Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 291/2023-23

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupené anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 35 122 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 513 Kč, s 15,00 % ročním úrokem z prodlení z částky 13 513 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 21 609 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč od datum do datum a od datum do zaplacení z částky 16 487 Kč, s 27,28 % ročním úrokem z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 513 Kč, s 15,00 % ročním úrokem z prodlení z částky 13 513 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 21 609 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky 16 487 Kč, s 27,28 % ročním úrokem z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 35 122 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy číslo ze dne datum. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částka 27 500 Kč byla převedena na účet určený žalovaným a částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provize. Žalovaný se předmětnou smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky dle roční úrokové sazby uvedené v předmětné smlouvě, tj. celkem částku 46 000 Kč v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne měsíce na účet žalobkyně. První splátka byla splatná dne datum. Žalovaný byl v prodlení se splátkami, na upomínky žalobkyně nereagoval, proto žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila. Zesplatněním vznikl žalobkyni v souladu s předmětnou smlouvou nárok na úhradu neuhrazené jistiny ve výši 28 564 Kč a neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 449 Kč, tj. celkem 32 013 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení úroku 27,28 % z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, částku 300 Kč jakožto náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání (za 3 upomínky po 100 Kč), částku 1 497 Kč jako smluvní pokuty (3 x 499 Kč dle čl. IV. bod 2. písm. c) smlouvy o úvěru) a smluvní pokutu ve výši 1 312 Kč (0,1 % denně od zesplatnění dle čl IV. bod 2 písm. a) smlouvy o úvěru). Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána, žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy je schopen řádně splácet.

2. Žalovaný na jednání dne datum nijak nerozporoval uzavření úvěrové smlouvy. Ohledně zkoumání jeho schopnosti úvěr splácet uvedl, že v době uzavření úvěrové smlouvy měl jiné půjčky, jeho výdaje přesahovaly jeho příjmy. Je vojákem z povoláním s měsíčním příjmem 35 000 Kč čistého, hradí měsíčně výživné ve výši 4 000 Kč. V době uzavření úvěrové smlouvy byly jeho pravidelné měsíční výdaje 15 300 Kč (hypotéka, poplatky) a k tomu 6 000 Kč na dojíždění do práce. Tyto údaje pravdivě uvedl do dotazníku při sjednávání úvěrové smlouvy a zprostředkovatel mu sdělil, že je bonitní. Celkem na dluh zaplatil 13 987 Kč.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně je subjektem zabývajícím se poskytováním spotřebitelských úvěrů, k čemuž má příslušnou licenci (z výpisu z obchodního rejstříku a z ČNB žalobkyně). Žalovaný s žalobkyní dne datum podepsal u s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě mu byl poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 150 Kč; pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly smluvní sankce v bodě IV. odst. 2. smlouvy; (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z formuláře pro standardní informace, z obchodních podmínek, ze splátkového kalendáře). Částku 30 000 Kč žalobkyně žalovanému dle smlouvy poskytla dne datum tak, že 27 500 Kč převedla na jeho účet a 2 500 Kč převedla zprostředkovateli úvěru jako provizi (z potvrzení o transakcích). I přes upomínky žalobkyně žalovaný řádně splátky nehradil, uhrazeno bylo pouze 13 987 Kč, což vyplývá i z tvrzení žalobkyně, že celkový dluh byl 46 000 Kč a ke dni zesplatnění žalovaný dlužil 32 013 Kč, a uhrazenou částku potvrdil i žalovaný (z dopisu – zesplatnění a předžalobní výzva ze dne datum), proto žalobkyně úvěr dne datum zesplatnila a současně vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby (z dopisu o zesplatnění – předžalobní upomínky, z podacího lístku).

4. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalovaný uvedl na dokumentu výdaje spotřebitele – čestné prohlášení, které však postrádá podpis žalovaného, svůj měsíční příjem částkou 36 000 Kč a výdaje částkou 15 200 Kč, z toho výdaje na bydlení 8 700 Kč (doložena splátka hypotéky) a splátky dalších úvěrů 6 500 Kč (z y Výdaje spotřebitele – čestné prohlášení). Z výplatních pásek bylo zjištěno, že měsíční příjem žalované činil v měsíci říjnu roku 2022 částku 33 234 Kč a v měsíci lednu 2023 částku 36 738 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, oboje s negativním výsledkem (z příslušných výpisů). Doloženo bylo čestné prohlášení žalovaného, na kterém však chybí jeho podpis, že není proti němu vedeno exekuční řízení, ani není v úpadku ani v hrozícím úpadku (z prohlášení o závazcích spotřebitele).

5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru podepsaná účastníky dne datum je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána schopnost žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. Svého práva obdržet od soudu v tomto směru náležité poučení podle , (dále jen „ “), se dobrovolně vzdala svou neúčastí u ústního jednání. Úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena z důvodu nezkoumání jeho výdajů, deklarované výdaje nebyly nijak doloženy ani objektivizovány. Žalobkyně v podstatě vyšla z pouhého tvrzení žalovaného o výdajích, tvrzené údaje (až na údaj ohledně hrazení hypotéky) a zejména pak jejich úplnost však žalobkyně nijak blíže nepřezkoumávala. Soud je přesvědčen, že posouzení úvěruschopnosti není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání (či dokonce insolvence), ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Pokud bez posouzení uvedeného bylo dovozeno bez jakýchkoliv podkladů, že žalovanému zbývá dostatečné množství volných prostředků na splácení úvěru, je toto posouzení účelové. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmé nedostatečné ověření výdajů žalovaného ze strany žalobkyně, vedou k závěru, že provedené„ hodnocení klienta“ bylo pouze účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Lze uzavřít, že žalobkyně neměla k posouzení výdajů žalovaného žádné relevantní podklady, neboť měla k dispozici pouze výplatní pásky k ověření příjmu žalovaného a čestné prohlášení o výdajích, které navíc ani soud nemá k dispozici podepsané žalovaným. Žádné další výdaje uvedeny nebyly, přičemž si lze jen těžko představit, že by žalovaný skutečně žádné další náklady nevynakládal. Poskytnout za takové situace bez bližšího zkoumání žalovanému úvěr soud považuje za nepřípustné a za riziko neplatnosti smlouvy, které jednoznačně tíží žalobkyni. Tohoto rizika si musela žalobkyně být při uzavření smlouvy vědoma.

17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

18. Z povahy věci je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).

19. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 27 500 Kč na jeho účet a že žalovaný na tuto částku uhradil pouze 13 987 Kč, zůstala mu proto povinnost žalobkyni vydat částku 13 513 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (u jednotlivých upomínek nebylo nijak doloženo, že by se dostaly do dispoziční sféry žalovaného). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně smluvních pokut, poplatků a příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a úroků z prodlení požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné. Pro úplnost soud uvádí, že částku 2 500 Kč nepovažoval za plnění poskytnuté žalovanému, neboť se z předložených listin jednoznačně podává, že zprostředkovatel jednal za poskytovatele úvěru, tedy za žalobkyni. Nejedná se tedy o částku, ohledně níž ve sféře žalované vzniklo jakékoliv bezdůvodné obohacení.

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení za použití ustanovení

tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější než žalobkyně, v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Při posuzovaná úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci potom soud přihlédl i k výši smluvních úroků a úroků z prodlení viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 3. 12. 2015 a nález Ústavního soudu sp zn. .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).