Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 85/2023-75
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Pastorovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení částky 71 773 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 34 970,14 Kč, úroku v kapitalizované výši 17 142,33 Kč a dále úroku ve výši 29 % ročně z částky 19 821,57 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení v kapitalizované výši 5 732,79 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 821,57 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 783,86 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 400 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu.
III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 019 Kč, úroku v kapitalizované výši 22 732,03 Kč a dále úroku ve výši 29 % ročně z částky 22 995,59 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení v kapitalizované výši 7 608,53 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 995,59 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 34 970,14 Kč, úroku v kapitalizované výši 17 142,33 Kč a dále úroku ve výši 29 % ročně z částky 19 821,57 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení v kapitalizované výši 5 732,79 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 821,57 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 783,86 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 400 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu. III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 019 Kč, úroku v kapitalizované výši 22 732,03 Kč a dále úroku ve výši 29 % ročně z částky 22 995,59 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení v kapitalizované výši 7 608,53 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 995,59 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazených pohledávek ze smluv o zápůjčce číslo ze dne 23. 5. 2018 a číslo ze dne 21. 8. 2018 Smlouvy uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce“). Žalovaná si půjčila celkem 70 000 Kč (40 000 Kč + 30 000 Kč) a vrátila 59 308 Kč.
2. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 23. 5. 2018 žalobkyně žalovala na jistině 22 995,59 Kč, na poplatcích 13 807,27 Kč, na kapitalizovaném úroku 22 732,03 Kč za dobu od 24. 11. 2019 do 14. 12. 2022 a dále 29% p.a. úrok z jistiny 22 995,59 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 23. 12. 2019 do 14. 12. 2022 ve výši 7 608,53 Kč
a úrok z prodlení ve výši ve výši 10 % ročně z jistiny 22 995,59 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení.
3. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 21. 8. 2018 žalobkyně žalovala na jistině 19 821,57 Kč, na poplatcích 15 148,57 Kč, na kapitalizovaném úroku 17 142,33 Kč za dobu od 22. 2. 2020 do 14. 12. 2022 a dále 29% p.a. úrok z jistiny 19 821,57 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 21. 3. 2020 do 14. 12. 2022 ve výši 5 732,79 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 10 % ročně z jistiny 19 821,57 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení.
4. Žalovaná uvedla, že s právním předchůdcem žalobkyně smlouvy o zápůjčce uzavřela, na základě nich obdržela od právního předchůdce žalobkyně jistinu celkem ve výši 70 000 Kč (40 000 Kč + 30 000 Kč) a uhradila celkem 59 308 Kč. K procesu uzavření smlouvy sdělila, že vše bylo velmi jednoduché a rychlé. S obchodním zástupcem si domluvila schůzku, která se konala na parkovišti v autě a do 5 minut měla vše schválené. Nebylo zapotřebí nějakého papírování. Žalovaná však uznává a chce uhradit pouze jistinu, kterou si vypůjčila, když poplatky a úroky se jí zdají přemrštěné. Zbylou část dluhu žádá s ohledem na svou majetkovou situaci uhradit formou splátkového kalendáře se splátkou 400 až 500 Kč měsíčně. Z účasti u jednání se omluvila. O odročení jednání nežádala. Proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.
5. Podáním ze dne datum žalobkyně sdělila, že smlouva číslo nebyla dohledána,
a z toho důvodu vzala žalobu zpět z titulu smlouvy o zápůjčce číslo tj. ohledně jistiny 19 821,57 Kč, na poplatků 15 148,57 Kč, kapitalizovaného úroku 17 142,33 Kč a 29% p.a. úroku z jistiny 19 821,57 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 732,79 Kč a úroku z prodlení ve výši ve výši 10 % ročně z jistiny 19 821,57 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalované, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.
6. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovanou smlouvu o zápůjčce číslo ze dne 23. 5. 2018 uzavřel, vyplatil jí podle ní částku 40 000 Kč v hotovosti (smlouva) a žalovaná uhradila celkem 35 216,14 Kč (tabulka umoření). Obchodní korporace právnická osoba žalovanou pohledávku následně postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně poštovního podacího lístku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
7. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet zápůjčku, žalobkyně uvedla, že ji její právní předchůdce prověřil na základě informací sdělených žalovanou zaznamenaných v zákaznické kartě, jejichž pravdivost byla ověřena z dokladů, které žalovaná předložila. Žalovaná podle zákaznické karty předložila výplatní pásky, podle nichž měla průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce ve výši 20 847 Kč a další čistý příjem domácnosti (blíže nespecifikovaný) ve výši 28 000 Kč. Její odhadované měsíční výdaje činily dle zákaznické karty 10 000 Kč měsíčně. U externích splátek zápůjček je uvedena 0. Listiny, z nichž měl podle tvrzení právní předchůdce žalobkyně příjmy žalované ověřit, žalobkyně nepředložila. V kartě zákazníka nebyly uvedeny ani žádné listiny, z nichž by bylo možné ověřit výdaje žalované a posoudit míru jejího zadlužení.
8. Žalobkyně dále poukazovala na to, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 tohoto zákona).
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně
a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne
i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu
a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužník úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.
15. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.
16. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.
17. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst.
1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.
