Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 179/2022-101
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
zastoupená advokátkou údaje o zástupci
pro určení vlastnického práva
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem podílu o velikosti ½ na pozemku parc. číslo podílu o velikosti ½ na pozemku parc. číslo to vše v Katastrálním území Božkov u Mnichovic, obec Mnichovice, list vlastnictví, zapsaných v katastru nemovitostí, vedených Katastrálním úřadem Středočeského kraje, Katastrálním pracovištěm Praha – východ, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 19 375,72 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem podílu o velikosti ½ na pozemku parc. [číslo] podílu o velikosti ½ na pozemku parc. [číslo] to vše v Katastrálním území Božkov u Mnichovic, obec Mnichovice, [list vlastnictví], zapsaných v katastru nemovitostí, vedených Katastrálním úřadem Středočeského kraje, Katastrálním pracovištěm Praha – východ, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 19 375,72 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 18. 5. 2022 domáhala určení, že je vlastníkem podílu o velikosti id. ½ na pozemku parc. číslo podílu o velikosti id. ½ na pozemku parc. číslo to vše v k.u. část obce u obec, obec Mnichovice, na list vlastnictví, zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – východ (dále také jako„ nemovité věci“ či„ pozemky“). Žalobkyně uvedla, že v roce 2016 uzavřela s žalovanou dohodu, resp. inominátní smlouvu, na základě které se žalobkyně s žalovanou dohodly o způsobu koupě nemovitých věcí s tím, že tyto nemovité věci měla nabýt do podílového spoluvlastnictví žalobkyně a přítel žalované, pan jméno příjmení, a to každý o velikosti id. podílu ½. Žalobkyně uvedla, že po celou dobu osobně jednala o koupi nemovité věci se zástupcem původního vlastníka nemovitých věcí, tj. realitní kanceláří právnická osoba Dle tvrzení žalobkyně jí však následně nebyl schválen hypoteční úvěr a za tímto účelem bylo proto dle žalobkyně potřeba, aby jako kupující daných nemovitých věcí vystupovala osoba odlišná od žalobkyně, přičemž na jméno této osoby měly být podíly na nemovitých věcech evidovány v katastru nemovitostí, a zároveň tato osoba měla namísto žalobkyně uzavřít i smlouvu o hypotečním úvěru. Dle tvrzení měla být touto osobou žalovaná, která měla dle žalobkyně nemovité věci pro žalobkyně„ držet“ s tím, že vlastnické právo k nemovitostem bude však svědčit žalobkyni. Dle tvrzení žalující měla veškeré náklady související s převodem vlastnictví nemovitých věcí hradit právě žalobkyně. Dle žalobkyně pak žalovaná po celou dobu, kdy byla v katastru nemovitostí vedena jako podílový spoluvlastník nemovitých věcí, nikdy jako skutečný vlastník nevystupovala, naopak dle žalující to byla žalobkyně, kdo o podílech na nemovitých věcech rozhodoval a byla i jejich skutečným vlastníkem. Následně měla žalovaná uzavřít kupní smlouvu s novým nabyvatelem pozemků, panem jméno příjmení, na základě níž mu podíly na nemovitých věcech žalovaná prodala, a to bez vědomí žalobkyně a bez jejího souhlasu.
2. Žalobkyně dne 20. 5. 2022 podala návrh na vydání předběžného opatření, ve kterém žádala, aby žalované bylo zakázáno nakládat, úplatně i bezúplatně převádět vlastnické právo, zřizovat zástavní právo či právo odpovídající věcnému břemeni, pronajímat, vypůjčovat či uzavírat smlouvy o budoucím převodu či jinak disponovat ohledně podílů na předmětných pozemcích. Usnesením ze dne 27. 5. 2022, č. j. číslo jednací bylo tento návrh na vydání předběžného opatření zamítnut mimojiné s tím, že soud neměl za osvědčené, že by žalobkyni mělo svědčit vlastnické právo k daným nemovitostem, když nebyla ani účastníkem kupní smlouvy, na jejímž základě byly nabyty. Usnesení nabylo právní moci dne 15.6.2022.
