Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

140 C 5/2023-34

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Vlčkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 101 562 Kč s příslušenstvím a částky 39 002 Kč

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 80 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 80 000 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 21 562 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 101 562 Kč od 27. 8. 2019 do 17. 3. 2023 a z částky 21 562 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení, jako i částku 39 002 Kč a úrok ve výši 102,29 % ročně z částky 80 000 Kč od 27. 8. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 228 470 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 80 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 80 000 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 21 562 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 101 562 Kč od 27. 8. 2019 do 17. 3. 2023 a z částky 21 562 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení, jako i částku 39 002 Kč a úrok ve výši 102,29 % ročně z částky 80 000 Kč od 27. 8. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 228 470 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 101 562 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 101 562 Kč od 27. 8. 2019 do zaplacení a dále částky 39 002 Kč a úroku ve výši 102,29 % ročně z částky 80 000 Kč od 27. 8. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 228 470 Kč. Žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla dne 17. 5. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 80 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 17. 5. 2019, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 166,87 % ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách ve výši 7 933 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě uvedených údajů, včetně informací z registrů a provedeného tzv. scoringu klienta, bylo rozhodnuto o poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru nebylo žalobkyni uhrazeno ničeho. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč, a to za pozdní úhradu splátek č. 1 a 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení v délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499 Kč. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč, a to za pozdní úhradu splátek č. 1 a 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení v délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 1 splatné dne 20. 6. 2019. K datu 25. 8. 2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 100 164,56 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu k tomuto poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 27. 8. 2019, až do jejího úplného zaplacení. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dlužil následující částky:

a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 100 164,56 Kč s příslušenstvím;

b) smluvní pokuty dle bodu 6.1., tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím;

c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím;

d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 100 164,56 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 27. 8. 2019 do zaplacení, žalobce požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 39 002 Kč;

e) úrok za poskytnutí úvěru z částky 80 000 Kč od 27. 8. 2019 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 102,29 % ročně.

Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala. U dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b) a c), tedy u částky v celkové výši 101 562 Kč, požaduje žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 228 470 Kč. Toto žalobkyně zohledňuje i v petitu.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá , o spotřebitelském úvěru. Schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. K posouzení výdajů žalovaného, žalobkyně uvedla, že při hodnocení úvěruschopnosti vychází zejména z údajů uvedených žalovaným, které žalovaný svým podpisem potvrdí v kartě hodnocení klienta. Žalobkyně nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené žalovaným.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. K ústnímu jednání nařízenému na 24. 10. 2023 se dostavila jen žalobkyně, která navrhovala vyhovět žalobě v plném rozsahu. Žalovaný se z neúčasti u jednání omluvil.

5. Soud ve věci provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, označenými jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru a smlouva o úvěru číslo ze dne 17. 5. 2019, oznámení žalobkyně o schválení úvěru ze dne 20. 5. 2019 vč. dodejky, splátkový kalendář, prohlášení klientů, doklad o vyplacení úvěru, předsmluvní formulář, karta klienta, formulář hodnocení klienta, kopie OP žalovaného, produktové dispozice klienta, výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 22. 7. 2019 a 20. 8. 2019, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 25. 8. 2019, předžalobní výzva ze dne 2. 3. 2023 vč. podacího archu, výpis z rejstříku SOLUS, výpis z NRKI a vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek.

6. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 17. 5. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému částku 80 000 Kč, kterou převedla na jeho bankovní účet číslo bankovní účet. Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla tzv. hodnocení klienta, z něhož vyplynulo, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 18 166 Kč. Jako zdroj příjmu je ve formuláři hodnocení klienta zaškrtnuto jak zaměstnání, tak i OSVČ, ovšem jako zaměstnavatel je následně uveden samotný žalovaný, z čehož lze usuzovat, že jeho jediným příjmem bylo jeho podnikání. Žalobkyně dále při hodnocení klienta vycházela z toho, že žalovaný má výdaje ve výši životního minima (3 410 Kč) a dále vynakládá částku 2 600 Kč na náklady spojené s bydlením, nežije s nikým ve společné domácnosti, nemá žádnou vyživovací povinnost, nesplácí žádné jiné půjčky ani nemá žádné dluhy. Tyto údaje poskytl žalobkyni sám žalovaný jako dlužník. Výše příjmů ani výše výdajů nebyla doložena žádnouu. Jak vyplývá z karty klienta, žalovaný neuhradil žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěrem ničeho, pročež tato přistoupila dne 25. 8. 2019 k zesplatnění celého úvěru. Předžalobní výzvou ze dne 2. 3. 2023, která byla téhož dne žalovanému doporučeně odeslána, je dále v řízení prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předmětného dluhu ve lhůtě 15 dnů od odeslání dopisu s upozorněním, že v opačném případě bude dluh vymáhat soudní cestou.

7. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

14. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně sice užila matematický model (scoring), který měl posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnuté prostředky, avšak do modelu zadala vstupní data, která si žádným způsobem neověřila. Takový postup nelze shledat dostačujícím, protože i kdyby byl matematický model žalobkyně sebespolehlivější, pokud pracoval s chybnými (resp. neověřenými) vstupními daty, nemohl poskytnout spolehlivé výstupní údaje. Žalobkyně si přitom od žalovaného neopatřila vůbec žádné doklady, prokazující jeho skutečné příjmy a výdaje. Namísto skutečných výdajů žalovaného, se žalobkyně spokojila s obecným odkazem na částky životního minima stanovené dle veřejnoprávních předpisů a v případě příjmů vycházela pouze z tvrzení žalovaného, které nijak neověřila (např. vyžádáním daňového přiznání nebo výpisu z účtu). Statistické údaje nikdy nebudou zohledňovat individuálně konkrétního klienta, a proto z nich nelze vycházet jako z jediného podkladu. Z tohoto důvodu soud nemůže posoudit výsledky matematického modelu žalobkyně jako přesvědčivé.

15. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. I. Obecná část ( - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.

16. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., podle kterého se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 80 000 Kč, přičemž žalovaný jí dosud nevrátil ničeho. V rozsahu poskytnuté a nevrácené částky se tedy žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto je povinen jí takto získané bezdůvodné obohacení vydat. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro absolutní neplatnost smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k vrácení poskytnuté částky předžalobní výzvou, která mu byla odeslána dne 2. 3. 2023 prostřednictvím České pošty, a kterou žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 15 dnů od odeslání výzvy. Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne 2. 3. 2023 a k jeho doručení došlo nejpozději třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. dne 7. 3. 2023. Žalovaný tak měl dluh splnit nejpozději do 17. 3. 2023 (lhůta 15 dnů sice byla stanovena od odeslání výzvy, nicméně vzhledem k době doručení dopisu soud považoval lhůtu za dostatečnou pro to, aby si žalovaný finanční prostředky opatřil a zaslal je žalobkyni) a pokud tak neučinil, od následujícího dne se dostal do prodlení. Podle o. z. je tedy žalovaný povinný zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 80 000 Kč v žalobou požadované výši 10 % ročně od 18. 3. 2023 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s  nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

17. Soudem stanovená lhůta k plnění proto vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, přičemž tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.

18. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci žalobkyně nebyla plně úspěšná, když se původně domáhala zaplacení částky v celkové výši 140 564 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku ve výši 102,29 % ročně z částky 80 000 Kč od 27. 8. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 101 562 Kč od 27. 8. 2019 do zaplacení, přičemž přiznána jí byla pouze částka 80 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 18. 3. 2023. Při zohlednění příslušenství uplatněné pohledávky kapitalizovaného ke dni vydání rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ), je potřeba konstatovat, že, procesně úspěšnější byl v řízení žalovaný, který by tak měl nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.