Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 84/2023-63

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátkou titul jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 131 126 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 61 164 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba z části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 30 960 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 94 124 Kč ve výši 10 % ročně od 31.10.2019 do 10.03.2020 ve výši 3 425,07 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 92 124 Kč ve výši 10 % ročně od 11.03.2020 do zaplacení, částky ve výši 39 002 Kč a úroku ve výši 93,6 % ročně z částky 75 473,87 Kč od 31.10.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 31.10.2019 dosáhne částky 181 0828 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 61 164 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba z části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 30 960 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 94 124 Kč ve výši 10 % ročně od 31.10.2019 do 10.03.2020 ve výši 3 425,07 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 92 124 Kč ve výši 10 % ročně od 11.03.2020 do zaplacení, částky ve výši 39 002 Kč a úroku ve výši 93,6 % ročně z částky 75 473,87 Kč od 31.10.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 31.10.2019 dosáhne částky 181 0828 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou k soudu dne 14. 3. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit mu částku 131 126 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi žalobcem, jako věřitelem a žalovanou, jako klientkou, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet vedený ve smlouvě úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru, sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 146,27 % ročně, splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 8 418 Kč, splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červnem 2019, a to dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na dodejku. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalobci uhradila splátku dne 2. 7. 2019 a další splátku dne 15. 8. 2019. Po zesplatnění celého úvěru byla žalobci uhrazena pouze částka 2 000 Kč dne 10. 3. 2020. Před zesplatněním celého úvěru vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, a to za prodlení u splátek 3, 4 delších než 30 dnů, ve výši 2 × 499 Kč. Dále vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 600 Kč, a to za prodlení se splátkami 2, 3, 4 delší než 15 dnů, ve výši 3 × 200 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky číslo 3 splatné dne 25. 8. 2019. K datu 29. 10. 2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru. Dle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění celá dosud nezaplacená jistina úvěru, veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 92 526,73 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. V bodu 6.5 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ nezaplacení nové jistin úvěru v den zesplatnění, a to ve výši 0,1 % za každý den prodlení, tedy ode dne 31. 10. 2019, až do jejího úplného zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, z ústního jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 6. 6. 2023, se z důvodů zdravotních omluvila. Soud proto jednal dle , když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.

3. Mezi žalobcem, jako věřitelem a žalovanou, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo kterou žalovaná podepsala dne datum. K akceptaci takto uzavřené smlouvy stranou žalobce došlo oznámením o schválení úvěru ze dne datum. Součástí tohoto oznámení, které žalované bylo zasíláno doporučeně, byl splátkový kalendář smlouvy. Byla sjednána celková výše úvěru ve výši 80 000 Kč s tím, že celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, dosahovala výše 151 524 Kč. Žalovaná byla povinna úvěr uhradit ve splátkách ve výši 8 418 Kč měsíčně v počtu 18 měsíčních splátek s tím, že splátky byly splatné nejpozději k 25. dni každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba dosahovala výše 146,27 % ročně. Z bodu 6.1 smlouvy bylo zjištěno, že jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky, či její části o délce 30 dnů, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce o 30 dnů. Z bodu 6.2 smlouvy vyplynulo, že poskytovatel má vůči klientům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení s její úhradou v délce 15 dnů, částku ve výši 200 Kč. V bodu 6.3 smlouvy bylo zjištěno, že jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, je poskytovatel oprávněn odepřít plnění veškerých svých závazků ze smlouvy a automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Z bodu 6.5 smlouvy dále vyplynulo, že jestliže klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení.

4. Ze zprávy společnosti právnická osoba, kterou si soud vyžádal, bylo zjištěno, že běžný účet číslo který byl ve smlouvě uveden jako účet, na který má být úvěr ve výši 80 000 Kč žalobcem převeden, je veden na majitele název majitele. Na tento účet byla částka ve výši 80 000 Kč převedena z účtu žalobce dne 27. 5. 2019. Z protokolu o nastavení a autorizaci elektronických pokynů k účtu číslo bylo zjištěno, že byl sepsán mezi bankou právnická osoba a klientkou, žalovanou, s tím, že se dohodly, že žalovaná bude autorizovat elektronické pokyny podané bance dle smlouvy o elektronické zprávě účtu, které musí být autorizovány pomocí bezpečnostního prvku, a to ze SMS autorizačním kódem. Z internetového bankovnictví, které se týkalo účtu číslo bylo zjištěno, že na tento účet byla žalované zasílána mzda. Z tohoto byly také zjištěny příjmy – mzda žalované za únor 2019 ve výši 20 443 Kč, za březen 2019 ve výší 23 682 Kč a za duben 2019 ve výši 28 463 Kč.

5. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná na úvěr uhradila 2 × 8 418 Kč, 1 X 2 000 Kč, celkem tedy částku 18 836 Kč. Dopisem ze dne 28. 8. 2019 bylo žalované sděleno, že došlo k zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a byla vyzvána k okamžité úhradě dosud nesplacené částky úvěru v celkové výši 94 124 Kč. Soudu byly předloženy další výzvy k zaplacení, které obsahovaly rovněž upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru, a to ze dne 29. 10. 2019, a ze dne 25. 9. 2019.