3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila svým podáním ze dne 12. 7. 2022, ve kterém navrhla žalobu jako zcela nedůvodnou zamítnout. Žalovaná uvedla, že tvrzení žalobkyně o tom, že žalobkyně s žalovanou uzavřely jakoukoliv smlouvu či dohodu, na základě níž by bylo ujednáno, že žalobkyně (a nikoli žalovaná) je spoluvlastníkem nemovitých věcí, a to společně s panem jméno příjmení, se nezakládají na pravdě. Žalovaná ve svém podání souhlasila pouze s tvrzením žalobkyně, že této nebyl poskytnut hypoteční úvěru na předmětné nemovité věci, a žalobkyně proto žalované jako své kamarádce nabídla odkup pozemků s tím, že žalované bude nápomocna ohledně dokumentace týkající se převodu nemovitých věcí. Následně se žalovaná stala spolu s panem jméno příjmení spoluvlastníkem nemovitých věcí, přičemž žalovaná a pan příjmení financovali kupní cenu hypotečním úvěrem, kdy za tímto účelem uzavřel rovněž i zástavní smlouvu. Dle žalované pak ze samotné skutečnosti, že žalobkyně nebyla úspěšná při získání hypotečního úvěru, nelze vyvozovat jakoukoliv dohodu o tom, že by žalobkyně byla spoluvlastníkem nemovitých věcí, když nadto veškeré úhrady včetně poplatků za návrhy na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí pak hradila žalovaná, nikoliv žalobkyně. Respektive žalovaná uvedla, že poplatek za návrh na vklad uhradil pan jméno příjmení žalobkyni v hotovosti, když žalobkyně zajistila podání návrhu na vklad zástavního práva namísto žalované a jméno příjmení. Daň z nemovitých věcí pak hradili výlučně žalovaná a pan příjmení. V souvislosti s nabytím nemovitostí pak žalovaná a pan jméno příjmení uhradili kromě daně z nemovitostí dále ještě poplatek za možnost čerpání úvěru, poplatek za vklad zástavního práva k nemovitým věcem a poplatek za odhad nemovitostí v souvislosti s čerpáním hypotečního úvěru na nemovité věci. Dle žalované tak není pravdou, že by žalobkyně hradila veškeré náklady spojené s vlastnictvím podílů na nemovitých věcech, nadto žalobkyně dle žalované toto své tvrzení ani ničím neprokázala. Žalovaná nepopírala, že určité úkony v souvislosti s nabytím nemovitých věcí zařizovala či zprostředkovala právě žalobkyně, nicméně dle žalované se jednalo pouze o přátelskou výpomoc, které si žalovaná vážila, a i z toho důvodu byla rozhodnuta v budoucnu uhradit žalobkyni za tyto služby odměnu. Proto měla žalovaná následně i informovat žalobkyni o svém úmyslu nemovité věci prodat, aby se případně s žalobkyní i vyrovnala za její výpomoc se zprostředkováním koupě nemovitostí. Závěrem tedy žalovaná shrnula, že žalobkyně nikdy nebyla vlastníkem, resp. spoluvlastníkem, předmětných nemovitých věcí a nic takového mezi žalovanou a žalobkyní nebylo ujednáno ani do budoucna. Dle žalované jsou tak tvrzení žalobkyně o jejím údajném vlastnickém právu k nemovité věci zcela absurdní, když mezi žalobkyní a žalovanou žádná takováto dohoda či smlouva (a to ani v ústní podobě, či do budoucna) nikdy uzavřena nebyla. Nedošlo k žádnému jednání, pro které by se žalobkyně mohla domnívat, že bude, či je vlastníkem předmětných nemovitostí.
4. Žalobkyně svým podáním doručeným soudu dne 9. 9. 2022 trvala na podané žalobě, uvedla, že s žalovanou uzavřela konkludentní, ústně uzavřenou smlouvu o tom, že pro žalobkyni bude sjednána smlouva o hypotečním úvěru, a to na jméno žalované. Svým jednáním jí tak žalovaná umožnila čerpat hypotéční úvěr a nabýt podíl na ½ pozemků do jejího faktického vlastnictví. Dále žalobkyně uvedla, že tvrzení žalované o tom, že žalobkyně nikdy nebyla vlastníkem dotčených nemovitých věcí, nejsou pravdivá a že žalobkyně je jediným faktickým vlastníkem 1/2 těchto nemovitostí.
