Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 152/2022-48
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 12 124 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9.000 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 3.124 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.124 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.660 Kč, smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 12.124 Kč od 9. 7. 2021 do 6. 10. 2021, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení k rukám anonymizováno jméno příjmení 1.092 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9.000 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 3.124 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.124 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.660 Kč, smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 12.124 Kč od 9. 7. 2021 do 6. 10. 2021, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] 1.092 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Návrhem doručeným soudu dne 6. 10. 2022 se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 12.124 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi stranami byla uzavřena dne 8. 6. 2021 smlouva o úvěru číslo distančním způsobem na adrese webová adresa, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 9.000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím dle čl. IV. a čl. IX. smlouvy, a to k datu splatnosti. Nedílnou součástí smlouvy je pak mj. sazebník a všeobecné obchodní podmínky žalobce, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. VIII. před podpisem smlouvy seznámen, tyto si přečetl a s jejich obsahem vyslovil souhlas. V žalobě se dále uvádí, že žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to následujícím způsobem: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem (plus členové domácnosti žijící se spotřebitelem mající příjem), pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobce dále ověřil, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis z katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žaloba dále obsahuje rekapitulaci dluhu, kdy celková dlužná částka je 15.636,56 Kč a sestává z dlužné jistiny 9.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 2.490 Kč, poplatek za službu„ klidné spaní“ 110 Kč, poplatek za službu„ presto“ 495 Kč, poplatek za službu„ informační SMS servis“ 29 Kč, dále zákonný úrok z prodlení 852,56 Kč a účelně vynaložené náklady 2.660 Kč. Žalobce v souladu s čl. 6 všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 sazebníku požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu.
2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil, neboť nepřebírá soudní zásilky.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi stranami byla sjednána dne 8. 6. 2021 smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, kdy se věřitel – právnická osoba zavázal poskytnout dlužníkovi – žalovanému v jeho prospěch částku až do výše 9.000 Kč jako spotřebitelský úvěr a dlužník se zavázal uhradit k datu splatnosti cenu za úvěr, a to za službu„ klidné spaní“ 110 Kč měsíčně, služba„ presto“ 165 Kč a informační SMS servis 29 Kč měsíčně. Datum splatnosti bylo sjednáno na 8. 7. 2021, celková výše poplatku za sjednání úvěru činila 2.160 Kč. Uvedená smlouva není vlastnoručně podepsána, je podepsána SMS kódem 3672 dne 8. 6. 2021. Žalovanému následně bylo poskytnuto 8. 6. 2021 5.000 Kč, 9. 6. 2021 dvakrát 2.000 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobce, které nebylo zpochybněno vzhledem k procesní nečinnosti žalovaného, na dluhu neuhradil ničeho.
4. Součástí spisového materiálu jsou pak„ identifikované příjmy“ doložené spotřebitelem prostřednictvím bankovního výpisu od měsíce června 2020 do června 2021, ve kterém však jednotlivé platby či odchozí platby nelze identifikovat. Dále je zde listin listina , kde se uvádí ověřený čistý měsíční příjem žalovaného 25.250 Kč, avšak bez uvedení zaměstnavatele a reálného ověření tohoto příjmu. Jsou zde uvedeny také pravidelné měsíční výdaje spotřebitele 10.000 Kč měsíčně, avšak bez bližšího vysvětlení.
5. Součástí spisového materiálu jsou pak všeobecné obchodní podmínky žalobce, které obsahují v bodě 6. smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení za situace, kdy se dlužník ocitne v prodlení s úhradou dluhu. Dále je obsažen sazebník platný od 1. 9. 2020 a souhlas se zpracováním osobních údajů. Součástí spisového materiálu je potom ofocený občanský průkaz žalovaného a výzva k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne 25. 8. 2022.
6. Přes usnesení zdejšího soudu č. j. číslo jednací ze dne 16. 1. 2023 ohledně doplnění žaloby, jakým matematickým výpočtem žalobce dospěl k výpočtu poplatku za poskytnutí úvěru, ozřejmení požadavku požadované výše nákladů za vymáhání pohledávky a bližšího vysvětlení smluvní pokuty s ohledem na rozpor s nálezem Ústavního soudu č. 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, žalobce blíže uvedené dotazy soudu nezodpověděl. Rovněž se blíže nevyjádřil k tvrzení a prokázání, zda a jakým způsobem vůbec žalobce posoudil schopnost spotřebitele – žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobce byl poučen o tom, že pokud soudu nebude řádně doloženo posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, bude na sjednanou smlouvu o úvěru nahlíženo jako na neplatnou
(§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru).
7. Ze zprávy právnická osoba ze dne 21. 6. 2023 bylo ověřeno, že na uvedený běžný účet žalovaného bylo dne 8. 6. 2021 poskytnuto 5.000 Kč a dne 9. 6. 2021 bylo připsáno 2 x 2000 Kč.
8. Podle § 2991 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1 , 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008/48/ES, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008/48/ES se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C -449/13, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr„ s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět„ úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.
13. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
14. Vzhledem k tomu, že úvěruschopnost žalovaného byla pouze tvrzena, nikoliv prokázána, neboť součástí spisového materiálu není žádný důkaz na zjištění a ověření reálných příjmů žalovaného, jeho výdajů, jeho nákladů spojených s bydlením apod., je nutno na sjednanou smlouvu o spotřebitelském úvěru mezi žalobcem a žalovaným nahlížet jako na neplatnou. Na základě takto sjednané neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru se do dispozice žalovaného dostala částka 9.000 Kč, která byla vyhodnocena jako bezdůvodné obohacení. Soud proto žalovaného zavázal k úhradě dluhu 9.000 Kč – bezdůvodného obohacení, jež se dostalo do dispozice žalovaného od žalobce, a to společně se zákonnými úroky z prodlení. Ostatní nárokované částky byly výrokem II. zamítnuty, neboť tyto by náležely žalobci pouze v případě, že by sjednaná smlouva o spotřebitelském úvěru byla platná. Je třeba rovněž poukázat na to, že žalobce pouze tvrdil, v jaké výši mu vznikly další nároky za žalovaným, avšak přes výzvu soudu svá tvrzení vůbec nedoplnil.
15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy žalobce byl ve věci úspěšný pouze částečně, a to co do 74,2 %, jeho neúspěch je 25,8 %; po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci bylo žalobci přiznáno 48,5 % z nákladů řízení v celkové výši 2.252 Kč. Celkové náklady řízení činí: zaplacený soudní poplatek 800 Kč, 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 ) bod 1) vyhl.č. 177/1996 Sb. (Advokátní tarif) po 300 Kč (tj. 900 Kč), 3krát paušální částka dle § 14b odst. 5 ) bod a) vyhl.č. 177/1996 Sb. (Advokátní tarif) po 100 Kč (tj. 300 Kč) a 21 % DPH (tj. 252 Kč). S ohledem na procesní úspěch ve věci pak bylo žalobci přiznáno 1.092 Kč z celkových 2.252 Kč, což představuje 48,5 % úspěch ve věci žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.