Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 3/2023-60

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Krištofovou v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci

proti

žalovaným: 1. celé jméno žalované, datum narození

bytem adresa žalované

2. celé jméno žalované, datum narození

bytem adresa žalované

3. celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

4. celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

5. celé jméno žalované, datum narození

bytem adresa žalované

všichni zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

o určení jediné dědičky

takto:

I. Žaloba ze dne datum, kterou se žalobkyně domáhala rozhodnutí, že je jedinou dědičkou po zůstavitelce jméno příjmení ve druhé třídě dědiců podle ustanovení , se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovaným náklady řízení ve výši 28 188 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jejich právního zástupce.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala rozhodnutí, že je jedinou dědičkou po zůstavitelce [jméno] [příjmení] ve druhé třídě dědiců podle ustanovení , se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovaným náklady řízení ve výši 28 188 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jejich právního zástupce.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala určení, že je ve smyslu jedinou dědičkou po zůstavitelce paní jméno příjmení, neboť prokázala status spolužijící osoby, a proto se také domáhala, aby byla zařazena do druhé dědické třídy. Žaloba byla odůvodněna tím, že usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne datum bylo zahájeno řízení o pozůstalosti. Zůstavitelka jméno příjmení nezanechala závěť, dědickou smlouvu, dovětek či jiné právní jednání pro případ smrti, aniu o povolání správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti. Zůstavitelka byla svobodná a bezdětná. Žalobkyně byla v době smrti zůstavitelky její jedinou vlastní sestrou. Žalobkyně během zahájeného dědického řízení nechápala některé jí položené otázky, zejména v právní terminologii, a proto si zvolila k zastupování obecného zmocněnce. Pokud žalobkyně v rámci sepisu protokolu o předběžném šetření dne datum uvedla, že jedinou spolužijící osobou zůstavitelky byla jejich společná matka a informaci o spolužití neuvedla ani při prvním jednání, kdy nijak nezpochybňovala konstatování soudní komisařky, že připadá do úvahy jako dědička ve třetí třídě spolu s pozůstalými synovci a neteřemi, pak to bylo proto, že položené otázce rozuměla ve smyslu, kdo měl s kým trvalé bydliště, a proto odpověděla, že pouze její matka a nikoliv ona sama. Následné pouhé oznámení prostřednictvím soudní komisařky, že bude žalobkyně zařazena společně s ostatními účastníky dědického řízení do třetí dědické třídy, je pro osoby ne zcela znalou práva nicneříkající informací a to pro žalobkyni ještě navíc, když si je vědoma jejího nezpochybnitelného vztahu se zůstavitelkou (vlastní sestry). V průběhu druhého jednání v rámci dědického řízení dne datum žalobkyně uvedla, že splňuje podmínky pro přiznání statutu tzv. spolužijící osoby, tedy osoby, která se zůstavitelkou žila nejméně po dobu jednoho roku před její smrtí ve společné domácnosti, a která z toho důvodu pečovala o společnou domácnost, proto by měla jako jediná dědit ve druhé třídě dědiců ve smyslu ustanovení . Žalobkyně uvedla, že žalovaní sice vyjádřili nesouhlas s přiznáním statutu tzv. spolužijící osoby žalobkyni, avšak žalovaní zůstavitelku ani žalobkyni nikdy v životě neviděli. S ohledem na uvedené se žalobkyně domnívá, že je jedinou dědičkou po zůstavitelce jméno příjmení, neboť žila se zůstavitelkou po dobu nejméně jednoho roku před smrtí ve společné domácnosti, o kterou společně pečovaly.

