Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 269/2023-55
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 141 604,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 907 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 907 Kč od datum do zaplacení a částku 40 776 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 40 776 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 17 105,40 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 510,45 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 592,04 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 13 907 Kč od datum do datum a úrokem ve výši 18,69 % ročně z částky 13 907 Kč od datum do zaplacení, částku 69 815,88 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 752,79 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 002,39 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 55 627,26 Kč od datum do datum a z částky 14 851,26 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 22,08 % ročně z částky 55 627,26 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 907 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 907 Kč od [datum] do zaplacení a částku 40 776 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 40 776 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 17 105,40 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 510,45 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 592,04 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 13 907 Kč od [datum] do [datum] a úrokem ve výši 18,69 % ročně z částky 13 907 Kč od [datum] do zaplacení, částku 69 815,88 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 752,79 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 002,39 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 55 627,26 Kč od [datum] do [datum] a z částky 14 851,26 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 22,08 % ročně z částky 55 627,26 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum, doplněnou podáním ze dne datum, domáhala zaplacení částky ve výši 141 604,28 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně) s žalovaným uzavřela a) dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 20 062 Kč, ve které je zahrnut úrok ve výši 18,69 % ročně v kapitalizované výši 12 555 Kč, odměna za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částka za službu komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 667 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu, úroky a poplatky v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 463 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Před sjednáním zápůjčky právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného poskytnuté finanční prostředky vrátit, a to na základě informací získaných od žalovaného, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný byl dotazován na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, což je potvrzeno i v samotné smlouvě. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední platba byla provedena dne datum. Poté již žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, celkem tak uhradil 2 093 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně proto nárokuje zaplacení jistiny ve výši 13 907 Kč a dlužnou částku poplatku ve výši 17 105,40 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 592,04 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 510,45 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 907 Kč od datum do zaplacení a úrok 18,69 % ročně z částky 13 907 Kč od datum do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále uzavřeli b) dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 74 547 Kč, ve které je zahrnut úrok ve výši 22,08 % ročně v kapitalizované výši 57 856 Kč, odměna za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částka za službu komfortní a flexibilní splácení ve výši 12 492 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu, úroky a poplatky v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 6 407 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. I před touto smlouvou byla zjišťována úvěruschopnost žalovaného stejným způsobem. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední platba byla provedena dne datum. Poté již žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, celkem tak uhradil 19 224 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně proto nárokuje zaplacení jistiny ve výši 55 627,26 Kč a dlužnou částku poplatku ve výši 54 964,62 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 002,39 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 752,79 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 55 627,26 Kč od datum do zaplacení a úrok 22,08 % ročně z částky 55 627,26 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
5. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne datum smlouvu spotřebitelském úvěru číslo ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 16 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 17 722 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 18,69 % ročně ve výši 12 555 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 667 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 463 Kč (poslední splátka ve výši 411 Kč). Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí zápůjčky ve výši 16 000 Kč v hotovosti. Smluvní strany sjednaly RPSN ve výši 155,49 % /viz Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum včetně smluvních podmínek č. l. 19, 20 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný je svobodný, jako druh bydlení uvedl spolubydlící, má učňovské vzdělání, pracuje na plný pracovní úvazek jako řidič u právnická osoba logistic, spol. s. r. o. s čistým měsíčním příjmem 23 121 Kč. Nemá bankovní účet na jméno žadatele, nevlastní automobil a nemá žádnou vyživovací povinnost. Běžné měsíční výdaje žadatele jsou ve výši 7 000 Kč a interní splátky činí 6 407 Kč měsíčně. V zákaznické kartě je zaškrtnuto, že předložil dvě výplatní pásky za měsíc leden a únor roku 2021 zákaznická karta ze dne datum č. l. 21 spisu/. Celkově žalovaný na smlouvu uhradil 2 093 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 24 spisu/. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli b) dne datum smlouvu spotřebitelském úvěru číslo ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 71 838 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 22,08 % ročně ve výši 57 846 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 12 492 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách po 6 407 Kč. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí zápůjčky ve výši 60 000 Kč v hotovosti. Smluvní strany sjednaly RPSN ve výši 133,59 % /viz Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum včetně smluvních podmínek č. l. 17, 18 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný je svobodný, jako druh bydlení uvedl spolubydlící, má učňovské vzdělání, pracuje na plný pracovní úvazek jako řidič u právnická osoba logistic, spol. s. r. o. s čistým měsíčním příjmem 10 903 Kč. Nemá bankovní účet na jméno žadatele, nevlastní automobil a nemá žádnou vyživovací povinnost. Běžné měsíční výdaje žadatele jsou ve výši 9 000 Kč V zákaznické kartě je zaškrtnuto, že předložil dvě výplatní pásky za měsíc říjen a listopad roku 2020 zákaznická karta ze dne datum na č. l. 22 spisu/. Celkově žalovaný na smlouvu uhradil 19 224 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 23 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován oznámením ze dne datum /viz smlouvu o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek na č. l. 30 - 32, 27 - 28 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 29 spisu/. Žalovanému byla dne datum odeslána výzva k úhradě dlužných částek dle shora uvedených smluv. Dle této výzvy měl být dluh uhrazen nejpozději do datum /viz Výzva k plnění se základní skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě na č. l. 25, 26 spisu a podací lístek na č. l. 34spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluhy zanikly z jiného důvodu.