5. Jednání soudu dne 17. 1. 2023 žalobkyně bez omluvy nezúčastnila (k tomu soud podotýká, že později zaslala žalobkyně soudu omluvu a žádost o odročení jednání, tato písemnost však byla sepsána až dne 11.2.2023 a dána žalobkyní na poštu dne 13.2.2023, tj. téměř měsíc po jednání). Při jednání dále žalovaná k replice žalobkyně dodala, že toto podání žalobkyně dle názoru žalované obsahuje řadu zmatečných, odporujících si a pro řízení irelevantní tvrzení, když například žalobkyně nejprve uvedla, že měla být uzavřena nějaká smlouva, není ale uváděno jaká a následně se v replice dodává, že se mělo jednat o smlouvu konkludentní, na jiném místě pak, že se mělo dle žalobkyně o smlouvu ústní. Některá tvrzení jsou až absurdní a žalovaná má za to, že je zřejmé, že žalobkyně pojala nějaký záměr dostat se k finančním prostředkům, se kterými nedisponovala. Pokud by její tvrzení byla pravdivá, tak by se dle žalované zřejmě jednalo o úvěrový podvod. Tedy stav, jak je popisován v žalobě, ani další tvrzení žalobkyně, nejsou dle žalované v žádném případě pravdivá. Nadto, žalobkyně netvrdí, co mělo být nabývacím titulem pro nabytí podílu na nemovitostech, netvrdí, ani neprokazuje, naléhavý právní zájem na požadovaném určení. S ohledem na tyto skutečnosti navrhla žalovaná žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Zmínila dále (shodně jako to již uváděla žalobkyně v žalobě), že s druhým spoluvlastníkem jméno příjmení uzavřeli kupní smlouvu, kterou dotčené nemovitosti prodali panu jméno příjmení, který je také jako jejich vlastník zapsán v katastru nemovitostí.
6. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále také jako o.s.ř. ) Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
7. Právní teorie i judikatura se při výkladu výše uvedeného ustanovení shoduje v názoru, že určovací návrh má preventivní povahu, a je tak prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než jeho právní postavení bylo porušeno. V případě, že právo žalobce bylo porušeno, ztrácí prevence smysl a žalobce nemůžu mít právní zájem na určování daného práva, nýbrž má už jedině zájem na odstranění následků porušení. K takovému zájmu slouží žaloba na plnění, v rámci které se jako předběžná otázka zkoumá existence práva či právního poměru. Rozhodnutí o určovací žalobě má tvořit určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Preventivní funkce určovací žaloby koresponduje s podmínkou naléhavého právního zájmu (srov. příjmení, J., Občanský soudní řád , 2. část: Soudcovský komentář, obec, 2013, § 80 ).
8. Žaloba na určení má tedy místo tam, kde lze eliminovat stav ohrožení práva, tam kde nelze nápravy dosáhnout jinak. Její důvodnost lze shledat v případech, kdy jí lze dosáhnout stavu, který bude zárukou odvrácení budoucích sporů mezi účastníky. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že tyto funkce bude určovací žaloba plnit, nebude ani splněna podmínka naléhavého právního zájmu. Platí přitom, že takový závěr se neváže pouze k určovací žalobě jako takové, ale je logicky podmíněn též tím, z jakých právních poměrů žalobce vychází, jakého konkrétního určení se domáhá, a což je v dané věci zvláště významné, vůči komu žaloba o určení směřuje.
9. Soud z nahlédnutí do elektronického katastru nemovitostí zjistil, že vlastnické právo k pozemku parc. číslo k pozemku parc. číslo to vše v Katastrálním území Božkov u Mnichovic, obec Mnichovice, list vlastnictví zapsaných v katastru nemovitostí, vedených Katastrálním úřadem Středočeského kraje, Katastrálním pracovištěm Praha – východ, svědčí ke dni vydání soudního rozhodnutí třetí osobě, a to panu jméno příjmení, bytem adresa, PSČ obec a číslo.
10. Další dokazování již soud neprováděl a nebylo ani ze strany přítomné zástupkyně žalované po poučení podle § 119a ) o.s.ř. žádáno. Takto zjištěný skutkový stav je totiž dostatečný k posouzení otázky existence, či neexistence naléhavého právního zájmu na podané žalobě a provádění jiných důkazů nebylo třeba.