2. Ve svém vyjádření k žalobě 1. žalovaná navrhla žalobu zamítnout pro nedůvodnost. Uvedla, že žalobkyně a žalovaní společně náleží do třetí dědické třídy podle , resp. odst. 2 . Žalobkyně nikdy nemůže náležet do druhé dědické třídy podle , neboť neexistuje-li v době smrti zůstavitele manžel a/nebo alespoň jeden z jeho rodičů (jak je tomu v tomto případě), nemůže dědit osoba spolužijící ve druhé dědické třídě samostatně. Otázka prokázání, zda žalobkyně byla či nebyla osobou spolužijící zůstavitelky, je pak pro určení okruhu dědiců naprosto irelevantní, neboť i v případě prokázání takové skutečnosti žalobkyně i nadále zůstane ve třetí dědické třídě, kde se nachází již z titulu sourozence zůstavitelky. Z opatrnosti 1. žalovaná dodala, že skutečnosti uvedené v žalobě nejsou pravdivé, když ví, že zůstavitelka žila ve společné domácnosti v posledních letech se svou matkou, ale není jí známo, že by v posledním roce před smrtí zůstavitelky s touto žila žalobkyně. Na závěr uvedla, že její vyjádření je vyjádření také ostatních žalovaných, kteří se samostatně vyjadřovat nebudou.

3. Soud provedl dokazování rodnými listy žalobkyně a zůstavitelky jméno příjmení, protokolem o předběžném šetření ze dne datum, protokolem o jednání ze dne datum a ze dne datum a usnesením č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, vše ze spisu Okresního soudu v Chebu sp. zn. spisová značka. Soud naopak zamítl dokazování listinami nazvanými svědecká výpověď z datum, výpověď svědka z datum, výpověď svědka z datum a čestné prohlášení z datum, fakturami a účtenkami, místopřísežným prohlášením, fotkami a svědeckou výpovědí, neboť tyto důkazy soud považoval za nadbytečné, kdy z dokazování provedeného shora uvedenými důkazy byl soudem dostatečně zjištěn skutkový stav pro rozhodnutí ve věci.

4. Z protokolu o předběžném šetření z datum a protokolů z datum a datum v pozůstalostním řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že zůstavitelka zemřela svobodná a bezdětná. Rodiče zůstavitelky předemřeli. Zůstavitelka nezanechala závěť, dědickou smlouvu, dovětek či jiné právní jednání pro případ smrti, aniu o povolání správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti. Mezi stranami však bylo sporné, zda je žalobkyně jedinou dědičkou po zůstavitelce ve druhé třídě dědiců, a to z pozice spolužijící osoby, za níž se žalobkyně označila. Po podání poučení ze strany soudní komisařky při pozůstalostním řízení byla žalobkyně i žalovaní poučeni o dědění ze zákona. Žalobkyně se nechala v pozůstalostním řízení zastoupit obecným zmocněncem, který nejdříve vyvracel poučení notářky, že plnorodí a polorodí sourozenci mají v pozůstalostním řízení stejné postavení. Pro svá tvrzení však nebyl schopen podat žádné důkazy formou judikátů. Následně za žalobkyni trval na tom, že může dědit ve druhé třídě dědiců sama a to z titulu spolužijící osoby. I přes poučení notářky na tomto tvrzení, které je zcela v rozporu se zákonem, setrval. Soudní komisařka tedy žalobkyni odkázala na civilní řízení, ve kterém měla na základě podané žaloby svá tvrzení o tom, že je dědičkou ve druhé třídě dědiců z titulu spolužijící osoby prokázat. Z usnesení č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ze spisu Okresního soudu v Chebu sp. zn. spisová značka vyplývá, že žalobkyni bylo uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podala žalobu, která je nyní předmětem tohoto řízení. Žaloba byla podána ve stanovené lhůtě.

5. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav se soud nejdříve zabýval otázkou, zda by za předpokladu, že by bylo prokázáno soužití žalobkyně se zůstavitelkou nejméně po dobu jednoho roku před její smrtí ve společné domácnosti a péče o společnou domácnost, bylo možné uzavřít, že žalobkyně je jedinou dědičkou po zůstavitelce ve druhé třídě dědiců podle ustanovení , jinak řečeno zda spolužijící osoba ve druhé dědické třídě může dědit samostatně v případě, že zůstavitelka neměla manžela ani rodiče, jak tomu bylo v tomto případě. Soud dospěl k následujícímu závěru.

