Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 399/2022-60
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 197 155,86 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 135 339,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 135 339,56 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 61 816,30 Kč s úrokem ve výši 8,50 % ročně z částky 196 981,86 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 196 981,86 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 61 642,30 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 867 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 135 339,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 135 339,56 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 61 816,30 Kč s úrokem ve výši 8,50 % ročně z částky 196 981,86 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 196 981,86 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 61 642,30 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 867 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 197 155,86 Kč s příslušenstvím zahrnující zákonný a smluvní úrok ve výši 8,5% ročně z této částky od datum do zaplacení s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne datum prostřednictvím internetového bankovnictví smlouvu o úvěru číslo dle níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč. Tento se žalovaný zavázal splácet s úrokovou sazbou 12,90 % ročně v měsíčních splátkách po 3 184 Kč počínaje únorem 2020. Současně bylo sjednáno, že žalovaný bude hradit poplatky, jakož i cenu za přijetí a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 2 000 Kč, pojištění pro případ nemožnosti splácet částku ve výši 270 Kč. Z důvodu neplacení úvěru žalobkyně ke dni datum úvěr zesplatnila. Celková částka sestávala z jistiny 200 000 Kč, úroku 38 639,30 Kč, poplatku za žádost o úvěr 2 000 Kč, pojištění 5 028 Kč, upomínky 1 800 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil do splatnosti celkem 47 362,44 Kč a po splatnosti celkem 17 298 Kč. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházela žalobkyně z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, kde uvedl, že je jeho příjem 18 653 Kč měsíčně, což pracovník žalobkyně ověřil na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobkyně, dále žalovaného ověřila v interních i externích databázích a nezjistila žádné negativní informace. Žalovaný uvedl, že má splátky 0 Kč, žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v době žádosti další poskytnuté úvěry, a to úvěr se splátkami 2 351 Kč (tento úvěr byl předmětem konsolidace) a úvěr ze stavebného spoření se splátkami 5 472 Kč, přičemž s novou splátkou 3 184 Kč, by splátkové zatížení činilo 8 656 Kč. Žalovaný uvedl výdaje 0 Kč, žalobkyně jeho výdaje stanovila dle interního ekonomického modelu na 6 119 Kč a zároveň stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu a dospěla k závěru, že příjem žalovaného je dostatečný k pokrytí splátek i životních nákladů.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, k němuž byl řádně a včas předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Z listin y označené jako smlouva o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne datum a jejím obsahem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč, který měl být veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet, žalovaný měl úvěr splácet v měsíčních splátkách po 3 184 Kč s roční úrokovou sazbou 12,90 % ročně a měl být poskytnut jako účelový za účelem konsolidace a úhrady dluhu žalovaného u žalobkyně na úvěrovém účtu č. bankovní účet v částce určené ke splacení 143 030 Kč, čímž budou splaceny všechny konsolidované dluhy žalovaného. Zbylé prostředky budou převedeny na splátkový účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný měl úvěr splácet ve 107 splátkách po 3 184 Kč inkasem z účtu č. bankovní účet, dále je ve smlouvě obsaženo ujednání o ceně za vyřízení úvěru 2 000 Kč a sjednání pojištění ve výši 270 Kč měsíčně pro případ neschopnosti splácet úvěr.
4. Z listin y označené jako Dodatek ke Smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že si účastníci dne datum sjednali, že od datum do datum, že se odkládá placení splátek úvěru a splátky se tak navyšují na 3 228 Kč.
5. Z listin y nazvané přehled obratů k účtu číslo jakož i z výpisu z úvěrového účtu č. bankovní účet vedeného u žalobkyně na jméno žalovaného bylo zjištěno, že částka 141 612,86 Kč byla dne datum připsána na úvěrový účet žalovaného č. bankovní účet. Další částka 58 387,14 Kč byla poukázána dne datum na účet žalovaného č. bankovní účet. Skutečnosti ohledně čerpání úvěru vyplývají také z listin y označené jako Podklady pre súdne konanie. Z této listin y soud dále zjistil, že žalovaný na úvěr číslo poskytl žalobkyni v nepravidelných platbách celkovou částku 47 362,44 Kč s tím, že jde o splátky poplatků, jistiny po splatnosti, úroků, které žalobkyně takto zaúčtovala.
6. Z potvrzení zaměstnavatele ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u právnická osoba na dobu určitou do datum s průměrným příjmem za poslední 3 měsíce 18 653 Kč.
7. Z výpisů z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně č. bankovní účet soud zjistil, že v měsíci listopad 2019 činil počáteční zůstatek účtu 2 801,94 Kč a konečný zůstatek činil 8,68 Kč. Na tento účet byly poukazovány různé platby ve prospěch žalovaného, mzda ve výši 14 778 Kč, podpora v nezaměstnanosti 2 345 Kč, platba za vstupenky ve výši 1 800 Kč, která byla následně v poznámce platby ve výši 1 Kč žádána zpět, jelikož se mělo jednat o podvod, odchozí platby pak byly tvořeny výběry z bankomatu, platbami kartou, trvalými příkazy, inkaso úvěru bylo ve výši 8 178 Kč. V měsíci prosinec 2019 byla na tento účet připsána částka 43 224 Kč a odchozí 43 218,51 Kč, zůstatek tak byl 14, 17 Kč. Příjem byl z vkladů na účet v hotovosti, mzdy 20 756 Kč, odchozí platby byly výběry z bankomatu, platby kartou, trvalé příkazy, inkaso úvěru bylo ve výši 8 178 Kč.
8. Z výzvy k úhradě ze dne datum a podacího archu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovaného na zesplatnění úvěru, pokud neuhradí dluh ve výši 12 215 Kč. Z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne datum a podacího archu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně dala žalovanému na vědomí, že úvěr zesplatnila.
9. Z předžalobní výzvy ze dne datum a dodejek ze dne datum a datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 205 502,84 Kč do datum.
10. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
14. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne datum ve věci C číslo (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
19. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně měla k dispozici potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalovaného 18 653 Kč a dále výpisy z jeho běžného účtu, kde však v měsících předcházejících poskytnutí úvěru nebyly dostatečné prostředky, které by pokryly splátky úvěru. Žalobkyně dále nezkoumala, jaké jsou výdaje žalovaného a neověřovala je, jak sama uvedla, vycházela s interního ekonomického modelu. Použití statistických modelů a údajů o životním minimu může být podpůrným prostředkem, nikoli však jediným a výhradním způsobem zkoumání výdajové stránky poměrů žadatele o úvěr. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto bylo nedostatečné, žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká jeho výdajové stránky. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohla být poučena podle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.
20. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný čerpal celkem 200 000 Kč a uhradil pouze 64 660,44 Kč (47 362,44 Kč do splatnosti úvěru a 17 298 Kč jak uvedla žalobkyně po splatnosti), soud ho zavázal k úhradě rozdílu ve výši 135 339,56 Kč. Splatnost uvedené částky nastala na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní výzvě ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru do datum. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, do datum měl žalovaný plnit a od datum, tedy ode dne následujícího, je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak limitovaný žalobním návrhem, který soud nemohl překročit. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 867 Kč, přičemž tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 887 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.