11. Jestliže je předmětem určení podle § 80 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. právní vztah vlastnictví k nemovité věci, nejsou přehlédnutelné důsledky, které plynou ze zákona č. 265/1992 Sb. , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále zákona). Zápis ve smyslu záznamu podle § 7 až 8 tohoto zákona totiž soudní výrok o návrhu na určení právního vztahu (vlastnictví) předpokládá. Jak se podává z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zde např. rozsudek NS ČR ze dne 14.8.2007, sp.zn. 30 Cdo 1677/2007 ), vzhledem k právním a evidenčním účinkům zápisů vlastnických vztahů v katastru nemovitostí se záznamem, učiněným na základě soudního výroku o určení, završuje proces odstranění nejistoty v dosavadním určení právního vztahu. Je-li navrhovatelem tohoto určení osoba, jež tvrdí, že ona je oprávněnou v právním vztahu, vyplývá z logiky věci, že se svým právem obrací proti těm osobám, které své postavení oprávněných právě o zápis v katastru nemovitostí opírají. Právní vztah vlastnictví, o jehož určení jde, je tedy svými subjekty vymezen osobou, jež své vlastnické právo tvrdí, a osobou, v jejíž prospěch svědčí zápis v katastru nemovitostí. Reálné možnosti soudního výroku (o žalobě podle § 80 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. ) ovlivnit ohrožené či nejisté právo nebo právní vztah se pojí - jak bylo naznačeno - též s hlediskem subjektovým. O splnění uvedených podmínek naléhavého právního zájmu lze uvažovat pouze v případě, bude-li předjímaný soudní výrok způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného vztahu, což logicky předpokládá, že bude závazný pro všechny jeho subjekty. Taktomu může být ovšem jen tehdy, jestliže všechny tyto subjekty budou i účastníky příslušného soudního řízení, neboť výrok pravomocného rozsudku, nejde-li o rozsudek o osobním stavu, resp. rozsudky, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech uvedených v ust. § 83 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , a v případech, kdy tak stanoví zvláštní právní předpisy, je závazný jen pro účastníky řízení (§ 159a o. s. ř. o. s. ř. ). Platí tedy, že naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. naopak nemůže být dán, jestliže žaloba o určení vlastnictví nesměřuje proti osobě (příp. všem osobám), která je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1333/2002 , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1319/96 , publikovaný v časopise Soudní judikatura č. sešitu číslo pod SJ číslo).
12. V okamžiku soudního jednání a vyhlášení rozsudku dne 17.1.2023 byl jako vlastník dotčených nemovitostí zapsán pan jméno příjmení a nikoli žalovaná. Slovy výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR„ osobou, v jejíž prospěch svědčí zápis v katastru nemovitostí„, byla osoba jiná, než žalobkyní označená žalovaná. Žalobkyní požadované určení by nemohlo zavazovat zapsaného vlastníka pozemku, když není účastníkem tohoto soudního řízení, a na takovém požadovaném určení pak není možno shledat naléhavý právní zájem.
13. Soud proto s ohledem na shora uvedené rozhodl tak, jak je stanoveno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu v celém rozsahu zamítl, zároveň přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud přiznal žalované, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 19 375,72 Kč Náklady řízení se tak skládají z odměny ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby podle § 9 , odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále také jako„ AT“), dle kterého náleží žalované odměna celkem za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 , písm. a), c) d) a g) AT (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, porada s klientem a účast na jednání dne 17. 1. 2023) ve výši 12 400 Kč. Dále soud přiznal náhradu za hotové výdaje (režijní paušál) za čtyři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 AT ve výši 1 200 Kč a odpovídající 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 2 856 Kč, celkem tedy částku 16 456 Kč. Dále právnímu zástupci žalované náleží náhrada za promeškaný čas a cestovné za vykonanou cestu na soudní jednání dne 17. 1. 2023. Za cestu právní zástupkyně vykonanou dne 17. 1. 2023 v celkové vzdálenosti 232 km (ze obec do obec a zpět) osobním automobilem Škoda Karoq při průměrné spotřebě pohonných hmot 5,3 l číslo km, při vyhláškové ceně benzínu ve výši 41,20 Kč litr dle § 158 zák. č. 262/2006 Sb. a § 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb. a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,20 Kč/km náleží cestovné ve výši 1712,99 Kč. Za čas strávený na této cestě o rozsahu 7 půlhodin á 100 Kč náleží částka 700 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že je právní zástupkyně plátcem daně, náleží jí ze součtu výše uvedených částek zákonná sazba DPH ve výši 506,73 Kč, celkem tedy na cestovném a náhradě za promeškaný čas náleží částka 2 919,72 Kč.
15. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalobkyni uložena povinnost uhradit náhradu nákladů řízení žalované k rukám její právní zástupkyně, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 , věta před středníkem o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o.s.ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb. ) u soudního exekutora.