Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 270/2023-45
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 15 018,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 500 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 518,44 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 941,90 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 522,40 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 824,74 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 324,74 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 8 824,74 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 500 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 518,44 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 941,90 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 522,40 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 824,74 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 324,74 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 8 824,74 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 018,44 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na částku 10 000 Kč, když žalovanému finance vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy. Částku, která mu byla poskytnuta na základě smlouvy, se žalovaný zavázal spolu s částkou ve výši 8 917 Kč splatit v 52 týdenních splátkách po 364 Kč. Tato částka je tvořena součtem kapitalizovaných úroků za zapůjčenou částku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 101 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 30 % ročně), částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortní splácení ve výši 2 316 Kč. Schopnost žalovaného splácet byla osvědčena informacemi poskytnutými žalovaným a ověřena z dokumentů předložených žalovaným. Žalovaný svou povinnost splnil pouze zčásti, když ke dni datum zůstala neuhrazena jistina ve výši 9 242,16 Kč a poplatek ve výši 7 674,84 Kč. Následně žalovaný zaplatil částku 1 500 Kč. Pohledávka byla postoupena dne datum na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Za období od postoupení pohledávky žalovaný na pohledávku neuhradila ničeho. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která se omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum byla tato uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 5 101 Kč (s tím, že úroková sazba činila 30 %), částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 316 Kč; celkem tak byl žalovaný povinen uhradit částku 18 917 Kč v 52týdenních splátkách s tím, že prvních 51 splátek bylo po 364 Kč a poslední 52. splátka činila 353 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že předmět úvěru mu byl vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.
4. V zákaznické kartě ze dne datum je k osobě žalovaného vyplněno, že je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, žije s rodiči. V příjmech domácnosti je uveden čistý příjem žalovaného ve výši 18 254 Kč a další příjmy domácnosti 63 500 Kč, počet zdrojů příjmu žadatele 1, měsíční výdaje žalovaného jsou odhadnuty na 3 000 Kč. V části zákaznické karty označené jako„ ověřené dokumenty“ je zatrženo políčko výplatní pásky a doplněn údaj„ číslo, číslo“.
5. Z tabulky umoření je zřejmá výše čerpaného úvěru, výše sjednané úrokové sazby, data splatnosti jednotlivých splátek a poměr, v jakém měly být splátky úvěru použity na umoření jistiny a dalších nákladů. Konkrétně z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný žalobkyni uhradil částku 3 500 Kč, a to splátkami ve výši 1 000 Kč dne datum, 1 000 Kč dne datum a 1 500 Kč dne datum.
6. Smlouvou uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze smlouvy číslo na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum, jenž byl odeslán dle podacího lístku dne datum, a obsahoval dále výzvu žalovanému k úhradě pohledávky do 10 dnů od doručení.
7. Předžalobní výzvou ze dne 15. 11. 2022, která byla dle podacího lístku podána k přepravě téhož dne, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 30. 11. 2022.
8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne datum, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 52týdenními splátkami ve výši 364 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 30 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně částku 3 500 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámením ze dne datum, zaslaným dne datum, byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků do 10 dnů od doručení výzvy. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou.
9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu jiného státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila schopnost žalovaného splácet dostatečně. Ze zákaznické karty vyplývá, že měl mít žalovaný příjem ve výši 18 254 Kč a že tento údaj měl být ověřen z výplatní pásky. Žalobkyně však žádný důkaz, jímž by prokázala ověření tohoto údaje nepředložila. Rovněž nebylo prokázáno, že domácnost, v níž žalovaný žil měla další příjmy ve výši 63 500 Kč. Jako zcela nereálné považuje soud odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 3 000 Kč, a to i za situace, že byl svobodný, žil dle údaje v zákaznické kartě s rodiče, neboť žalovaný rovněž uvedl, že má 1 vyživovací povinnost. Takto nízké výdaje měly být ze strany právní předchůdkyně žalobkyně důsledněji prověřeny, resp. žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z nějž by vyplynulo, že se její právní předchůdkyně výdajovou stránkou žalovaného zabývala více, než pouhým zapsáním odhadnuté částky do karty zákazníka. Tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání, připravila se o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr.
14. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora
ve věci sp. zn. C -679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
15. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný uhradil částku 3 500 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit částku 6 500 Kč. Podle výzvy, která byla součástí dopisu o oznámení postoupení pohledávky, měl žalovaný plnit do deseti dnů od doručení výzvy. Jelikož výzva byla předána k poštovní přepravě až 24. 2. 2022 a není zřejmé, kdy byla doručena, soud aplikoval domněnku doby dojití dle § 573 o. z., dle níž došlo k doručení výzvy dne 1. 3. 2022. Desátý den od doručení potom připadá na pátek 11. 3. 2022. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 10 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 12. 3. 2022, kdy již žalovaný prokazatelně byl v prodlení, do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství za dobu, kdy žalovaný podle závěrů soudu nebyl v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně kapitalizovaných úroků z prodlení) částky 24 336, 627 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 7 368,28 Kč, tj. z 30,28 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky, tj. ze 69,72 %, a náleží mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 39,44 % Protože však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.