18. Jak bylo uvedeno v bodu 7 tohoto rozsudku, žalobkyně nepředložila výplatní pásky, případně jiné důkazy, z nichž by vyplýval příjem žalované uvedený v kartě zákazníka. Výdaje žalované a míra jejího zadlužení nebyly prověřeny vůbec, neboť v kartě zákazníka nebyl uveden žádný důkaz, z něhož by informace k výdajům a zadlužení žalované mohly vyplývat. Pouze na základě karty zákazníka není možné posoudit, zda byly příjmy, výdaje a míra zadlužení žalované prověřovány
a zda byla úvěruschopnost žalované posouzena správně. Žalobkyně tak neprokázala, že úvěruschopnost žalované byla řádně ověřena.
19. Podpis žalované pod smlouvou o zápůjčce, který měl podle žalobkyně stvrdit, že řádné posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy proběhlo, není dostatečným důkazem. Žalovaná v pozici žadatele o zápůjčku, jejíž jednání je ovlivněno zájmem zápůjčku získat, z povahy věci není a nemůže být garantem náležitého prověření úvěruschopnosti ze strany věřitele.
20. K námitce žalobkyně, že nižší úvěry s kratší dobou splácení jsou menším rizikem a není třeba lpět až na detektivním posuzování úvěruschopnosti dlužníka, je třeba primárně uvést, že bez řádného posouzení úvěruschopnosti dlužníka není možné objektivně hodnotit míru rizika, jestli bude úvěr splacen. Nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že nižší úvěry s krátkou splatností jsou méně rizikové, protože výše dluhu, která je pro dlužníka splatitelná, se nedá paušalizovat. Výše dluhu nadto není jen jistina úvěru, ale souhrn veškerých plnění, které ze smlouvy vyplývají.
21. Nastíněná úvaha žalobkyně neodpovídá ani zákonu o spotřebitelském úvěru, který vyžaduje posouzení úvěruschopnosti dlužníka u všech spotřebitelských úvěrů bez ohledu na výši poskytnuté částky, přičemž není v něm ani odstupňována hloubka, do jaké je třeba při posouzení úvěruschopnosti zajít. Platí tedy, že bez ohledu na výši úvěru lze úvěruschopnost dlužníka řádně vyhodnotit jen se znalostí jeho příjmů, pravidelných výdajů a míry jeho zadlužení, přičemž informace a důkazy o těchto skutečnostech je povinen předložit žadatel o úvěr, není tedy třeba žádné detektivní pátrání poskytovatele úvěru.
22. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalované, je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 4 783,86 Kč (rozdíl poskytnuté jistiny 40 000 Kč a zaplacených 35 216,14 Kč), k jejíž zaplacení ji soud zavázal, a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o zápůjčce, žalobu zamítl.
23. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
24. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 4 783,86 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Jelikož mezi účastníky byl spor o to, v jaké lhůtě je žalovaná povinna jistinu zaplatit, když žalobkyně navrhovala splátky ve výši 2 500 Kč měsíčně a žalovaná splátky ve výši 400 Kč až 500 Kč měsíčně, určil její splatnost po zhodnocení možností žalované soud (§ 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.).
25. K poměrům žalované soud zjistil, že žalovaná v době covidu přišla o zaměstnání, přičemž v březnu 2023 nastoupila do nového zaměstnání s příjmem v měsíční výši 26 579 Kč, mzda manžela činí 29 353 Kč, vyživují 3 nezaopatřené děti, splácí hypotéku částkou 6 100 Kč, výdaje za elektřinu činí 3 800 Kč a splácí další finanční závazky částkou v celkové výši 7 800 Kč. S ohledem na výši dluhu 4 783,86 Kč a na aktuální poměry žalované a její povinnost splácet i další dluhy, vyhodnotil soud její majetkovou situaci tak, že je schopna splácet dluh splátkami ve výši 400 Kč měsíčně, k čemuž ji pod ztrátou výhody splátek zavázal. Soud proto upozorňuje žalovanou, že neuhradí-li včas a řádně byť jedinou splátku, nastane splatnost celého dluhu.
26. Předmětem řízení byl na jedné straně spor o zaplacení dluhu a vedle toho spor o jeho splatnost dle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb., přičemž jejich význam byl rovnocenný. Pro povinnost zaplatit je stejnou měrou určující výše dluhu jako lhůta stanovená k jeho zaplacení.
27. Žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení. Předmětem sporu o částku tak byly nároky v souhrnné výši 138 804,98 Kč (71 773 Kč + úrok v kapitalizované výši 39 874,36 Kč + úrok vyčíslený dle žaloby do dne 12. 10. 2023 ve výši 10 273,70 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 13 341,32 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne 12. 10. 2023 ve výši 3 542,60 Kč). Žalobkyně uspěla s částkou 4 783,86 Kč, tj. ze 3 %.
28. Předmětem sporu o splatnost byl na jedné straně návrh žalobkyně na splátky ve výši 2 500 Kč měsíčně a na druhé straně návrh žalované na splátky ve výši 400 - 500 Kč měsíčně, přičemž jí soud vyhověl. Neúspěch žalobkyně 100 %, žalovaná tedy uspěla ze 100 %.
29. Žalovaná byla v řízení neúspěšná v poměrně nepatrné části a náleželo by jí tak podle § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud jí právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.