Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 CO 208/2023-295

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové a soudkyň JUDr. Evy Kotrbaté a JUDr. Nataši Loužilové ve věci

žalobkyň: ; a) jméno příjmení, narozená dne datum

bytem adresa, anonymizována dvě slova

b) jméno příjmení, narozená dne datum

bytem adresa

obě zastoupeny advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti;

žalovaným: ; 1. příjmení příjmení, narozený dne datum

bytem adresa

2. jméno příjmení, narozená dne datum

bytem adresa

oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

pro 90 475 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalobkyň proti rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 20. 6. 2023, č. j. 9 C 65/2017-259

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 19 079 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 19 079 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 90 475 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení (výrok I). Žalobkyním uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit České republice na náhradě nákladů řízení 15 270 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Rokycanech (výrok II). Žalobkyním dále uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 90 121 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Žalobu posuzoval dle § 2991 o. z. Žalobkyně se po žalovaných domáhaly bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání nemovitostí v obci obec, které byly v katastru nemovitostí připsány žalobkyním. Soud však dospěl k závěru, že žalobkyně nejsou k podání žaloby aktivně legitimovány, neboť v dalším vedeném sporu o určení vlastnictví předmětných nemovitostí Krajský soud v Plzni, vázán právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v rozsudku ze dne 27. 1. 2023, vydal dne 5. 4. 2023 pod č. j. 61 Co 20/2022-274 rozsudek, kterým bylo určeno, že vlastníky předmětných nemovitostí byli ke dni 1. 3. 2011 právní předchůdci žalovaných. Žalobkyně tedy vlastnické právo k nemovitostem nemají. Soud nepovažoval za důvodné další přerušení řízení, kdy žalobkyně zmiňovaly podání dalšího dovolání, případně i ústavní stížnosti v souběžné věci. Soud má za to, že Nejvyšší soud svůj názor ve věci již jednou vyjádřil a přerušení stávajícího řízení z důvodu avizovaného podání dalšího dovolání v řízení o určení vlastnictví již nelze považovat za důvodné. Žaloba byla proto v plném rozsahu zamítnuta. O nákladech řízení státu a účastníků bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci dle § 148 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku podaly včas odvolání žalobkyně. Se zamítnutím žaloby nesouhlasí. Zdůraznily, že proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 4. 2023, č. j. 61 Co 20/2022-274, kterým bylo pravomocně určeno, že právní předchůdci žalovaných byli vlastníky předmětných nemovitostí, podaly dovolání. Řízení by tak mělo být přerušeno do doby pravomocného rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání. Návrh na přerušení řízení učinily žalobkyně již v řízení před soudem prvního stupně, a pokud tomuto nebylo vyhověno, žalobkyně takový postup nepovažují za správný. Rozhodnutí o tom, kdo je vlastníkem předmětných nemovitostí, je předběžnou otázkou a má vliv na meritorní rozhodnutí v posuzované věci. Proto znovu žádají o přerušení řízení do doby pravomocného rozhodnutí Nejvyššího soudu o dalším podaném dovolání. Žalobkyně rovněž nesouhlasí s výroky II a III o nákladech řízení státu a o nákladech řízení účastníků. Nesouhlasí s tím, že žalovaní byli ve sporu zcela úspěšní. Úspěšnost žalovaných se odvíjí až od rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 4. 2023, č. j. 61 Co 20/2022-274. Do doby vyhlášení a nabytí právní moci tohoto rozsudku dne 28. 4. 2023 byla podaná žaloba žalobkyň zcela důvodná a žalobkyně byly jako vlastnice pozemku aktivně legitimovány k podání žaloby. Teprve na základě rozsudku Krajského soudu v Plzni vyhlášeného dne 5. 4. 2023 došlo ke změně zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí. K pozbytí vlastnického práva došlo na základě rozhodnutí o vydržení vlastnického práva jako institutu„ nuceného zbavení vlastnického práva“. Nelze proto dovozovat, že by do 5. 4. 2023 žalobkyně nebyly ve sporu úspěšné. Rozhodnutí Krajského soudu v Plzni v související věci bylo nezávislé na jejich vůli. Žalovaným tedy nelze přiznat náhradu nákladů řízení za úkony právního zastoupení učiněné před vyhlášením rozsudku Krajského soudu v Plzni, tj. přede dnem 5. 4. 2023. Žalovaní byli úspěšní pouze v rozsahu jednoho úkonu, a to vyjádření ve věci, které učinili po 5. 4. 2023. Soud proto nesprávně aplikoval ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Měl rozhodovat podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a rozhodnout tak, že žádnému z účastníků nebude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Rovněž výrok o náhradě nákladů státu, sestávající z nákladů za uhrazený znalecký posudek, je nesprávný a mělo být rozhodnuto tak, že tyto náklady ponesou žalobkyně a žalovaní rovným dílem. Žalobkyně navrhly, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, zejména s pokynem přerušit řízení do doby pravomocného rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání, a ohledně náhrady nákladů řízení, aby bylo soudem postupováno v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Pokud by odvolací soud nevyhověl návrhu na zrušení rozsudku soudu prvního stupně, pak je zcela namístě ve vztahu k výroku II a III rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 15 270 Kč bude žalobkyním a žalovaným uložena rovným dílem s tím, že žádnému z účastníku nebude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalovaní ve vyjádření k odvolání poukázali na to, že odvolání si v jednotlivých argumentačních bodech vnitřně odporuje. Žalobkyně opakovaně setrvávají na argumentech brojících proti zamítnutí podané žaloby, kdy ve své podstatně odkazují na důvody, které jsou uvedeny v dovolání v dovolacích námitkách, s nimiž se však obsáhlým způsobem vypořádal jak Nejvyšší soud v rozhodnutí vydaném na základě původního dovolání žalobkyň, jakož i v navazujícím rozsudku Krajský soud v Plzni, který z rozsudku Nejvyššího soudu vycházel. Případné další přerušení řízení do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu o opětovném dovolání v řízení o určení vlastnictví žalovaní považují za zcela nedůvodné a neúčelné. Podle názoru žalovaných těžiště argumentace žalobkyň směřuje do přiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšných žalovaných. Soud prvního stupně však správně rozhodoval dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaní v řízení zcela uspěli. Výroky II a III napadeného rozsudku tak jsou zcela zákonné. Postup dle § 142 odst. 2 o. s. ř. v daném případě nelze aplikovat, neboť řeší situace, kdy účastník má ve věci úspěch jen částečný. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a žalovaným přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. K odvolání žalobců odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání i k vyjádření žalovaných k tomuto odvolání a dospěl k závěru, že odvolání není možno považovat za důvodné.

