Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 117/2023-31

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 18 088,78 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 619,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 619,17 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 10 469,61 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 895,36 Kč od datum do datum ve výši 11,75 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 7 276,19 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České Republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 619,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 619,17 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 10 469,61 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 895,36 Kč od [datum] do [datum] ve výši 11,75 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 7 276,19 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České Republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 088,78 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný jí tuto částku dluží na základě mezi nimi uzavřených smluv. Žalovaný́ uzavřel dne datum se žalobkyní Smlouvu k službě Twisto účet, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky pro Zákazníky a Ceník, na základě které žalovanému zřízena služba Twisto nákupní účet, s limitem odložených plateb žalovaného až 10 000 Kč, který žalovaný́ mohl čerpat opakovaně. Dále žalovaný́ uzavřel dne datum se žalobkyní další Smlouvu k službě Twisto účet, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky pro Zákazníky a Ceník, na základě které žalovanému zřízena služba Twisto nákupní účet, s limitem odložených plateb žalovaného až 10 000 Kč, který žalovaný́ mohl čerpat opakovaně. Obě smlouvy byly uzavřeny za použití prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaný́ požádal elektronickým podepsáním návrhu žalobkyni o uzavření smlouvy, s tím, že elektronický podpis byl připojen na základě zadaného kódu, který́ byl žalovanému zaslán prostřednictvím SMS, a žalobkyně tento návrh akceptovala opatřením Smlouvy elektronickým podpisem pověřeného pracovníka. Žalovaný́ zároveň využil i služby Twisto Karta, kterou si objednal prostřednictvím Twisto Účtu. Částka, kterou zákazník prostřednictvím Karty zaplatí, je připsána do jeho měsíčního vyúčtování. Toto vyúčtování má zákazník povinnost uhradit v souladu s obchodními podmínkami Twisto Karta. Žalovaný́ dále se žalobkyní uzavřel dne datum Smlouvu o splátkovém limitu, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla prostřednictvím odložené platby úvěr ve výši 7 500 Kč, přičemž nedílnou součástí je Příloha ke Smlouvě o splátkovém limitu, která určuje maximální částku, kterou lze rozložit do jednotlivých splátek. Žalovaný́ dále se žalobkyní dne uzavřel datum Smlouvu o splátkovém limitu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému prostřednictvím odložené platby úvěr ve výši 38 000 Kč, přičemž nedílnou součástí je Příloha ke Smlouvě o splátkovém limitu, která určuje maximální částku, kterou lze rozložit do jednotlivých splátek. Na základě Smlouvy o splátkovém limitu ve znění Přílohy ze dne datum se tedy žalovaný́ zavázal uhradit úvěr v 8 splátkách ve výši 1 043,80 Kč a na základě Smlouvy o splátkovém limitu ve znění Přílohy ze dne datum se žalovaný́ zavázal uhradit úvěr v 5 splátkách ve výši 120 Kč a dále také v 7 splátkách ve výši 120 Kč. Žalovaný využil v období od datum do datum služeb v celkové výši 14 895,36 Kč, jak vyplývá z přiložených vyúčtování, přičemž částku ve výši 7 338,02 Kč prostřednictvím karty a částku ve výši 7 557,34 Kč prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu. Na poplatcích bylo naúčtováno celkem 10 469,61 Kč sestávajících z poplatků za prodlení ve výši 6 303,26 Kč, poplatku za službu Twisto účet ve výši 537,35 Kč a poplatků za odložení splatnosti ve výši 3 629 Kč. Přestože byl žalovaný́ ze strany žalobkyně opakovaně upomínán a vyzýván k úhradě, své závazky neplnil řádně a včas. Z toho důvodu žalobkyně uplatnila v souladu s ustanovením čl. 1 Smlouvy o splátkovém limitu své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze Smlouvy, o čemž byl žalovaný́ informován. Jelikož žalovaný́ v dodatečné lhůtě dlužné splátky neuhradil, byl úvěr zesplatněn ke dni datum. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala tak, že vyšla zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejnýchých, v neposlední řadě vychází také z historických informací o spotřebiteli (např. předchozích uzavřených smluv). V interní databázi neměl žalovaný negativní informaci, žalovaný uvedl, že mí příjem 18 000Kč, výdaje 9 000 Kč, splácí 1 000 Kč, je zaměstnaný, bezdětný a svobodný. Žalovaný dále nebyl v insolvenci, nebyla proti němu vedena exekuce a neměl negativní záznam v SOLUS. Žalobkyně dále využívá scoringové modely, které pomocí historických zkušeností s žadateli a z jejich vlastností predikují pravděpodobnost, že žadatelé řádně dostojí svým úvěrovým závazkům.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne anonymizována dvě slova. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Z y nazvané Smlouva ke službě Twisto účet ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně byla označena jako společnost a žalovaný jako zákazník. V této ě je uvedeno, že žalobkyně zřídí zdarma a bez poplatků žalovanému příjmení účet, v rámci kterého mu zpřístupní v rámci služby Twisto limitní rámec 10 000 Kč, jehož podmínkou je zřízení Twisto účtu a závazek žalovaného řádně splácet poskytnuté prostředky v souladu s touto u a všeobecnými obchodními podmínkami. Dle y by žalovaný byl oprávněn realizovat platby za zboží prostřednictvím zřízeného Twisto účtu. Žalovaný měl podpisem této y současně potvrdit, že Obchodní podmínky převzal, seznámil se s nimi, bez výhrad s nimi souhlasí a zavazuje se je dodržovat. Podle měla nabýt platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma stranami. Na smlouvě se nachází podpis žalobkyně, nikoliv žalovaného.