6. Podle , 2 , , dále jen „“, nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Dědici druhé třídy dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu pozůstalosti.

7. Podle , 2 , nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti.

8. Již ze samotného jazykového výkladu shora citovaných ustanovení , ale také z komentářové literatury, vyplývá, že spolužijící osoby ve druhé dědické třídě samostatně dědit nemohou (podobně jako manžel nemůže samostatně dědit v první třídě dědiců, nedědí-li žádní zůstavitelovi potomci). Spolužijící osoby mohou samostatně dědit až ve třídě třetí pokud by zůstavitel neměl sourozence.

9. Za situace, kdy žalobkyně byla sestrou zůstavitelky a zároveň tvrdila, že byla rovněž spolužijící osobou zůstavitelky, soud už jen pro řádné poučení žalobkyně a právní jistotu žalovaných vysvětlil, že i v případě, že by žalobkyně prokázala, že byla spolužijící osobou, nic nemění na zákonné dědické posloupnosti, kdy žalobkyně dědí pouze z pozice sourozence. Je vyloučena kumulace dědických nároků z titulu spolužijící osoby a titulu sourozence. Tedy prokázání skutečnosti, že žalobkyně byla spolužijící osobou zůstavitelky, nic nemůže změnit na dědění ze zákona ve třetí dědické třídě a soud neprováděl dokazování k tvrzením, že zůstavitelka byla spolužijící osobou.

10. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nemůže v daném případě, kdy v době smrti zůstavitelky tato byla svobodná a nežil alespoň jeden z jejích rodičů, náležet do druhé dědické třídy a v této třídě dědit samostatně, a to i kdyby prokázala, že byla osobou spolužijící se zůstavitelkou. Otázka spolužití žalobkyně se zůstavitelkou v době smrti pak nemá vliv ani na posuzování kumulace dědických nároků žalobkyně. Z těchto důvodů a s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení, se soud otázkou existence spolužití žalobkyně se zůstavitelkou v době smrti nezabýval a důkazy jako nadbytečné neprováděl a uzavřel, že žaloba je nedůvodná.

11. Žalovaní měli ve věci plný úspěch, proto jim dle odst. l , (dále jen„ OSŘ“), vůči žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 28 188 Kč Náklady řízení tvoří paušální náhrada nákladů řízení 1. žalované dle , o stanovení výše paušální náhrady (dále jen„ PN“) za 1 úkon (vyjádření k žalobě) po 300 Kč, celkem 300 Kč, když 1. žalovaná učinila uvedený úkon bez právního zastoupení a nedoložila výši hotových výdajů svých či jiného svého zástupce ve smyslu PN. Dále náklady řízení tvoří odměna advokáta za 5 x 2 úkony právní služby (5 x příprava a převzetí věci vč. jedné porady, 5 x účast na jednání dne datum) po 2 000 Kč podle , advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za použití AT v celkové výši 20 000 Kč a náhrada hotových výdajů za 2 úkony po 300 Kč dle AT, celkem 600 Kč. Dále byla žalovaným přiznána náhrada za promeškaný čas právního zástupce žalovaných cestou ze sídla právního zástupce do sídla soudu podle a), odst. 3 AT ve výši 8 x 100 Kč, celkem 800 Kč, a dále cestovné podle , odst. 5 AT za celkem 2 cesty po 108 km (celkem 216 km) x 5,20 Kč x 0,059 l/km x 41,20 Kč, celkem 1 648 Kč. Advokát žalovaných je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalovaným ve smyslu přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů Povinnost uhradit náklady řízení má žalobkyně dle k rukám advokáta žalovaných. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ustanovení .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li povinná osoba dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může osoba oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.