6. K prověřování úvěruschopnosti žalované byly předloženy předsmluvní formulář, v rámci kterého se žalovaná mohla seznámit s údaji o věřiteli, popisem základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru a s dalšími důležitými právními aspekty a hodnocení klienta. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že příjem žalované činí 24 196 Kč a je zaměstnána. Výdaje byly označeny životním minimem 3 410 Kč měsíčně, výdaji na bydlení 1 600 Kč. Takže celkem výdaje u žalované činily 5 010 Kč měsíčně. Bylo uvedeno, že je zaměstnána u právnická osoba, od 19. 3. 2016 na dobu neurčitou. Bylo uvedeno, že je vdova, že dosáhla středoškolského vzdělání s maturitou a bydlí ve vlastním. K prověřování úvěruschopnosti žalované byl předložen i výpis z internetového bankovnictví obsahující příjmy žalované za období únor - duben 2019, který byl konstatován výše. Z potvrzení o výši pracovního příjmu žalované, které bylo vystaveno 22. 5. 2019, bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 kalendářní měsíce, od února 2019 do dubna 2019, u žalované dosáhl 24 196 Kč za měsíc. Z výpisu ze záznamu registru Solus bylo zjištěno, že u žalované není veden žádný záznam a soudu bylo rovněž předloženo skóre žalované, které nebylo přesně vyplněno, pokud se jedná o kategorii, byla zařazena pod číslo 14 (klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti). Rovněž bylo předloženo prohlášení klienta z 23. 5. 2019, ve kterém žalovaná, kromě jiného, prohlásila, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoliv třetí osobě či státu, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, neuzavírá smlouvy buď v tísni, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti a je schopna úvěr řádně a včas splácet, je si vědoma, jaká je sjednána výše úroků za úvěr, který má být poskytnut dle smlouvy a souhlasí s tím, považuje jej za přiměřený a bere na vědomí, že se jedná o úvěr od nebankovních subjektů, kdy cena za poskytnutí úvěru od nebankovních subjektů je zpravidla vyšší, než u bank.

7. Na zjištěný skutkový stav byl soudem aplikován č. a , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

8. Dle o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá půjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle § 86 odst. 1 téhož zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadního dluhu. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ustanovení § 580 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Bylo prokázáno, že žalobce měl v úmyslu s žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu ustanovení spotřebitelským úvěrem. Soud se proto dle výše uvedeného věta druhá daného zákona zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla účastníky platně uzavřena, zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a zda žalobce skutečně nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované jako spotřebitele tento úvěr splácet.

15. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 č. , z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění tohoto rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a podobně. V další řadě chrání i pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko u věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby už dřív. Věřitel přitom neposkytuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu , a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tato porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. V řízení bylo žalobcem konkrétně tvrzeno a také prokázáno, že jako věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalované úvěr splácet, kdy volné zdroje žalované byly žalobcem nejspíše vyhodnoceny jako dostatečné pro splácení jím poskytnutého úvěru. Žalovaná dle potvrzení zaměstnavatele měla příjem zhruba 24 000 Kč čistého měsíčně v době, kdy uzavírala předmětnou smlouvu, přičemž v hodnocení klienta jsou, dle mínění soudu, velmi podhodnoceny výdaje spojené například s bydlením žalované (1 600 Kč měsíčně), jejichž výše je zcela nereálná, nejsou zde hodnoceny další výdaje na bydlení, jako například náklady spojené s vodným stočným, elektřinou, topením, s placením odpadu atd. S dalšími náklady (vyjma životní minimum) žalované není vůbec počítáno.

17. Soud tedy zkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrované plánovaný úvěr splácet řádně, pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v  d (nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. ). Soud odkazuje v tomto směru i na další rozhodnutí – nálezy Ústavního soudu ČR, sp. zn. a sp. zn. , kdy ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud ČR posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.

18. Soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru, kterou žalovaná podepisovala dne datum a k její akceptaci žalobcem došlo datum, je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru ve spojení s  a o.z. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalované částku ve výši 80 000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu ( o.z.) a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci, jako ochuzenému, vydat ( o.z.). Vzhledem k tomu, že žalovaná převzala od žalobce částku ve výši 80 000 Kč a uhradila pouze částku ve výši 18 836 Kč, je povinna žalobci uhradit částku 61 164 Kč, ve zbytku žalobu, jako nedůvodnou, soud zamítl. Soud žalobci rovněž nepřiznal zákonné příslušenství pohledávky, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. .

19. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodňuje soud dle ust. , dle kterého více úspěšná žalovaná má nárok na poměrnou část nákladů řízení, které ji v řízení vznikly. Vzhledem k tomu, že žalované prokazatelně nevznikly žádné náklady v souvislosti s tímto řízením, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15ti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu Brno prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov.

Nesplní – li povinná dobrovolně, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.