5. Soud prvního stupně provedl důkazní řízení v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu věci. Ze správně zjištěného skutkového stavu dovodil správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud plně ztotožňuje. Pro stručnost je možno na přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně plně odkázat.

6. V posuzované věci se žalobkyně domáhají na žalovaných vydání bezdůvodného obohacení ve výši 90 475 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaní bez právního důvodu užívají nemovitosti v obci obec, které žalobkyně mají v podílovém spoluvlastnictví (§ 2991 o. z.). Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně nejsou a v rozhodném období nebyly spoluvlastníky předmětných nemovitostí a k uplatnění žaloby na vydání bezdůvodného obohacení jim tak nesvědčí aktivní legitimace, lze se s jeho závěrem plně ztotožnit.

7. Otázka vlastnictví předmětných nemovitostí byla pravomocně vyřešena ve sporu o určení vlastnictví vedeném u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 5 C 88/2020. V rámci tohoto řízení Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 1. 2023, č. j. 22 Cdo 2286/2022-241, vyslovil závazný právní názor týkající se aktuálního benevolentnějšího pohledu vyšších soudů na otázku nabytí vlastnického práva vydržením před 1. 1. 2014, pakliže k uchopení držby došlo po roce 1948, zejména v 50. letech minulého století. Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 4. 2023, č. j. 61 Co 20/2022-274, který vycházel ze závazného právního názoru vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu 22 Cdo 2286/2022-241, bylo určeno, že pozemky p. č. st. anonymizováno a p. č. st. číslo v k. ú. obec byly ke dni 1. 3. 2011 ve společném jmění manželů jméno příjmení, narozeného datum a zemřelého dne datum, a jméno příjmení, narozené dne datum. Bylo tak najisto postaveno, že žalobkyně v období od 1. 8. 2014 do 30. 6. 2017, za které se domáhají vydání bezdůvodného obohacení, ale ani v jiném období nebyly spoluvlastnicemi předmětných nemovitostí a nejsou tak nadány aktivní legitimací k podání žaloby.

8. Za této situace soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobu žalobkyň jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

9. Pro úplnost je třeba uvést, že ani odvolací soud neshledal důvod pro další přerušení řízení do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 4. 2023, č. j. 61 Co 20/2022-274. Jak již shora uvedeno, rozsudek Krajského soudu v Plzni vychází z jednoznačně vysloveného závazného názoru dovolacího soudu, kdy v takto krátkém časovém úseku od vydání předmětného rozhodnutí nelze předpokládat jeho změnu. Nejedná se o ojedinělé rozhodnutí dovolacího soudu ohledně nabytí vlastnického práva vydržením, jak uváděla zástupkyně žalobkyň, ale o další z řady rozhodnutí na toto téma, která na sebe plynule navazují a odkazují, jinak řečeno, jedná se o ustálenou judikaturu Nejvyšího soudu z několika posledních let. Další přerušení řízení by tak bylo v rozporu se zásadou jeho procesní ekonomie.

10. Námitka žalobkyň, že v řízení byly částečně úspěšné a že tedy o nákladech řízení účastníků mělo být rozhodováno dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a na státem zálohovaných nákladech by se měly podílet obě strany, nemůže obstát. Žalobkyně se domáhaly na žalovaných zaplacení částky 90 475 Kč s příslušenstvím. Ohledně celého předmětu řízení byly žalobkyně zcela neúspěšné, když jejich žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta, což představuje procesní výsledek věci, na kterém je postaveno rozhodování o nákladech řízení. Úvaha žalobkyň o částečném úspěchu ve věci s ohledem na její vývoj je tedy zcela nepřípadná a § 142 odst. 2 o. s. ř. neodpovídající.

11. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně zákonu odpovídajícímu výroku o nákladech řízení účastníků a státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).

12. Úspěšným žalovaným byly přiznány též náklady odvolacího řízení za dva úkony právní služby dle § 7, § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 7 584 Kč (podání vyjádření, účast u odvolacího jednání), dva režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky) a 21% DPH ze součtu uvedených částek, celkem 19 079 Kč (§§ 142 odst. 1, 224 odst. 1 o. s. ř.)

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo která v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být Nejvyšším soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí.