Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 107/2023-92

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Taťánou Hodaňovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 301 712,21 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 59 838,04Kč s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 59 838,04 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba na zaplacení částky 241 874,17 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 29 417,5 Kč od datum do datum, kapitalizovaným úrokem ve výši 22 807,6 Kč od datum do datum, 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 241 874,17 Kč od datum do zaplacení, 11,75 % ročním úrokem z částky 299 912,21 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 59 838,04Kč s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 59 838,04 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky 241 874,17 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 29 417,5 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaným úrokem ve výši 22 807,6 Kč od [datum] do [datum], 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 241 874,17 Kč od [datum] do zaplacení, 11,75 % ročním úrokem z částky 299 912,21 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 301 712,21 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 29 417,50 Kč od datum do datum, kapitalizovaným úrokem ve výši 22 807,60 Kč od datum do datum, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 301 712,21 Kč od datum, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 299 912,21 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru za účelem konsolidaci úvěru v minulosti poskytnutého žalovanému. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 445 000 Kč, který byl žalovanému poskytnut přímo na příslušný účet určený ke splacení konsolidovaného dluhu A) věřiteli právnická osoba ve výši 244 614 Kč na účet č. bankovní účet a přebytek na úvěrový účet žalovaného č. bankovní účet. Přebytek úvěru čerpal žalovaný dne datum. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 12,90 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 7 500 Kč. Dodatkem ke Smlouvě o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. bankovní účet došlo ke snížení splátek na období od května 2021 do července 2021 na částku 1 800 Kč a následně došlo k jejímu opětovnému navýšení na částku 7 500 Kč. Dále bylo dohodnuto, že žalovaný zaplatí žalobkyni vyúčtované poplatky, tedy cenu za přijetí a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 4 450 Kč. Žalobkyně v souladu se zákonem ověřila úvěruschopnost žalovaného a tento byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný. Žalovaný se dostával do prodlení s plněním splátek opakovaně, naposledy s více než dvěma splátkami splatnými do dne zesplatnění úvěru, takže žalobkyně prohlásila ke dni datum celý úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 302 014 Kč Celkem žalovaný do splatnosti celého úvěru zaplatil částku ve výši 385 161,96 Kč. Ke dni podání žaloby činí dlužná částka 301 712,21 Kč s příslušenstvím tvořeným kapitalizovaným úrokem z nesplacené jistiny úvěru ve výši 22 807 Kč, vzniklým sazbou 11,75 % ročně z částky 299 912,21 Kč od datum do datum, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny od datum do datum ve výši 29 417,50 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 299 912,21 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z jistiny ode dne datum do zaplacení. Žalovanému byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu, na kterou žalovaný řádně nereagoval.

2. Usnesením soudu č. j.  – 8 ze dne 26. 4. 2023, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet.

3. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne datum uvedla, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl svůj příjem ve výši 24 629 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Žalobkyně dále ověřila pomocí interního napojení na Insolvenční rejstřík, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, jeho zaměstnavatel nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného, z historie v interní evidenci klientů žalobkyně ověřila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně proto stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 6 428 Kč. Zároveň žalobkyně při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu s ekonomickým modelem stanovenými náklady stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne datum uzavřela žalobkyně s žalovaným Smlouvu o úvěru na sloučení předchozích úvěrů a půjček, na základě které, poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 445 000 Kč. Úvěr byl poskytnut na sjednaný účel tak, že na konsolidaci dluhů se použije část úvěru ve výši 244 614 Kč a použití zbývajících prostředků úvěru je zcela na uvážení klienta. V žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne datum žalovaný uvedl, že je zaměstnán a jeho průměrný čistý příjem činí 24 629 Kč, výdaje činí 0 Kč a nemá žádné splátky – bankovní, nebankovní, výživné srážky ze mzdy, léky, nájem. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti klienta, kdy příjem ověřila z výpisů z účtů, výdaje stanovila na částku 6 428 Kč a k dalším splátkám zjistila, že žalovaný má kontokorentní úvěr u právnická osoba s limitem 20 000 Kč s orientační splátkou 1 667 Kč, úvěr pro fyzické osoby v právnická osoba se splátkou 5 117 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován). Splátka nového úvěru činila 7 500 Kč a nové splátkové zatížení tedy činilo 9 167 Kč. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr pravidelnými 97 splátkami po 7 500 Kč, počínaje měsícem květnem 2017, přičemž při splnění všech podmínek činila poslední splátka 948 Kč a byla splatná dne datum. Dodatkem ke Smlouvě o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. bankovní účet došlo ke snížení splátek na období od května 2021 do července 2021 na částku 1 800 Kč a následně došlo k jejímu opětovnému navýšení na částku 7 500 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit poplatek za přijetí a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 4 450 Kč. Celková splatná částka, tj. součet výše poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů úvěru činila 725 398 Kč. Roční úroková sazba činila 12,90 %, RPSN 24,24 % Celkem zaplatil částku ve výši 72 942 Kč. Jelikož žalovaný neplatil splátky řádně a včas, žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných splátek upomínkami, naposledy ze dne datum. Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval, proto žalobkyně využila svého smluvního práva a úvěr ke dni datum zesplatnila. Do dne podání žaloby uhradil žalovaný na předmětný úvěr celkem 385 161,96 Kč.

6. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení , podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení a násl. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení písmeno d) , zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v  ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

12. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

13. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

14. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to výpisy z účtu žalovaného, ze kterých ověřila, že výše jeho tvrzených příjmů odpovídá výpisům z účtu. Pokud jde o celkové životní výdaje žalovaného, ty žalobkyně stanovila podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na částku 6 428 Kč, přičemž sám žalovaný uvedl náklady na bydlení a ostatní výdaje ve výši 0 Kč, což je údaj zcela nereálný a také zjevně nepravdivý. Jen splátky úvěrů u žalobkyně činily v době uzavírání smlouvy částku ve výši 6 784 Kč (splátka kontokorentního úvěru 1 667 Kč + úvěr pro fyzické osoby 5 117 Kč). Z uvedeného je zřejmé, že ačkoli žalobkyně měla přístup k informacím o příjmech žalovaného, nijak neověřovala skutečné výdaje žalovaného a vycházela ze statistických údajů, které nemají žádnou relevanci ve vztahu k budoucí schopnosti konkrétního dlužníka splácet poskytnuté úvěry. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet ve smyslu ustanovení

15. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení , o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení a násl. .

16. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 445 000 Kč, kterou žalovaný od žalobkyně obdržel, odečetl částku, kterou dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku 385 161,96 Kč. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku 59 838,04 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení . Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 59 838,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením a

17. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 59 838,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení, které představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 898,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 086 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 301 712,21 Kč sestávající z částky 9 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v  a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 680 Kč ve výši 4 132,80 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, je možno rozhodnutí vykonat.