Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 317/2023-83
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 72 322,12 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 30 584 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši
15 % ročně z této částky od 7. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 41 738,12 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 008 Kč od 31. 1. 2023 do 6. 10. 2023, dále úrokem z prodlení z částky 29 424 Kč od 7. 10. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 62,08 % ročně z částky 48 277,57 Kč od 31. 1. 2023 do 21. 2. 2023 ve výši 1 762,86 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 48 277,57 Kč od 22. 2. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 1. 2023 dosáhne částky 163 526 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 30 584 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 7. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 41 738,12 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 008 Kč od 31. 1. 2023 do 6. 10. 2023, dále úrokem z prodlení z částky 29 424 Kč od 7. 10. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 62,08 % ročně z částky 48 277,57 Kč od 31. 1. 2023 do 21. 2. 2023 ve výši 1 762,86 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 48 277,57 Kč od 22. 2. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 1. 2023 dosáhne částky 163 526 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit 72 322,12 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným shora. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 5. 4. 2022 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem smlouva o poskytnutí úvěru číslo na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo dne 5. 4. 2022. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 62,08 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 3 236 Kč splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce počínaje květnem roku 2022. Žalobkyně před poskytnutím úvěru důkladně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, kdy prověřovala doklady a informace získané od žalované, zejména se jednalo o doklady o příjmech, prohlášení žalované. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI, rovněž v insolvenčním rejstříku a prověřením zaměstnavatele. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas, když do data zesplatnění celého úvěru uhradila celkem 19 416 Kč. V souladu s uzavřenou smlouvou došlo k datu 29. 1. 2023 k zesplatnění celého úvěru. K tomuto dni činila dlužná jistina a dlužné úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru vše v celkové výši 55 716,98 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu v celkové výši 2 495 Kč, kdy mezi stranami byla pro případ prodlení se splátkou delší než 30 dnů sjednána smluvní pokuta (tedy 5 x 499 Kč za každé prodlení). Žalobkyně rovněž požaduje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 400 Kč (dle smlouvy žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy 7 x 200 Kč). Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu z dlužné jistiny úvěru ve výši 0,1 % denně, a to počínaje dnem 31. 1. 2023 do data vyhotovení žaloby, tedy v celkové výši 12 314,12 Kč. Žalobkyně rovněž nárokuje úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,08 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině ve výši 48 277,57 Kč. Žalovaná shora uvedené částky žalobkyni neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.
2. V podání ze dne 18. 10. 2023 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných z dostupných registrů, konkrétně výpisů z databáze SOLUS a NRKI, fotografie občanského průkazu, a dále informativní výpisy z bankovního účtu, výplatní pásky, předsmluvní formulář a dokument prohlášení klientů. Při posouzení výdajů žalované žalobkyně vycházela zejména z údajů poskytnutých žalovanou, které žalovaná svým podpisem potvrdila v rámci dané úvěrové smlouvy. Žalobkyně považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující, kdy po zhodnocení výše uvedených dokumentů, v jejich vzájemném souladu, a po porovnání příjmů a výdajů, bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního scoringu provedeného žalobkyní.
3. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobkyně při jednání soudu na žalobě setrvala, k výzvě soud připustila, že žalobkyně jinými než dosud doloženými důkazy v otázce úvěruschopnosti žalované nedisponuje. Závěrem žalobkyně navrhla žalobě vyhovět. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
4. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 5. 4. 2022 uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní bylo soudem zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit celkem 136 272 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 3 236 Kč. Úroková sazba činila 62,08 % ročně. Z předsmluvního formuláře, Informace pro klienta a Dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru vyplývají bližší informace týkající se požadovaného úvěru. Součástí smlouvy bylo rovněž Pojištění schopnosti splácet úvěry, Přihláška do pojištění - skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry,, a dále Informace o pojištění - pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry.
5. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu - bylo zjištěno, že dne 5. 4. 2022 byla z účtu č. bankovní účet na účet žalované uvedený v úvěrové smlouvě (číslo bankovní účet) odeslána pod variabilní symbol částka 50 000 Kč. Z neúplného výpisu právnická osoba číslo účtu bankovní účet vyplývá, že dne 5. 4. 2022 byla vyplacena části 50 000 Kč, a to na účet číslo bankovní účet.
6. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 6. 4. 2022 vyplynulo, že žalobkyně oznámila žalované, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě o úvěru. Přílohou oznámení byl splátkový kalendář.
7. Z listiny označené jako karta klienta ze dne 8. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně specifikovala předmětnou úvěrovou smlouvu, zaznamenala kontaktní informace týkající se žalované a adresu jejího zaměstnavatele.
