Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 123/2022-72

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 20 013,97 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 482,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 482,94 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 13 034,03 Kč s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 18 516,97 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 516,97 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 034,03 Kč od datum do zaplacení a částky ve výši 1 497 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 482,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 482,94 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 13 034,03 Kč s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 18 516,97 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 516,97 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 034,03 Kč od [datum] do zaplacení a částky ve výši 1 497 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 20 013,97 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, tak že částku ve výši 27 500 Kč převedla žalobkyně dne datum na účet žalovaného a částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úroky, tedy celkovou částku 42 000 Kč, v 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč splatných ke každému 20. dni kalendářního měsíce, kdy první splátka byla dohodnuta ke dni datum. Žalovaný řádně neplnil smluvní podmínky a dostal se do prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru dne datum činila neuhrazená část jistiny 28 401 Kč a dluh na splátkách činil 3 150 Kč po zesplatnění žalovaný uhradil na dlužných splátkách částku 3 150 Kč a na jistině částku 9 884,03 Kč. V souvislosti s prodlením žalovaného, vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na úhradu smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalovanému rovněž povinnost k úhradě smluvního úroku ve výši 21,05% z neuhrazení jistiny ve výši 18 516,97 Kč a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaný nereagoval. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala řádně úvěryschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěrje schopen řádně splácet.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalovaný s žalobkyní podepsal dne datumu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru číslo v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal žalobkyni splácet ve 40 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 050 Kč, s první splátkou dne datum a poslední splátkou dne datum Celkem se žalovaný zavázal uhradit 42 000 Kč (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Úvěr ve výši 27 500 Kč byl převeden na číslo účtu uvedeného žalovaným dne datum a částka 2 500 Kč na účet zprostředkovatele pana jméno příjmení (z potvrzení o provedení transakce). Žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (z výzvy ze dne datum). Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 24 517,06 Kč (z bonity smlouvy).

4. Dále soud zjistil, že ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z formuláře výdaje a příjmy spotřebitele, v němž bylo uvedeno, že jeho měsíční příjem činí 12 000 Kč, výdaje činí 3 500 Kč, dále zde bylo uvedeno, že je svobodný. Výpis z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku byl s negativním výsledkem. Žalovaný měl od právnická osoba s.r.o. v lednu příjem 13 612 Kč a za únor čistý příjem 11 323 Kč (z výplatních pásek a výpisu transakcí z účtu); na základě uvedeného hodnocení klienta byl úvěr doporučen ke schválení (z posouzení úvěryschopnsoti).

5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne datumu s názvem smlouva o úvěru číslo podle níž mu byla dne datum zaslána na účet částka 27 500 Kč a částka 2 500 Kč na účet zprostředkovatele. Tato obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit úvěr ke dni datum a to formou pravidelných měsíčních splátek po 1 050 Kč. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil 24 517,06 Kč.

6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , (dále jen„ o. z.“) a ze , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí

i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním

z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády

č.

15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo podepsaná žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala

16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

17. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena, a to zejména z důvodu nezkoumání jeho výdajů a dalších informací, které mají vliv na jeho úvěruschopnost, zahrnujících věk, vzdělání, počet vyživovacích povinností, rodinný stav, způsob bydlení, výdaje na živobytí a další závazky, a to z objektivních zdrojů, nikoliv pouze z obecných informací získaných od žalovaného a nahlížení do externích registrů. Žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala kreditní skóre žalovaného, jehož výstupem by bylo zjištění limitu nejvyšší možné měsíční splátky a celkové schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr, aniž by u něj došlo k předlužení. V daném případě žalobkyně k prokázání úvěruschopnosti předložila důkazy obsahující neobjektivizované údaje a vedoucí pouze k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalovaného bez zjišťování jeho reálné situace.

18. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § číslo o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 30 000 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni na úvěr zaplatil 24 517,06 Kč, zůstala mu povinnost vydat částku 5 482,94 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta).

19. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně smluvní pokuty a příslušenství sestávajícího z úroků (vše má oporu v neplatné smlouvě) a z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení z procesního hlediska takřka totožný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).