Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 283/2023-17
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 10 031,09 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku
ve výši 3 517 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 3 517 Kč
od datum do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 16 765,16 Kč s úrokem ve výši 8,5% ročně z částky 6 531,09 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 500 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky
6 531,09 Kč od datum do datum a od datum do zaplacení z částky
3 014,09, se zamítá.
III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek ve výši 599 Kč České republice k rukám Okresního soudu v Benešově, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 3 517 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 3 517 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 16 765,16 Kč s úrokem ve výši 8,5% ročně z částky 6 531,09 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 500 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 531,09 Kč od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky 3 014,09, se zamítá. III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. IV. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek ve výši 599 Kč České republice k rukám Okresního soudu v Benešově, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovaná uznána povinnou zaplatit jí částku 10 031,09 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ anonymizováno“) a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které žalovaná obdržela
od právní předchůdkyně žalobkyně finanční hotovost ve výši 7 000 Kč, kterou se zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 11 414 Kč, který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Na celkovou částku 18 414 Kč, kterou byla žalovaná povinna právní předchůdkyni žalobkyně splatit v 78 týdenních splátkách, žalovaná uhradila celkem pouze částku ve výši 3 483 Kč. Dne datum byla mezi právnická osoba a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kdy na základě této smlouvy došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovanou žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne datum. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy
o úvěru včetně smluvních podmínek a z formuláře pro standardní informace o úvěru bylo zjištěno, že právnická osoba a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru
číslo na základě které se právnická osoba zavázala poskytnout žalované částku 7 000 Kč a žalovaná se ji zavázala splatit v 78 týdenních splátkách po 237 Kč, žalovaná
se tedy vedle jistiny zavázala zaplatit úrok ve výši 5 641 Kč, poplatek za zpracování úvěru
ve výši 1 500 Kč a doplňkovou službu komfortní a flexibilní splácení v celkové výši 1 933 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu a úhradě ceny za postoupení bylo prokázáno, že žalobkyně a právnická osoba mezi sebou uzavřely smlouvu o postoupení předmětné pohledávky za žalovanou žalobkyni. Z oznámení o postoupení včetně podacího archu bylo prokázáno, že právnická osoba zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni ze dne datum. Z předžalobní výzvy včetně podacího archu vyplývá, že žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovanou ke splacení dluhu před podáním žaloby.
4. Ohledně úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že byla zkoumána prostřednictvím dotazování žalované a zaznamenávání od ní získaných informací do zákaznické karty, kdy žalovaná uvedla, že v době uzavření smlouvy měla jediný příjem, a to ve výši 10 000 Kč měsíčně (důchod, podpora nebo rozhodnutí o přiznání dávky), přičemž její měsíční výdaje činily odhadem 3 500 Kč, dále uvedla, že je svobodná, žije u rodičů a má základní vzdělání.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
(dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon
o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru,
a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení
se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo uzavřená dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet,
a to zaznamenáním informací získaných od žalované do její zákaznické karty, ověřením těchto informací příslušnými doklady a i samotným podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru. Příslušné doklady však žalobkyně k žalobě nepřiložila, nicméně ani ze zbylých nabídnutých
a soudem provedených důkazů, tedy zákaznické karty a smlouvy o spotřebitelském úvěru nevyplynulo, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované dostatečně prověřovala.
15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru soud
v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je
i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje
o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu,
a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
16. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 7 000 Kč. Jelikož žalovaná na tuto částku uhradila pouze
3 483 Kč, má povinnost vydat žalobkyni zbývající částku ve výši 3 517 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být
s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná.
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád tak, že žalované se právo na jejich náhradu nepřiznává, jelikož procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.
18. Výrokem IV. tohoto rozsudku byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit České republice
k rukám Okresního soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši 599 Kč podle položky 2 bod 2. ve spojení s položkou 1. písmeno a) sazebníku poplatků k zákonu
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť soud ve věci vzhledem k výši spotřebitelského úvěru, jeho délce, a výši poplatků na vymožení dlužné pohledávky nevydal platební rozkaz
a pokračoval v řízení, přičemž žalobkyně doposud uhradila na soudní poplatek pouze částku 401 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).