Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 261/2023-29

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 14 116 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 464 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 464 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 5 652 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 754,18 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 612 Kč, s úrokem ve výši 22,44 % ročně z částky 8 464 Kč

od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 464 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 464 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 5 652 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 754,18 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 612 Kč, s úrokem ve výši 22,44 % ročně z částky 8 464 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným

ke zdejšímu soudu dne datum domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku 14 116 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), poté, co ověřila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou ve výši 8 426 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za poskytnutou zápůjčku ve výši 5 378 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 22,44 % ročně, a odměnu za zpracování ve výši 1 500 Kč, celkem 12 měsíčními splátkami po 1 536 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána na datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, naposledy uhradil splátku dne datum a celkem uhradil částku 1 536 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni datum jistina činila částku 8 464 Kč a dlužný poplatek částku 7 652 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni, a to s účinností ke dni datum O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku ve výši 24 033,70 Kč. Žalovaný tak nadále zůstal žalobkyni dlužen celkovou částku 14 116 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 8 464 Kč a dlužného poplatku ve výši 5 652 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 612 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 754,18 Kč, úroku ve výši 22,44 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 464 Kč od datum do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 464 Kč od datum do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky.

2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť poskytnutí úvěru bylo poskytnutím služby ve smyslu uvedeného ustanovení a úvěr dle smlouvy byl poskytnut na území České republiky.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle , , v platném znění, dále jen„ “, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 878 Kč (souhrnný poplatek se sestává z úroku a poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru) a pojistným za doplňkové pojištění ve výši 1 548 Kč, a to v 12 měsíčních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první po předposlední činila 1 536 Kč a poslední činila 1 530 Kč, když splatnost poslední splátky byla stanovena na datum. Celková dlužná částka, kterou byl žalovaný na základě této smlouvy povinen zaplatit, činila částku ve výši 18 426 Kč. Výše úrokové sazby činila 88 % ročně. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal bezhotovostně. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo uzavřenou dne datum a smluvními podmínkami). Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného především porovnáním jeho měsíčních příjmů a výdajů. Žalovaný uvedl, že žije na ubytovně, je rozvedený, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a pracuje jako OSVČ. Žalovaný doložil k žádosti o úvěr daňové přiznání a výpis ze živnostenského rejstříku a uvedl, že pobírá čistý měsíční příjem ve výši 20 044 Kč, dále uvedl, že splácí externí splátky ve výši 6 500 Kč měsíčně a jeho odhadované měsíční výdaje činí částku 8 000 Kč (prokázáno zákaznickou kartou - žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne datum). Žalovaný uhradila pouze dne datum částku 1 536 Kč, dále neuhradil ničeho (prokázáno tabulkou umoření ze dne datum).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne datum postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum odeslaným dne datum (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, výpisem ze seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a poštovním podacím lístkem ze dne datum).

8. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne datum, odeslaným následujícího dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a již ničeho nezaplatil (prokázáno předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne datum včetně podacího lístku ze dne datum).

9. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (výpis z obchodního rejstříku).

10. Přípisem zdejšího soudu ze dne datum byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní

od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak,

že vycházela z prohlášení žalovaného uvedených v kartě zákazníka, která následně ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Na podporu svých tvrzení předložila kartu zákazníka (již spisem), dále pak výpis ze živnostenského rejstříku a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -97 ze dne 31. 7. 2020.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

12. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, která žalovanému poskytla úvěr, sídlo na území České republiky.

13. Vzhledem k tomu, že ke sjednání smlouvy došlo po datum, je nutno v souladu s  , , v platném znění, dále jen „o. z.“,

na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným

je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona

a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,

co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v . Jeho ustanovení pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání

pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

22. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

23. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

24. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru, že žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, a že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet. Žalovanému jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány jeho příjmy a výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

25. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem

na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatné. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně obohatil a

je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 8 464 Kč (zapůjčených 10 000 Kč po odečtení žalovaným vrácených 1 536 Kč), dle § 2991 odst. 1 o. z. také vrátit (výrok I.).

26. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovaný byl o změně věřitele právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměn. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaný ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnil.

27. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru (výrok II.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle o. z. ve výši stanovené , a to od datum do zaplacení, jak žalobkyně požadovala.

28. Jelikož byli účastníci ve sporu úspěšní každý co do 50%, rozhodl soud dle ust. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

29. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s  , tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.