Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

117 C 4/2023-79

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno

sídlem adresa

o zaplacení částky 25.739 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 15.156 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 15.156 Kč ve výši 9,75 % ročně od 22.1.2019 do zaplacení a úrok ve výši 35 % p. a. z částky 13.969,65 Kč od 22.1.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 57.542 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám České republiky – Okresního soudu ve Vsetíně náklady řízení v rozsahu 100 %, přičemž jejich výše bude určena samostatným usnesením.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 15.156 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 15.156 Kč ve výši 9,75 % ročně od 22.1.2019 do zaplacení a úrok ve výši 35 % p. a. z částky 13.969,65 Kč od 22.1.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 57.542 Kč, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám České republiky – Okresního soudu ve Vsetíně náklady řízení v rozsahu 100 %, přičemž jejich výše bude určena samostatným usnesením.

1. Žalobkyně se domáhá žalobou podanou dne 12.4.2023 po žalované zaplacení částky 15.156 Kč s příslušenstvím. Tvrdí, že mezi účastníky řízení byla dne 18. 8. 2016 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20.001 Kč, který se žalovaná zavázala spolu s úrokem ve výši 66,64 % p. a. splácet. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně se (po zpětvzetí, o kterém bylo rozhodnuto usnesením ze dne 15.8.2023, č.l. 55), domáhá jistiny ve výši 13.969,65 Kč, úroku do zesplatnění ve výši 1.187 Kč, úroku a úroku z prodlení v rozsahu dle výroku I rozsudku. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila na úvěru částku 26x 999 Kč. K úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že zjišťovala relevantní informace od žalované a z dokladů, které předložila (jiné, než níže uvedené, k dispozici nemá), také z databáze SOLUS a NRKI.

2. Žalovaná namítla promlčení a nedostatečné prověření úvěruschopnosti.

3. Z návrhu smlouvy o úvěru číslo z oznámení o schválení, z doručenky bylo zjištěno, že dne 18. 8. 2016 byla uzavřena smlouva o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované, spotřebitelce, úvěr ve výši 20.001 Kč za úrok ve výši 66,64 %. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 48 splátkách po 999 Kč měsíčně.

4. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že částka 20.001 Kč byla žalované na její účet dne 23. 8. 2016 vyplacena.

5. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná na úvěru zaplatila žalobkyni celkem 25.947 Kč.

6. Z formuláře hodnocení klienta, z výpisů z insolvenčního rejstříku, SOLUS, NRKI, z prohlášení klienta bylo zjištěno:

Žalovaná o sobě při žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná, nemá nezaopatřené děti, bydlí v nájmu, má příjem z důchodu ve výši 10.360 Kč měsíčně. Uvedla měsíční výdaje: životní minimum 3.800 Kč, děti 0 Kč, splátky 3.060 Kč, na bydlení a ostatní 2.500 Kč, spoření 0 Kč. Prohlásila, že v blízké budoucnosti neočekává změny v příjmech a výdajích, nemá žádné splatné dluhy, není proti ní veden výkon rozhodnutí či exekuce, ani žaloba o zaplacení, není v úpadku. V prohlášení je zatrženo doložení občanského průkazu, důchodový výměr, výpis z účtu. Z uvedených dokladů žalobkyně doložila pouze kopii občanského průkazu. Dále předložila své prohlášení o výši důchodu. Žalovaná neměla záznam v registru SOLUS a NRKI.

7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle , b) , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016 (dále jen ZosÚ), pro účely tohoto zákona se rozumí a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

10. Podle § 9 odst. 1,3 ZosÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 22 odst. 5 ZosÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

12. Ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správnídu soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39.

13. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena, zajišťují i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Z jednotlivých ustanovení je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení

14. Ustanovení ani směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

15. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“

16. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit

17. Žalobkyně povinnost uloženou nesplnila, neboť při nízkých příjmech žalované, ani tyto řádně neověřovala, nezjišťovala, zda a jak splácí žalovaná své jiné závazky nežli splatné splátkami. Neověřovala tvrzené výdaje na bydlení, které jsou nižší nežli obvyklé.

18. Pokud by žalobkyně přistupovala k uzavření smlouvy tak, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, musela by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle není oprávněna úvěr poskytnout.

19. Žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušil její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 9 ZosÚ. zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

20. Přesto žalobkyně smlouvu o úvěru uzavřela s vědomím sjednání vysokého úroku a smluvních pokut. Právě na takováto jednání cílí § 9 ZosÚ, které odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesly na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné.

21. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti, má právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny. Protože ta už jí byla vrácena, je žaloba zcela nedůvodná.

23. S ohledem na výše uvedené právní závěry bylo nadbytečné doplňovat dokazování výzvami a vyjádřením znalce. Rovněž je nadbytečné posuzovat oprávněnost námitky promlčení.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle a , věta prvá Žalobkyně zavinila částečné zastavení řízení a je zcela neúspěšná, je tudíž povinna zaplatit žalované její náklady v řízení. Protože náklady žalované spočívají v nákladech na advokáta, kterého jí ustanovil soud a o kterých dosud nebylo rozhodnuto, bude o konkrétní výši nákladů rozhodnuto v samostatném usnesení (§, 148 odst. 1, 149 odst. 2 a 151 ) Lhůta k plnění byla stanovena dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.