6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona
č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon
o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
12. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,
a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě podepsaných smluv o zápůjčce předala žalovanému dne datum v hotovosti 16 000 Kč a dne datum v hotovosti částku ve výši 60 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti s těmito smlouvami však žalobkyně v řízení dostatečně netvrdila a neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla její právní předchůdkyně žalovanému finanční prostředky po posouzení jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením shora uvedených smluv o spotřebitelském úvěru ověřovala příjmy žalovaného, a to nahlédnutím do výplatních pásek za období leden a únor roku 2021 a říjen a listopad roku 2020, ovšem výdaje žalovaného zkoumány nebyly, a to ani ty podstatné. Ve formuláři nazvaném zákaznická karta ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala, že žalovaný je svobodný, jako druh bydlení uvedl spolubydlící, má učňovské vzdělání, pracuje na plný pracovní úvazek jako řidič u právnická osoba logistic, spol. s. r. o. s čistým měsíčním příjmem 23 121 Kč. Nemá bankovní účet na jméno žadatele, nevlastní automobil a nemá žádnou vyživovací povinnost. Běžné měsíční výdaje žadatele jsou ve výši 7 000 Kč a interní splátky činí 6 407 Kč měsíčně. V zákaznické kartě je zaškrtnuto, že předložil dvě výplatní pásky za měsíc leden a únor roku 2021. Dále ze zákaznické karty ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala, že žalovaný je svobodný, jako druh bydlení uvedl spolubydlící, má učňovské vzdělání, pracuje na plný pracovní úvazek jako řidič u právnická osoba logistic, spol. s. r. o. s čistým měsíčním příjmem 10 903 Kč. Nemá bankovní účet na jméno žadatele, nevlastní automobil a nemá žádnou vyživovací povinnost. Běžné měsíční výdaje žadatele jsou ve výši 9 000 Kč. V zákaznické kartě je zaškrtnuto, že předložil dvě výplatní pásky za měsíc říjen a listopad roku 2020. Žalobkyně však předložila soudu pouze výplatní pásky za období říjen a listopad roku 2020. Žádné další listiny ve vztahu k ověřování příjmové ani výdajové stránky žalovaného žalobkyně nepředložila, není tedy patrné, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy (v případě smlouvy ze dne datum) a výdaje žalovaného. Z takto zjištěných skutečností si tak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla s odbornou péčí učinit závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
20. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala příjmy a výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné. Byť žalobkyně tvrdila, že měla před uzavřením smlouvy výplatní pásky žalovaného, tak ve spise jsou založeny pouze za období říjen a listopad 2020. K tomu soud uvádí, že i kdyby byly řádně ověřeny měsíční příjmy žalovaného, tak nebyly ověřeny měsíční výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně se spolehla na údaje tvrzené žalovaným, což plyne z karty zákazníka, ve které není uveden žádný dokument, kterým by mohly být ověřovány tvrzené výdaje. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejich osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Jak z hlediska výdajových poměrů, tak z hlediska příjmových poměrů žalovaného (zejména v případě smlouvy ze dne datum) neměla právní předchůdkyně žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad, když vycházela toliko z čestného prohlášení žalované. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobců byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.
21. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná.
22. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
23. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, ani na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků, smluvních pokut a smluvních úroků včetně příslušenství zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
24. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že v prvém případě bylo žalovanému vyplaceno 16 000 Kč a vráceno pouze 2 093 Kč, je proto povinen vydat 13 907 Kč, v druhém případě bylo vyplaceno 60 000 Kč a ze strany žalovaného vráceno 19 224 Kč. Žalovaný tak je povinen vrátit vyplacené finanční prostředky v prvém případě ve výši 13 907 Kč (16 000 – 2 093) a v druhém případě ve výši 40 776 Kč (60 000 – 19 224), o které se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil. Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaný dozvěděl, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k jeho vydání. V řízení bylo prokázáno odeslání oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, které bylo předáno k poštovní přepravě dne datum, do dispozice žalovaného se tak dostalo dne datum (třetí pracovní den po odeslání dle § 573 o. z.). Žalovaný byl povinen uhradit dluh z bezdůvodného do deseti dnů od data doručení oznámení, posledním dnem pro uhrazení dluhu tak bylo datum, ode dne následujícího je žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
25. Lhůta k plnění dle výroku I. tohoto rozsudku byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.
26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější, žádné náklady pro jeho procesní pasivitu nevznikly.
27. Pro úplnost soud dodává, že nepřisvědčil ani argumentaci žalobkyně, jakým aplikovala na posuzovanou věc rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č. j. 5 Co 231/2020-97, neboť argumentace žalobkyně není zcela přiléhavá na posuzovanou věc. Soud se sice v této věci zabýval otázkou, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, ale za jiného skutkového stavu než v posuzované věci. Krajský soud v Českých Budějovicích dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala s odbornou péčí, neboť ověřila výdaje žalovaného z nájemní smlouvy a žalovaný vyplnil náklady na domácnost a na telefon ve výši 8 300 Kč, které bylo možné u jednotlivce v roce 2016 považovat za přiměřené i s ohledem na skutečnost, že žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. Ve věci vedené zdejším soudem právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného. S ohledem na uvedené, závěry nadepsaného soudu nejsou v rozporu se závěrem rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.