8. Ve výpisu registru SOLUS vyplývá, že kromě jména, příjmení a adresy žalované nejsou uvedeny žádné údaje.
9. Z listiny označené jako hodnocení klienta vyplývá, že jakožto pravidelný čistý měsíční příjem žalované je uvedena částka 18 250 Kč (ze zaměstnání). Mezi výdaji je v kolonce životní minimum uvedena částka 3 860 Kč, náklady na bydlení činí 2 650 Kč, splátky právnická osoba 2 928 Kč, celkem tedy výdaje dosahují částky 9 438 Kč, v kolonce rezerva je uvedena částka 7 812 Kč, přičemž další výdaje žalované jsou nulové (a to např. druhá osoba v domácnosti, děti v domácnosti, spoření a ostatní - doprava, kurzy, záliby, apod.). Dále je zde uvedeno, že žalovaná je rozvedená, má maturitu, je zaměstnána u právnická osoba - anonymizováno právnická osoba, ulice a číslo, obec, a to na dobu neurčitou, jakožto forma bydlení je zaškrtnuta kolonka – pronájem.
10. Z potvrzení o provedení transakce vyplývá, že dne 17. 3. 2022 byla zaúčtována platba na účet žalované (číslo účtu číslo bankovní účet) z čísla účtu bankovní účet (příjmení - anonymizováno právnická osoba), a to v částce 19 404 Kč, dále dne 21. 2. 2022 platba v částce 17 584 Kč. Z výpisu z účtu žalované za období od 5. 5. 2021 do 5. 6. 2021 vyplývá, že kreditní položka činila 21 154 Kč (dne 19. 5. 2021 byla přijata na účet platba ze právnická osoba - anonymizováno právnická osoba) a debetní položky činily rovněž 21 154 Kč.
11. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného ČNB vyplynulo, že žalobkyně je v tomto registru evidována.
12. Z výzev k zaplacení ze dne 23. 9. 2022, 24. 10. 2022, 27. 12. 2022, 23. 1. 2023 a 25. 7. 2022 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.
13. Z oznámení ze dne 29. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované, že s ohledem na její prodlení s plněním povinností z předmětné úvěrové smlouvy tuto zesplatňuje a požaduje okamžité zaplacení celého dluhu.
14. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 7. 2023 bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla žalované před podáním žaloby odeslána, a to dne 11. 7. 2023.
15. Žalobkyně rovněž doložila kopii občanského průkazu žalované.
16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalované byla poskytnuta ze strany žalobkyně částka 50 000 Kč, a to na její bankovní účet. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem 19 416 Kč. Žalobkyně při zkoumání schopnosti žalované řádně úvěr splácet vycházela ze dvou potvrzení o provedení transakce (na účet žalované byla přijata výplata) a dále z přehledu transakcí za období 5. 5. 2021 do 5. 6. 2021, dále provedla šetření v registru SOLUS, v registru NRKI. Žalobkyně ke dni 29. 1. 2023 úvěr zesplatnila. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzva.
17. Dle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
19. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
22. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
23. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 50 000 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr žalovaná uhradila 6 plateb po 3 236 Kč, tedy celkem 19 416 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
26. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
27. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
28. V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatelka úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
29. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
30. Schopnost žalované splácet žalobkyně prověřila na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalované ve výši 18 250 Kč uvedené v hodnocení klienta vyplývají z dokladů o příchozí platbě. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalované dle hodnocení klienta činilo životní minimum 3 860 Kč, výdaje za bydlení (nájemné, inkaso) 2 650 Kč, splátky právnická osoba činily 2 928 Kč a ostatní výdaje byly nulové. Žádný z dokladů, potvrzující výdaje žalované, však soudu předložen nebyl a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by je žalovaná předkládala. Žalobkyně neprověřila tvrzení žalované o tom, že náklady na bydlení a inkaso činí pouze 2 650 Kč, a ani se nepozastavila nad nulovou výší nákladů na dopravu, kurzy, záliby, apod. Žalobkyně tedy bez bližšího prověření vycházela z nedoložených údajů o výdajích žalované. Je pouze patrné, že žalobkyně ověřila identitu žalované na základě doložené kopie občanského průkazu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 62,08 %, celkem částku 136 272 Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházela pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřila. Ze strany žalobkyně tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9 Co 109/2020).
31. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 občanského zákoníku je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku).
32. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované 50 000 Kč, žalovaná vrátila pouze 19 416 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 30 584 Kč (tj. 50 000 – 19 416 = 30 584 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že ta měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 5. 10. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (7. 10. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.).
33. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy ohledně částky 41 738,12 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 008 Kč od 31. 1. 2023 do 6. 10. 2023, dále úrokem z prodlení z částky 29 424 Kč od 7. 10. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 62,08 % ročně z částky 48 277,57 Kč od 31. 1. 2023 do 21. 2. 2023 ve výši 1 762,86 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 48 277,57 Kč od 22. 2. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od
31. 1. 2023 dosáhne částky 163 526 Kč, (viz výše).
34. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.