Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 48/2023-95
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 156.602,88 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 24.560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24.560 Kč za dobu od 4.3.2023 do zaplacení.
II. Řízení se co do částky 112.479,08 Kč, úrok z prodlení z částky 22.861,9 Kč od 4.3.2023 do zaplacení ve výši 15 %, úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 52.923 Kč od 4.3.2023 do zaplacení, zastavuje.
III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 19.563,8 Kč a úrok z prodlení z částky 19.563,8 Kč od 4.3.2023 do zaplacení ve výši 15 %, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 24.560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24.560 Kč za dobu od 4.3.2023 do zaplacení. II. Řízení se co do částky 112.479,08 Kč, úrok z prodlení z částky 22.861,9 Kč od 4.3.2023 do zaplacení ve výši 15 %, úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 52.923 Kč od 4.3.2023 do zaplacení, zastavuje. III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 19.563,8 Kč a úrok z prodlení z částky 19.563,8 Kč od 4.3.2023 do zaplacení ve výši 15 %, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 156.602, 88 s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 22.8.2022 smlouva o úvěru číslo na jejímž základě žalovanému poskytla částku 45.000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu a úrok ve výši 39.960 Kč uhradit v 72 splátkách ve výši 1.180 Kč měsíčně. Smluvní strany sjednaly na výslovnou žádost žalovaného doplňkovou služba„ PODPORA“ za poplatek ve výši 767 Kč měsíčně. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15.12.2022. Žalobkyně zaslala žalovanému první písemnou upomínku dne 20.12.2022 a vyzvala ho i k úhradě dohodnuté sankce za zaslání upomínky ve výši 300 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému druhou upomínku dne 5.1.2023 a vyzvala ho i k úhradě dohodnuté sankce za zaslání upomínky ve výši 500 Kč. Na upomínky nebylo reagováno, a proto žalobkyně přistoupila dle V. 5.5. smlouvy k zesplatnění úvěru. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný na úvěru zaplatil první tři splátky a žalobou se domáhá jistiny úvěru ve výši 44.123,80 Kč, úroků 37.295,18 Kč, poplatků za služby PODPORA - odklad 10.557 Kč, PODPORA - nemoc 21.183 Kč, PODPORA - práce 21.183 Kč, nákladů na upomínkování 8000 Kč, smluvních úroků za prodlení úvěru 135,57 Kč a smluvní pokuty 22.061,90 Kč dle ustanovení V. 5.5. smlouvy.
2. Co do rozsahu uvedeném ve výroku II vzala žalobkyně podáním ze dne 9.6.2023 žalobu zpět. O zpětvzetí bylo rozhodnuto v souladu s § 96 o.s.ř.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Ze smlouvy číslo bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 22.8.2022 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako dlužníkem, spotřebitelem. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 45.000 Kč, kdy částka 20.734 Kč bude vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného ze smlouvy číslo ze dne 18.7.2022, částka 15.266 Kč bude vyplacena na účet žalovaného do 5 pracovních dnů a částka ve výši 9.000 Kč bude započtena na administrativní náklady poskytovatele. Zápůjční úroková sazba je roční ve výši 23,84 % ročně, RPSN 39,97 %. V bodě 4.9. smlouvy se žalovaný zavázal splatit žalobkyni také úrok v celkové výši 39.960 Kč. V bodě 5.1. smlouvy je sjednána výše jednotlivé splátky 1.180 Kč měsíčně a splatnost k 15. dni v měsíci. V bodě 5.3. jsou uvedeny nároky žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splátkami, a to: právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, právo na úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení do výše 50 % zůstatku jistiny. Pod bodem 5.4. smlouvy je uvedeno, že žalobkyně zašle žalovanému 1. písemnou upomínku k úhradě dlužné částky. Upomínka je zpoplatněna částkou 300 Kč. Za 2. písemnou upomínku pak žalobkyně požaduje 500 Kč. Pod bodem 5.5. smlouvy je uvedeno, že pokud ze strany žalovaného ani po dvou upomínkách nedojde k úhradě, je žalobkyně oprávněna zesplatit jistinu úvěru, veškerá příslušenství, upomínky a doplňkové inkasní služby a službu„ Podpora“ a požadovat smluvní pokutu dle bodu 5.3 smlouvy.
