 20. 9. 2023, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 113 092 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 25. 8. 2021 smlouvu o úvěru číslo na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 92 000 Kč, k vyplacení úvěru došlo dne 25. 8. 2021. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 44,95 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 158 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím osobní zabezpečené stránky žalovaného v klientské zóně a e-mailové komunikace. Žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem žalobkyní poskytnut. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to jak na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, tak i z jiných zdrojů, z databází a lustrací v systémech příjmení a NRKI. Žalobkyně dále prověřila, že žalovaný nebyl v insolvenci, neměl u žalobkyně jinou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenční rejstříku. Žalovaný stanovené splátky nehradil řádně, kdy celkem zaplatil toliko 50 738 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 1 996 Kč (za celkem 4 splátek, s jejichž úhradou se žalovaný ocitl v prodlení nejméně o 30 dnů, po 499 Kč), přičemž jednotlivé smluvní pokuty byly splatné do 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na jejich zaplacení. Dále žalobkyni vzniklo právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 1 400 Kč (za celkem 7 splátek, s jejichž úhradou se žalovaný ocitl v prodlení o nejméně 15 dnů, po 200 Kč), přičemž tyto náklady byly splatné do 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na jejich úhradu. Výše takto vzniklých nákladů odpovídá mzdovým a provozním nákladům žalobkyně v souvislosti s vymáháním pohledávek rozpočteným na jednotlivé pohledávky. V důsledku shora uvedeného prodlení žalovaného došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 23. 10. 2022. Ke dni zesplatnění se dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, přičemž její výše činila 91 681,64 Kč. Žalovaný byl dále z této částky povinen hradit úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto novou jistinu neuhradil, vzniklo žalobkyni počínaje 25. 10. 2022 právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.
2. Žalovaný ve svém vyjádření při jednání dne 26. 9. 2023 učinil nesporným, že s žalobkyní uzavřel předmětnou úvěrovou smlouvu. Uvedl, že v době žádosti o předmětný úvěr již splácel hypotéku a další úvěr v celkové výši 20 000 Kč měsíčně, bydlel u rodičů, kdy na nájem nehradil nic, avšak sám si platil energie (elektřinu a plyn) zhruba ve výši 7 000 Kč měsíčně. Měl jednu vyživovací povinnost, na kterou měsíčně hradil alimenty ve výši 5 000 Kč a za jídlo utratil zhruba 4 000 Kč měsíčně. Také uvedl, že v době žádosti o úvěr měl příjem ve výši 34 000 Kč a byl zaměstnán u právnická osoba anonymizováno jako technik. Na předmětnou smlouvu uhradil zhruba polovinu.
3. Z provedených listinných důkazů a z nesporných tvrzení účastníků učinil soud následující skutková zjištění:
Žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru /viz úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č.l. 22 spisu/. Dne 25. 8. 2021 žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru číslo kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 92 000 Kč /nesporná tvrzení účastníků/. Tuto měl žalovaný splácet po 4 158 Kč měsíčně spolu s úrokem ve výši 44,95 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách. RPSN činila 55,47 %. Žalovaný smlouvu podepsal elektronicky za pomoci jedinečného kódu, který mu byl za tím účelem zaslán žalobkyní. Dle bodu 2.2 smlouvy přirůstají úroky z poskytnuté jistiny úvěru k jistině, úroky po zesplatnění úvěru však mohou být sjednány v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou by měl žalovaný zaplatit v případě řádného splácení. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále měla žalobkyně právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy) /viz předsmluvní formulář na č.l. 8-10 spisu, návrh na uzavření smlouvy na č.l. 11-14 spisu, oznámení o schválení úvěru na č.l. 15 spisu, splátkový kalendář na č.l. 15 rub spisu, důkaz o umístění dokumentů do klientské zóny na č.l. 23 spisu, informace pro klienta na č.l. 24 spisu/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z fotografie jeho občanského průkazu /viz kopie občanského průkazu na č.l. 20-21 spisu (shodně na č.l. 62-63 spisu) /. Žalobkyně ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaný je zaměstnancem právnická osoba s.r.o. /viz karta klienta na č.l. 18 spisu/. Žalovanému byla na jeho bankovní účet připsána za duben 2021 mzda ve výši 35 742 Kč, za květen 2021 mzda ve výši 52 191 Kč, za červen 2021 mzda ve výši 43 866 Kč a za červenec 2021 mzda ve výši 38 850 Kč. Žalovaný měl v dubnu 2021 počáteční zůstatek ve výši 782,45 Kč a konečný zůstatek ve výši 815,32 Kč, v květnu 2021 měl počáteční zůstatek ve výši 815,32 Kč a konečný zůstatek ve výši 5 415,59 Kč, v červnu 2021 měl počáteční zůstatek ve výši 5 415,59 Kč a konečný zůstatek ve výši 5 272,52 Kč a v červenci 2021 na běžném účtu počáteční zůstatek ve výši 5 272,52 Kč a konečný zůstatek ve výši 717,54 Kč. Žalovaný měl v době před žádostí o předmětný úvěr již splátky jiných závazků, a to jak u žalobkyně, tak i jiných společností (např. právnická osoba, OPR- právnická osoba, právnická osoba a další.) /viz výpisy z běžného účtu na č.l. 25-32 spisu (shodně na č.l. 54-61 spisu) /. Lustrací v registru NRKI žalobkyně zjistila, že žalovaný má skóre 333 bodů odpovídající Kategorii II. – menší riziko /viz výpis z nebankovního registru klientských informací na č.l. 19 spisu (shodně na č.l. 65 spisu) /. Lustrací v registru příjmení žalobkyně zjistila, že žalovaný v této databázi nemá žádný záznam /viz výpis z registru příjmení na č.l. 17 spisu (shodně na č.l. 64 spisu) /. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 92 000 Kč /viz doklad o vyplacení úvěru na č.l. 16 spisu/, a to na účet číslo vedený na jméno žalovaného /viz sdělení právnická osoba na č.l. 48 spisu (shodně na č.l. 66 spisu) /. Žalovaný úvěr čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se dne 23. 10. 2022 stal splatným /viz karta klienta na č.l. 18 spisu, oznámení o zesplatnění na č.l. 37 spisu/. Žalovaný byl několikrát vyzván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2023 /viz výzvy k úhradě na č.l. 33-36 spisu, předžalobní výzva na č.l. 38 spisu, poštovní podací arch na č.l. 39 spisu/. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 50 738 Kč /viz karta klienta na č.l. 18 spisu/.