6. Z y nazvané Smlouva o splátkovém limitu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně byla označena jako společnost a žalovaný jako zákazník. V této ě je uvedeno, že žalobkyně poskytne žalovanému spotřebitelský úvěr do limitu 7 500 Kč, který žalovaný uhradí ve splátkách s tím, že podrobnosti jsou uvedeny v příloze této smlouvy. Podle měla nabýt platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma stranami. Na smlouvě se nachází podpis žalobkyně, nikoliv žalovaného, pod textem smlouvy jsou pak informace o tom, kdy byl žalovanému zaslán potvrzovací kód, již zde ale chybí informace, zda žalovaný potvrzovací kód vložil. Z přílohy ze dne datum k posledně citované smlouvě o splátkovém limitu soud zjistil, že z úvěrového rámce byla čerpána částka 7 089 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v 8 splátkách po 1 043,8 Kč.

7. Z y nazvané Smlouva ke službě Twisto účet ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně byla označena jako společnost a žalovaný jako zákazník. V této ě je uvedeno, že žalobkyně zřídí zdarma a bez poplatků žalovanému Twisto účet, v rámci kterého mu zpřístupní v rámci služby Twisto limitní rámec 11 000 Kč, jehož podmínkou je zřízení Twisto účtu a závazek žalovaného řádně splácet poskytnuté prostředky v souladu s touto u a všeobecnými obchodními podmínkami. Dle y by žalovaný byl oprávněn realizovat platby za zboží prostřednictvím zřízeného Twisto účtu. Žalovaný měl podpisem této y současně potvrdit, že Obchodní podmínky převzal, seznámil se s nimi, bez výhrad s nimi souhlasí a zavazuje se je dodržovat. Podle měla nabýt platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma stranami.

8. Z y nazvané Smlouva o splátkovém limitu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně byla označena jako společnost a žalovaný jako zákazník. V této ě je uvedeno, že žalobkyně poskytne žalovanému spotřebitelský úvěr do limitu 38 000 Kč, který žalovaný uhradí ve splátkách s tím, že podrobnosti jsou uvedeny v příloze této smlouvy. Podle měla nabýt platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma stranami. Z přílohy ze dne datum soud zjistil, že z úvěrového rámce byla čerpána částka 688 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v 12 splátkách po 120 Kč. Z další přílohy z téhož dne bylo zjištěno, že z úvěrového rámce byla čerpána částka 503,80 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v 12 splátkách po 120 Kč.

9. Z Vyúčtování za měsíce únor rok až únor rok soud zjistil, že žalovaný provedl platby v celkovém objemu 14 895,36 Kč.

10. Z předžalobní upomínky ze dne datum, jakož i z potvrzení o odeslání z téhož dne, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu se shora uvedené smlouvy a poskytl mu k tomu lhůtu 7 dnů od datace této výzvy. Zároveň žalovaného upozornil, že pokud nezaplatí, bude se svého práva domáhat u soudu. Výzva byla odeslána dne datum

11. Z výstupu z interního systému žalobkyně (č. l. 14-15) soud zjistil, že žalovaný k žádosti z roku rok uvedl, že je svobodný, bezdětný, má střední vzdělání, je zaměstnaný s příjmem 18 000 Kč, měsíčně má náklady 9 000 Kč a na dluhy hradí 1 000 Kč měsíčně.

