Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 230/2023-94
Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 80 735,78 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení 80 735,78 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 193,98 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 537,35 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 11 958,32 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 11 958,32 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 880,10 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 596,70 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 36 349,41 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 24,24 % ročně z částky 36 349,41 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení se zamítá.
II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení 80 735,78 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 193,98 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 537,35 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 11 958,32 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 11 958,32 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 880,10 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 596,70 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 36 349,41 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 24,24 % ročně z částky 36 349,41 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení se zamítá. II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ve spojení s podáními ze dne 20. 6. 2023 a ze dne 17. 9. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 80 735,78 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., s odůvodněním, že její právní předchůdce (společnost právnická osoba) se žalovanou uzavřel dne 6. 10. 2020 smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ smlouva 1“) a dne 14. 2. 2020 smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ smlouva 2“). Na základě smlouvy 1 byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě 1 zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatky v celkové výši 17 912 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách po 3 160 Kč. Žalovaná na smlouvu 1 uhradila pouze částku 20 555,29 Kč. Na základě smlouvy 2 byla žalované poskytnuta částka 49 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě 2 zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatky v celkové výši 69 538 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 4 940 Kč. Žalovaná však na smlouvu 2 uhradila pouze částku 53 804,71 Kč. Pohledávky ze smlouvy 1 a ze smlouvy 2 byly postoupeny z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Žalovaná ani přes opakované výzvy dlužné částky neuhradila.
2. K ústnímu jednání konanému dne 5. 10. 2023 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, přestože byla řádně předvolána postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.
3. Ze smlouvy 1 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 6. 10. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 912 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách po 3 160 Kč.
4. Ze zákaznické karty ke smlouvě 1 bylo zjištěno, že žalovaná při žádosti o zápůjčku uvedla, že má partnera, má základní vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost. Ohledně bydlení žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu. Ke svému zaměstnání žalovaná uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek jako servírka u zaměstnavatele právnická osoba Ke své příjmové a výdajové stránce žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 17 100 Kč. Jako další příjmy domácnosti je zde uvedena částka 10 000 Kč. Své pravidelné měsíční výdaje žalovaná specifikovala následujícími položkami: 4 940 Kč interní splátky PF a 1 000 Kč odhadované měsíční výdaje. Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu, má bankovní účet a nemá zápůjčku u jiné společnosti. Jako ověřené dokumenty byly v zákaznické kartě označeny občanský průkaz, pracovní smlouva a 2 výplatní pásky.
5. Z tabulky umoření ke smlouvě 1 bylo zjištěno, že žalovaná na tuto smlouvu právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 20 555,29 Kč.
6. Ze smlouvy 2 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 14. 2. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované částku 49 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 69 538 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 4 940 Kč.
7. Ze zákaznické karty ke smlouvě 2 bylo zjištěno, že žalovaná při žádosti o zápůjčku uvedla, že má partnera, má základní vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost. Ohledně bydlení žalovaná uvedla, že bydlí s rodiči. Ke svému zaměstnání žalovaná uvedla, že je zaměstnána jako barmanka v baru příjmení jméno příjmení. Ke své příjmové a výdajové stránce žalovaná sdělila, že její čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 10 021 Kč. Své pravidelné měsíční výdaje žalovaná specifikovala následujícími položkami: 3 000 Kč interní splátky PF a 1 000 Kč odhadované měsíční výdaje. Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu, má bankovní účet a nemá zápůjčku u jiné společnosti. Jako ověřené dokumenty nebyly v zákaznické kartě označeny žádné dokumenty.
8. Z tabulky umoření ke smlouvě 2 bylo zjištěno, že žalovaná na tuto smlouvu právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 53 804,71 Kč.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 ve spojení s její přílohou a oznámením bylo zjištěno, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované písemně oznámena.
10. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu 1 a smlouvu 2 na základě kterých byla žalované poskytnuta celkem částka 69 000 Kč. Žalovaná se v případě obou smluv zavázala vrátit poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Před uzavřením smluv prověřoval právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet požadované zápůjčky, přičemž při posouzení úvěruschopnosti vycházel z tvrzení žalované ohledně jejích pravidelných měsíčních příjmů a výdajů (v případě smlouvy 1 ověřil pravidelné příjmy žalované prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek). Z žádostí o zápůjčku bylo též zjištěno, že žalovaná měla v době žádostí o zápůjčku uzavřeny s právním předchůdce žalobkyně jiné smlouvy o zápůjčce. Žalovaná na smlouvu 1 uhradila částku 20 555,29 Kč a na smlouvu 2 částku 53 804,71 Kč. Pohledávky za žalovanou (ze smlouvy 1 a ze smlouvy 2) byly z právního předchůdce žalobkyně postoupeny na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno.
11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.
14. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
15. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutkové a právní závěry ve věci. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou nedošlo k platnému uzavření shora specifikovaných smluv o zápůjčce, neboť žalobkyně neprokázala, že při uzavírání smluv o zápůjčce její právní předchůdce postupoval v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdce žalobkyně se v rámci žádostí o spotřebitelský úvěr spokojil s tvrzením žalované ohledně jejích příjmů (i když tyto lze mít u smlouvy 1 za prokázané z údajně předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek), ale především se v obou případech spokojil s pouhými tvrzeními žalované ohledně jejích pravidelných měsíčních výdajů. Tyto výdaje však žádným způsobem více nezjišťoval, ani neověřoval, neboť v zákaznických kartách nejsou uvedeny žádné listiny na základě kterých by mohly být skutečné měsíční výdaje žalované ověřeny. Je více než nepravděpodobné, že by veškeré měsíční náklady u jednotlivce mohly v době uzavření smluv činit pouze 1 000 Kč měsíčně (respektive 4 000 Kč 5 940 Kč včetně splátek předchozích závazků, které již žalovaná v době uzavření smluv u žalobkyně měla), když je nutné vzít v úvahu, že mezi obvykle nutně hrazené náklady jednotlivce patří měsíční náklady na bydlení, energie, stravu, ošacení a obutí, hygienické potřeby, telefon, internet, záliby, případná pojištění a spoření atp. Žalovanou tvrzená částka 1 000 Kč na pravidelné měsíční výdaje v době žádostí o zápůjčku nedosahovala zdaleka ani částky životního minima jednotlivce, což právního předchůdce žalobkyně mělo vést k o to důkladnějšímu ověření žalovanou tvrzených výdajů. Navíc žalovaná v žádosti u smlouvy 1 uvedla, že bydlí v nájmu a lze mít tedy za to (z obecně známých cen bydlení v dané době), že částka uvedená v žádosti jako odhadované měsíční výdaje by v rozhodné době nepokryla ani náklady na nájem bytu. S ohledem na zde uvedené je nutno uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalované. U smlouvy 1 z důvodu že žádným způsobem neověřoval pravidelné měsíční výdaje žalované a u smlouvy 2 z důvodu, že žádným způsobem neověřoval ani pravidelné měsíční příjmy, ani pravidelné měsíční výdaje žalované (když jako ověřené dokumenty zde nejsou uvedeny žádné dokumenty, z čehož vyplývá že se právní předchůdce spoléhal pouze na samotné tvrzení žalované ohledně jejích příjmů a výdajů). Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že právní předchůdce žalobkyně měl při uzavření obou smluv být o to více obezřetný, když při žádostech o zápůjčku již žalovaná měla u něho uzavřené jiné smlouvy o zápůjčce, a to s poměrně vysokou měsíční splátkou (4 940 Kč, respektive 3000 Kč), která byla v obou případech téměř ve výši 1/3 žalovanou tvrzeného (a u smlouvy 1 též ověřeného) měsíčního příjmu.
16. Právní úprava obsažená v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. není odlišná od ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dovodil (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 30/2015), že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. Jelikož obsahově obdobná úprava jako v tomto ustanovení je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila, a je proto použitelná i dosavadní judikatura dovozující nároky na činnost věřitele při prověřování tzv. úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce informace zjištěné od žalované ověřoval, respektive u výdajové stránky ani řádně nezjišťoval, a neprokázala tedy, že učinil zadost požadavku obsaženému v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pouhá ničím nepodložená tvrzení žalované (o výši měsíčních příjmů/výdajů) nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná. Nejvyšší soud již judikoval v rozsudku 33 Cdo 2178/2018, že posouzení úvěruschopnosti má celospolečenský dopad. Odráží se v předluženosti obyvatel, v navyšování závazků v exekucích, ve ztrátě schopnosti závazky splácet, a v insolvencích. Též Ústavní soud vyslovil, že to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (blíže viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). Posouzení úvěruschopnosti ve vztahu k neplatnosti smlouvy je proto povinností soudu ve smyslu § 588 o. z. Z citované judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vyplývá, že pokud věřitel neprověřil řádně úvěruschopnost žadatele o úvěr, jednal zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru je v takovém případě absolutně neplatná a to přesto, že zákon č. 257/2016 Sb. pro takovýto případ nestanoví explicitně sankci absolutní neplatnosti.
17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy 1 a smlouvy 2, nemohl z takovýchto smluv žalované vzniknout žádný závazek, tedy ani závazek vrátit poskytnutou částku, ani zaplatit poplatky či smluvní úroky. Jelikož však bylo prokázáno, že žalované byla na základě uzavřených smluv poskytnuta celkem částka 69 000 Kč (20 000 Kč + 49 000 Kč), vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení v této výši. Provedeným dokazováním však bylo zjištěno, že žalovaná již na smlouvu 1 uhradila částku 20 555,29 Kč a na smlouvu 2 uhradila částku 53 804,71 Kč. Žalovaná tak, v případě obou smluv, celé bezdůvodné obohacení již vydala. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl jako nedůvodnou.
18. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř. přesto, že z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání nároku na celou žalovanou částku. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).
19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci procesně úspěšná a měla by tak právo na náhradu svých nákladů řízení, avšak žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Písku.
Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněný jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.