5. Ke smlouvě o úvěru byla účastníky řízení téhož dne jako úvěr sjednána služba„ Podpora“, která zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Služby Podpora jsou zpoplatněny částkami 767 Kč měsíčně, které se žalovaný zavázal hradit současně se splátkou úvěru. Pod bodem 2.15 smlouvy o Podpoře je uveden nárok žalobkyně na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky poplatků za uvedené služby do zaplacení. (zjištěno z citované smlouvy)
6. Z potvrzení o platbách bylo zjištěno, že částka 15.266 Kč byla vyplacena žalovanému v souladu se smlouvou, částka 20.734 Kč byla převedena na úhradu smlouvy číslo.
7. Z upomínek a dopisu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného o platby upomínala a následně úvěr a služby zesplatnila dopisem ze dne 21.1.2023, přičemž vyzvala žalovaného, aby žalovanou částku uhradil do 3.3.2023. Oznámení o zesplatnění bylo podáno na poštu dne 21.1.2023 (zjištěno ze zesplatnění a podacího lístku).
8. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdí, že vycházela z informací žalovaného při poskytnutí úvěru, z výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z účtu žalovaného, z dokladů o příjmech, z centrální evidence exekucí, ze své interní databáze, z rejstříku SOLUS, REPI a z výpisu z databáze neplatných dokladů.
9. Žalovaný o sobě při žádosti o úvěr uvedl, že proti němu není vedeno insolvenční, exekuční ani jiné řízení, které by mohlo nepříznivě ovlivnit jeho finanční postavení. Uvedl, že je svobodný, má 2 vyživovací povinnosti, má příjem ze zaměstnání ve výši 30.548 Kč měsíčně, za bydlení platí 3.000 Kč měsíčně, nemá pravidelné finanční závazky ani jednorázové závazky (mikro úvěry).
10. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila žalobkyně fotokopii občanského průkazu, výsledek vyhledávání žalovaného v centrální evidenci exekucí (bez záznamů), výpis z insolvenčního rejstříku, registrů SOLUS a REPI (vše bez záznamů), výpis zaměstnavatele žalovaného z obchodního rejstříku, výplatní pásky žalovaného za měsíce květen až červenec 2022, podle které měl žalovaný čistý příjem ve výši 30.548 Kč a splácel zaměstnavateli půjčku ve výši 5.000 až 5.500 Kč měsíčně.
11. Z výpisu z účtu žalovaného u právnická osoba bylo zjištěno, že žalovaný měl k 1.6.2022 zůstatek 1.184 Kč, k 31.8.2022 2.677 Kč. Jedinými příjmy jsou příjmy ve výši 30.000 Kč od právnická osoba, z úvěrů uvedených shora od žalobkyně, tj. částka 16.000 Kč vyplacená dne 20.7.2022 a částka 15.266 Kč vyplacená dne 25.8.2022, a částka 13.000 Kč vyplacená od fyzických osob. Vedle výdaje na splátku úvěru číslo ve výši 865 Kč ze dne 17.8.2022 jsou za uvedené tři měsíce patrné výdaje ve výši 1.800 Kč mobilnímu operátorovi, ve výši 7.000 Kč čerpací stanici, výdaje ve výši 4x1 Kč třem poskytovatelům spotřebitelských úvěrů a výdaje za potraviny (či jiné zboží).
12. Ze smluv o úvěru číslo„ Podpoře“ bylo zjištěno, že smlouvy byly uzavřeny dne 18.7.2022 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako dlužníkem, spotřebitelem. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16.000 Kč na jeho účet, za poplatek ve výši 4.000 Kč, s úrokem 23 % p.a., přičemž žalovaný měl uvedené splácet spolu s poplatky za inkaso a podporu 72 měsíčními splátkami po 865 Kč. Žalovaný o svých poměrech prohlásil totéž co u smlouvy číslo jen příjem uvedl ve výši 29.661 Kč.
13. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný u smlouvy ze dne 18.7.2022 uhradil první splátku, ještě před splatností druhé splátky byla uzavřena úvěrová smlouva číslo.
14. Žalobkyně výpisem ČNB doložila své oprávnění poskytovat spotřebitelské úvěry.
15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
17. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
18. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
20. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Podle § 6 odst. 1, 2 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
22. Žalobkyně byla dle § 86 ZosÚ povinna zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.
23. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
24. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.
25. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.
26. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.
27. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“
28. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
29. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ u smlouvy číslo ani u smlouvy číslo nesplnila, neboť vůbec nezjišťovala jiné pravidelné výdaje žalovaného než výdaje na bydlení a platby závazků. Přestože při uzavření obou smluv věděla, že žalovaný má dvě vyživovací povinnosti, nedotazovala se vůbec na výdaje žalovaného pro děti. Neověřovala obvyklé výdaje na bydlení. Nepozastavila se nad potřebou žalovanou během krátké doby úvěr navýšit, ani nad skutečností, že žalovaný splácel půjčku v zaměstnání. Nezjišťovala a neověřovala, zda už ji splatil.
30. Pokud by žalobkyně přistupovala k uzavření smluv tak, jak jí ukládá § 86 ZosÚ, musela by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněna úvěr poskytnout.
31. Žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ žalobkyně zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.
32. Přesto žalobkyně smlouvy o úvěru uzavřela s vědomím zajištění svého závazku smluvními sankcemi a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně byly uzavřeny smlouvy o úvěru a smlouvy o doplňujících službách k úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřené smlouvy jako právní jednání uzavřená v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. a § 87 ZosÚ absolutně neplatná.
33. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
34. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.
35. Protože bylo prokázáno, že i smlouva číslo je absolutně neplatná, bylo ji třeba vypořádat ve smyslu § 87 odst. 1 ZosÚ, tj. žalovaný byl povinen žalobkyni vrátit pouze poskytnutých 16.000 Kč (poskytnutí bylo prokázáno výpisem z účtu), tj. po úhradě první splátky částku 15.135 Kč, nikoli ve smlouvě číslo uvedených 20.734 Kč. Ve smyslu § 6 o.z. nemůže žalobkyně těžit ze svého nepoctivého jednání - v daném případě nelze za jistinu u smlouvy číslo považovat částku vyplacenou v rozporu s pravidly § 87 odst. 1 ZosÚ na neplatně uzavřené smlouvě o úvěru číslo. U smlouvy číslo žalobkyně prokázala poskytnutí hotovosti žalovanému ve výši 15.266 Kč a částky 15.135 Kč na úhradu úvěru číslo (čímž byly závazky ze smlouvy číslo zcela vyrovnány). Poplatek za poskytnutí smlouvy, jakkoli označený, není jistinou.
36. Ve smyslu § 87 ZosÚ měla žalobkyně ze smlouvy číslo právo na zaplacení částky 15.135 Kč + 15.266 Kč. Protože žalovaný z jistiny v celkové výši 30.401 Kč již uhradil dle tvrzení žalobkyně 5.841 Kč, má žalobkyně dle § 87 ZosÚ právo na vrácení částky ve výši 24.560 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení z částky 24.560 Kč, nárok pro neplatnost obou smluv o úvěru a smluv doplňkových důvodný není.
37. Úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovaného k platbě žalované částky dopisem ze dne 21.1.2023 ve lhůtě do 3.3.2023. Jestliže od poskytnutí jistiny uběhla doba 6 měsíců a ve výzvě k zaplacení žalované částky byla žalovanému poskytnuta lhůta k zaplacení delší než jeden měsíc, jedná se zjevně o přiměřenou lhůtu pro spotřebitele pro vrácení jistiny z neplatné smlouvy.
38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., když zpětvzetí zavinila žalobkyně a úspěšnější je žalovaný, kterému náklady v řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.