Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 129/2023-23

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Andrýskem v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

trvale bytem adresa žalované

o zaplacení 7 788 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 2 788 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od datum do datum, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 969 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, Ph.D., advokátky.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 2 788 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od [datum] do [datum], se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 969 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokátky.

1. právnická osoba (dříve s obchodní firmou„ právnická osoba“ a„ právnická osoba“) se žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum domáhala, aby soud zavázal žalovanou celé jméno žalované k zaplacení částky 7 788Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela po předchozím ověření její totožnosti a úvěruschopnosti dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva“), kdy dne datum poskytla žalované úvěr v částce 5 000 Kč, již žalovaná čerpala převodem na svůj bankovní účet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr do datum spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 1 828 Kč, celkem tedy zaplatit částku 6 828 Kč. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila a žalobkyni proto podle čl. IX.1.a. smlouvy vznikl rovněž nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 5 000 Kč od datum do datum v částce 960 Kč. Žalovaná dosud podle smlouvy dluží částku celkem 7 788 Kč, ač byla upomenuta předžalobní výzvou ze dne datum. Žalobkyně rovněž požadovala přiznání úroku z prodlení z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalovaný celé jméno žalované se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu ve věci se nedostavila.

3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, včetně výpisu z obchodního rejstříku a kopie občanského průkazu žalované, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované dle výpisu z účtu dne datum poskytnut žalobkyní úvěr v částce 5 000 Kč. Žalovaná se jako dlužník zavázala ke splacení poskytnutého úvěru spolu s poplatkem 1 828 Kč do datum. Výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB a výpisem z účtu žalované bylo prokázáno, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované tímto způsobem. Výzvou k úhradě dluhu ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu dle smlouvy do datum.

4. Podle , (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2390 o. z.

8. Podle ust. , odst. 2 , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ust. věta první , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

11. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

12. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

13. Podle ust. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle , 3 jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

14. V daném případě žalobkyně v řízení tvrdila, že posoudila schopnost žalované (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , v platném znění. K prokázání této skutečnosti však soudu předložila pouze důkaz úvěrovou smlouvou a výpisem z účtu žalované, jež obsahují jen údaje poskytnuté společnosti žalovanou bez dalšího ověření jejich správnosti a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Proto soud dospěl k závěru, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno důkazní ve smyslu Na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla při uzavření smlouvy dostatečně ověřena úvěruschopnost žalované (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a tedy poskytl úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit).

15. Proto soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva uzavřená dne datum je podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 580 a 588 o. z.). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo). Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. ).

16. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy částku 5 000 Kč, je žalovaná povinna takové plnění vrátit. Žalovaná dosud žalobkyni ničeho neuhradila. Nadále je povinna vrátit částku 5 000 Kč. Žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení podle ust. o. z. a ust. z této částky od datum, neboť žalobkyně prokázala, že vyzvala žalovaného k vydání této částky výzvou ze dne datum. Zbývající nároky uplatněné žalobkyní ze smlouvy (poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní pokuta, část úroku z prodlení), jsou nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v části vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení, ale výrokem II. tohoto rozsudku zamítl zbývající část nároku žalobkyně.

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle za situace, kdy žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná (rozdíl mezi jejím úspěchem a neúspěchem ve věci činí 28,4 %), a procesně převážně úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení, které tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč a náklady právního zastoupení. Odměna advokáta žalobkyně určená z tarifní hodnoty projednávané věci 7 788 Kč podle bodu 4., vyhl. č. činí 4 500 Kč (3 x 1 500) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) dle ust. citované vyhlášky. Dále náleží advokátovi náhrada hotových výdajů v částce 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč podle , odst. 3 vyhl. č. a náhrada 21 % DPH z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí 6 934 Kč a poměrná část nákladů v rozsahu 28,4 % přiznaná žalobkyni činí 1 969 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku ( a ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může ji oprávněný vymáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.