Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 223/2023-22
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 13 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 128 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 128 Kč od 1. 5. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu náklad řízení ve výši 910,71 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 128 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 128 Kč od 1. 5. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu náklad řízení ve výši 910,71 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobkyně uvedla v žalobě, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, IČO, Smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě mu poskytl původní věřitel peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 22 048 Kč (půjčka ve výši 13 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 9 048 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 416 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 40 týdnů od data podpisu, tj. 10.12.2008. Žalovaný uhradil na dluh celkem částku 3 872 Kč. V souladu s ustanovením čl. 5 Smlouvy bylo plnění žalovaného alokováno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem právnická osoba anonymizováno, došlo s účinností ke dni 1.07.2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25.06.2015. Následně byla pohledávka postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni. Žalovaný byl o změně informován přípisem ze dne 11.09.2018. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh nic. Poslední upomínku žalobkyně odeslala žalovanému dne 26.04.2023.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a obě strany sporu projevily souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (§ 115a o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně do spisu založila Smlouvu o půjčce číslo Smluvní podmínky, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání a předžalobní výzvu, tedy listin y, z nichž vychází skutkové tvrzení.
Z uzavřené smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku v částce 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v 53 pravidelných týdenních splátkách po 416 Kč celkem částku 22 048 Kč. Soud se musel nejprve zabývat posouzením platnosti takto uzavřené smlouvy. Postupoval podle již neúčinné právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb. (občanského zákoníku ) s přihlédnutím k datu uzavření smlouvy. Předložená smlouva o půjčce svými znaky odkazuje na ustanovení § 657 občanského zákoníku v tehdejším znění. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 téhož právního předpisu lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.
Soud dospěl k závěru, že mezi smluvními stranami závazek ze smlouvy o půjčce podle citovaných zákonných ustanovení nevznikl. Nedošlo mezi nimi tudíž ani k poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný měl podle smlouvy za poskytnutí částky 13 000 Kč zaplatit tzv. souhrnný poplatek ve výši 9 048 Kč. Soud konstatuje, že toto ujednání považuje za nemravné, když výše poplatku (ve skutečnosti se jedná cenu zapůjčených peněz, tedy o skrytý úrok) převyšuje polovinu zapůjčených finančních prostředků. Soud souhrnný poplatek hodnotí jako úrok v přepočtu na období jednoho roku ve výši 68 %. Proto dovodil, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je v rozporu s dobrými mravy a je podle ustanovení § 39 občanského zákoníku v tehdejším znění neplatné. Ujednání o úrocích představuje neoddělitelnou část smlouvy o půjčce, když nelze pochybovat, že by předchůdkyně žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žádné peníze žalované neposkytla. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy jako celku představovalo plnění žalovanému plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil.
Podle ustanovení § 451 tehdejšího občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uhradil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy celkem částku 3 872 Kč, soud přiznal žalobkyni pouze právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 9 128 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku .
Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 3 872 Kč (13 000- 9 872 = 9 128) a úroku z prodlení, který představuje sjednaný poplatek ve výši 9 048 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 563 o. z. ve znění platném a účinném ke dni poskytnutí bezdůvodného obohacení, podle něhož není - li doba plnění dohodnuta, stanovena právním předpisem, nebo určená v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V tomto případě byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní upomínkou ze dne 26.04.2023. Je možno předpokládat, že se žalovanému tato písemnost dostala do dispozice 3. následující den, to je 29.04.2023, tudíž následující den nastala splatnost a od dalšího dne je žalovaný v prodlení. Podle ustanovení § 517 odst. 1 téhož o. z., má žalobkyně právo na úrok z prodlení. Jeho výši pak stanovila vláda svým nařízením č. 351/2013 Sb.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z větší části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 910,71 Kč, přičemž tato částka představuje 40,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,22 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29,78 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.