4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 92 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 44,95 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách. Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy). Žalobkyně ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaný je zaměstnancem právnická osoba s.r.o. Žalovanému byla na jeho bankovní účet připsána za duben 2021 mzda ve výši 35 742 Kč, za květen 2021 mzda ve výši 52 191 Kč, za červen 2021 mzda ve výši 43 866 Kč a za červenec 2021 mzda ve výši 38 850 Kč. Žalovaný měl v dubnu 2021 počáteční zůstatek ve výši 782,45 Kč a konečný zůstatek ve výši 815,32 Kč, v květnu 2021 měl počáteční zůstatek ve výši 815,32 Kč a konečný zůstatek ve výši 5 415,59 Kč, v červnu 2021 měl počáteční zůstatek ve výši 5 415,59 Kč a konečný zůstatek ve výši 5 272,52 Kč a v červenci 2021 na běžném účtu počáteční zůstatek ve výši 5 272,52 Kč a konečný zůstatek ve výši 717,54 Kč. Žalovaný měl v době před žádostí o předmětný úvěr již splátky jiných závazků, a to jak u žalobkyně, tak i jiných společností (např. právnická osoba, OPR- právnická osoba, právnická osoba a další). Žalobkyně dále vycházela z lustrace žalovaného v systému příjmení (bez záznamu) a v systému NRKI (žalovaný byl zařazen do skupiny s menší měrou rizika). V důsledku prodlení žalovaného s platbou splátek došlo k zesplatnění dluhu. Žalovaný byl několikrát vyzván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2023. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 50 738 Kč.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne 25. 8. 2021 poukázala na bankovní účet žalovaného částku ve výši 92 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 92 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu nebyla tato smlouva platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně v daném případě nezjistila a neověřila ani příjmy žalovaného, ani jeho výdaje, a to ani ty podstatné. Žalobkyně sice soudu předložila výpis transakcí z účtu evidovaného na žalovaného, avšak již neuvedla, v jaké konkrétní výši zjistila příjmy a výdaje žalovaného a jak tyto následně ověřila. Nadto soud dodává, že ačkoliv z výpisu z bankovního účtu žalovaného vyplývá, že měl žalovaný v období duben až červenec 2021 pravidelné příchozí platby od právnická osoba s.r.o., která je v kartě klienta uvedena jako zaměstnavatel, kdy za toto období byl příjem v průměru ve výši 42 662,25 Kč, tak při porovnání počátečního a konečného měsíčního zůstatku na bankovním účtu žalovaného lze uzavřít, že žalovaný každý měsíc utratil všechny získané finanční prostředky, když počáteční a konečné zůstatky na účtu žalovaného byly zhruba stejné. Soud navíc konstatuje, že žalobkyně měla schopnost žalovaného úvěr splácet zkoumat o to pečlivěji, když z výpisu z bankovního účtu žalovaného je zřejmé, že žalovaný měl poměrně velké množství dříve sjednaných existujících nesplacených závazků. Takový postup žalobkyně proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však v daném případě nedošlo. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná.
15. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k ZoSÚ). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
16. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
17. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvní pokuty, smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
18. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 25. 8. 2021 jistinu ve výši 92 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil žalobkyni na bezdůvodné obohacení částku 50 738 Kč, zbývá mu povinnost vrátit žalobkyni toliko částku 41 262 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 2. 2. 2023, když lze mít za to, že do dispozice žalovaného se dostala třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.), tedy dne 4. 2. 2023. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 17. 2. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Úhradu žalované částky uložil soud žalovanému v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v měsíčních splátkách po 3 500 Kč, kdy soud přihlédl k osobním a majetkovým poměrům žalovaného a k celkové výši žalované částky včetně příslušenství, takže žalobkyni se dostane částky jistiny v přiměřené době cca 12 měsíců, přičemž takto vysokou měsíční splátku je žalovaný schopen hradit, což při jednání dne 26. 9. 2023 sám potvrdil. Zároveň však soud rozhodl, že pokud žalovaný nebude splátky hradit řádně a včas, výhodu splátek ztratí (výrok I. tohoto rozsudku).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 212 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 35,4 % z jejich celkové výše 600 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 32,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 67,7 %). Soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, ze dne 30. 8. 2010 Náklady řízení představuje paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného žalovaného ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč za 2 úkony (příprava účasti na jednání a účast na jednání dne 26. 9. 2023) dle § 1 odst. 1 a 3 písm. b) a c) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.