12. Z ostatních provedených důkazů soud s ohledem na níže uvedený právní závěr již ničeho nezjišťoval.

13. Z těchto předložených důkazu soud učinil závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný se ve dnech datum, datum a datum dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému jednak služby Twisto účet, ze kterého bude moci hradit služby až do určeného úvěrového limitu, oproti závazku žalovaného poskytnuté prostředky splácet. Zároveň se žalobkyně a žalovaný dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr s tím, že čerpanou částku bude moci splatit ve splátkách. Soud zjistil, že žalovaný v období od února rok do února rok čerpal prostřednictvím Twisto služby (provedl úhrady) v celkové výši 14 895,36 Kč a zaplatil žalobkyni 7 276,19 Kč a zbytek neuhradil. K tomu soud dodává, že na dohodách z roku rok absentuje podpis žalovaného, ačkoliv je v dohodách uvedeno, že nabývají účinnosti dnem podpisu oběma smluvními stranami. Pokud se týká úvěruschopnosti, žalobkyně vyšla z údajů poskytnutých žalovaným, které zadal před sjednáním dohody v roce rok, a to, že je svobodný, bezdětný, má střední vzdělání, je zaměstnaný s příjmem 18 000 Kč, měsíčně má náklady 9 000 Kč a na dluhy hradí 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně k tomu navíc nahlédla do insolvenčního rejstříku, CEE, do databáze SOLUS a využila scoringové modely. Předžalobní upomínka byla vyhotovena dne datum a žalovanému odeslána dne datum s výzvou k uhrazení dlužné částky do 7 dnů od data upomínky.

14. Podle , (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

19. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum a datum smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě kterých byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky nejprve 12 000 Kč a následně 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ( ZSU).

20. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

21. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Z předložených tvrzení a listin jednoznačně vyplývá, že žalobkyně si příjmy ani výdaje žalovaného ničím objektivním neověřila a vyšla pouze z jeho prohlášení, případně ze statistických dat, které však nikdy nemohou být podkladem pro individuální posouzení schopnosti splácet. Soud má za to, že v dnešní digitální době není obtížné si od osoby žádající o úvěr vyžádat např. výpisy z účtu za přiměřeně dlouhé období, na kterém budou patrné jak příjmy, tak pravidelné výdaje, nebo nájemní smlouvu, výplatní pásky, doklady SIPO apod. není tudíž pravdou, že by takové zjišťování příjmů a výdajů bylo jakkoliv obtížné. Pochybení žalobkyně pak nemohly napravit ani výstupy z nejrůznějších databází, neboť ty neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že spotřebitel disponuje aktuálně prostředky k tomu, aby dohodnuté splátky splácel. Nelze se tedy v žádném případě bez dalšího domnívat, že by žalovaný byl v okamžiku poskytování úvěrů solventní, když si na své výdaje musel, i přes uváděné příjmy, opakované půjčovat finanční prostředky. Nelze pak odhlédnout zejména od toho, že i při sjednávání smluv z roku rok žalobkyně vycházeli z údajů, které jí žalovaný poskytl v roce rok. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnuté spotřebitelské úvěry proto nebylo ani v jednom případě dle závěru soudu dostatečné a správné, proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit všechny smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 ZSU za absolutně neplatné, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka a úvěr jsou v rozporu se zákonem. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá již např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již výslovně zakotvena v  ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

22. Jelikož byly smlouvy mezi účastníky posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztahy mezi nimi posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla celkem částku 14 895,36 Kč a žalovaný jí uhradil částku 7 276,19 Kč, pročež jí stále dluží 7 619,17 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. dne datum. Od té doby měl žalovaný 7 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatil (lhůta, kterou mu k tomu žalobkyně poskytla je z pohledu soudu nedostačující k tomu, aby si žalovaný dlužnou částku opatřil a doručil, resp. odeslal ji žalobkyni a proto v souladu s § 1858 odst. 2 o. z., přičemž lhůtu 7 dnů od doručení považoval s ohledem na konkrétní okolnosti případu a výši dluhu jako adekvátní, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. ), tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 7 619,17 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 11,75 % ročně. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , nepřistoupil ke kapitalizaci veškeré příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, jelikož z výroku rozhodnutí, zejména z požadované jistiny a kapitalizovaného příslušenství, jasně vyplývá, že úspěšnějším byl v tomto případě žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

24. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 18 088,78 Kč s příslušenstvím domáhala nejprve vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), tj. 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.