Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 284/2023-14
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 55 125 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 925 Kč od 12. 12. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 200 Kč od 25. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do jistiny ve výši 28 000 Kč, dále pak co do zákonného úroku z prodlení z částky 1800 Kč od 25. 2. 2022 do zaplacení, co do úroku kapitalizovaného částkou 4 808,53 Kč a dále co do úroku ve výši 22,08% ročně z částky 20 000 Kč od 24. 3. 2022 do zaplacení, dále pak co do zákonného úroku z prodlení z částky 6075 Kč od 12. 12. 2021 do zaplacení, co do úroku kapitalizovaného částkou 4 512,39 Kč a dále co do úroku ve výši 23,19 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 3. 2021 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 925 Kč od 12. 12. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 200 Kč od 25. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do jistiny ve výši 28 000 Kč, dále pak co do zákonného úroku z prodlení z částky 1800 Kč od 25. 2. 2022 do zaplacení, co do úroku kapitalizovaného částkou 4 808,53 Kč a dále co do úroku ve výši 22,08% ročně z částky 20 000 Kč od 24. 3. 2022 do zaplacení, dále pak co do zákonného úroku z prodlení z částky 6075 Kč od 12. 12. 2021 do zaplacení, co do úroku kapitalizovaného částkou 4 512,39 Kč a dále co do úroku ve výši 23,19 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 3. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 7. 2023 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 55 125 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO postupně dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to:
a. smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo to dne datum, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 27 000 Kč (jistinu, úrok ve výši 3 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč, odměna za hotovostní inkaso 6 000 Kč), a to formou 60. týdenních splátek ve výši 450 Kč počínaje 24. 10. 2020 do 11. 12. 2021. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, zaplatil jen 6 075 Kč. Dne datum původní věřitel uzavřel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne datum. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 26 525 Kč, když tato částka se sestává z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužného úroku ve výši 0 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1325 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso ve výši 4 600 Kč a příslušenství v podobě úroku z prodlení a úroku. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužných poplatků ve výši 5 925 Kč, úroky ve výši 23,19 % ročně částečně kapitalizované a zákonné úroky z prodlení částečně kapitalizované. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni ani přes upomínku neuhradil.
b. smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo to dne datum, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 36 000 Kč (jistinu, úrok ve výši 4 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč, odměna za hotovostní inkaso 8 000 Kč), a to formou 60. týdenních splátek ve výši 600 Kč počínaje 7. 1. 2021 do 24. 2. 2022. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, zaplatil jen 1 800 Kč. Dne datum původní věřitel uzavřel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne datum. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 39 800 Kč, když tato částka se sestává z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, dlužného úroku ve výši 2599,99 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso ve výši 7 600 Kč a příslušenství v podobě úroku z prodlení a úroku. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání jistiny ve výši 20 000 Kč, dlužných poplatků ve výši 14 200 Kč, úroky ve výši 22,08 % ročně částečně kapitalizované a zákonné úroky z prodlení částečně kapitalizované. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni ani přes upomínku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.
3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce svůj souhlas vyjádřil již v návrhu, žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.
4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané následující skutečnosti:
a. žalovaný podepsal dne datum s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO listin u nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal zaplatit v 60 ti týdenních splátkách po 450 Kč celkem 27 000 Kč, přičemž 15 000 Kč představuje dle smlouvy úvěr a částka ve výši 12 000 Kč je rozčleněna na úrok ve výši 3 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč, odměna za hotovostní inkaso 6 000 Kč. První splátka byla splatná 7 kalendářní den po uzavření smlouvy a následující pak do konce následujícího kalendářního týdne. RPSN je ve smlouvě uvedena ve výši 206,15 %. Z žalovaným podepsané karty zákazníka je patrné, že předchůdkyně žalobkyně od žalovaného žádala sdělení a prokázání údajů o jeho příjmech, výdajích, bydlení, zaměstnání, závazcích a společně vyživovaných osobách. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023, kterým byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího lístku je patrné, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 19. 4. 2023. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 7. 2023 byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný zaplatil částku 6 075 Kč.
b. Žalovaný dále podepsal dne datum s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO listin u nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal zaplatit v 60 ti týdenních splátkách po 600 Kč celkem 36 000 Kč, přičemž 20 000 Kč představuje dle smlouvy úvěr a částka ve výši 16 000 Kč je rozčleněna na úrok ve výši 4 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč, odměna za hotovostní inkaso 8 000 Kč. První splátka byla splatná 7 kalendářní den po uzavření smlouvy a následující pak do konce následujícího kalendářního týdne. RPSN je ve smlouvě uvedena ve výši 206,15 %. Z žalovaným podepsané karty zákazníka je patrné, že předchůdkyně žalobkyně od žalovaného žádala sdělení a prokázání údajů o jeho příjmech, výdajích, bydlení, zaměstnání, závazcích a společně vyživovaných osobách. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023, kterým byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího lístku je patrné, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 19. 4. 2023. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 7. 2023 byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný zaplatil částku 1 800 Kč.
5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a původním věřitelem nevznikl uzavřením shora uvedených smluv závazek v podobě úročných úvěrů podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském (úročeném) úvěru, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což je zřejmé z obsahu smluv, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.
6. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazků – smlouvou o úvěrech, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků a poplatku, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobkyně zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částky z titulu smluv o úvěru ve výši 12 000 Kč a 16 000 Kč, které měl žalovaný vedle jistiny ve výši 15 000 Kč a 20 000 Kč zaplatit navíc, byť jsou ve smlouvě rozčleněny, by v případě platné smlouvy nemohly představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů, a zmíněné částky, bez ohledu na skutečnost, jak jsou ve formulářových smlouvách nazvány, by za předpokladu platnosti závazku nemohly být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že jednotlivé částky byly ve smlouvě o úvěru rozděleny na další části. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tak, aby vypadalo příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem) poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění částek je ryze formální a že celá částka nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu poplatku a úroku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 80 % za dobu 60 týdnů, za 1 rok tedy 69%, ve smlouvě je dokonce uváděna RPSN 206,15 %, a je tedy ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v dané době nepřekračovala v průměru 15 % ročně (www.cnb.cz, systém časových řad ARAD). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku spotřebitelského úvěru.
7. Z podstaty (základních skutkových náležitostí) smlouvy o úvěru je navíc zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná.
8. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit zapůjčenou jistinu ve výši 15 000 Kč a 20 000 Kč. Soud současně zohlednil žalobkyní tvrzenou platbu ve výši 6075 Kč a 1800 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru jako celku představovalo plnění předchůdce žalobkyně žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný vrátil plnění ve výši 6075 Kč na poskytnutou částku 15 000 Kč a 1800 Kč na poskytnutou částku 20 000 Kč, aktuální výše bezdůvodného obohacení tedy činí 8 925 Kč, představující rozdíl poskytnuté částky 15 000 Kč a vráceného plnění ve výši 6 075 Kč a 18 200 Kč, představující rozdíl poskytnuté částky 20 000 Kč a vráceného plnění ve výši 1 800 Kč. V tomto rozsahu jistiny soud žalobě vyhověl.
9. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku , jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný vyzván žalobkyní k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023, kterým byl vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 19. 4. 2023. S ohledem na charakter právního důvodu dluhu vzniklého z bezdůvodného obohacení nastala povinnost k vrácení dnem následujícím po poskytnutí plnění. Žalobkyně však žádá úrok z prodlení až od 12. 12. 2021 v případě částky 15 000 Kč a od 25. 2. 2022 u částky 20 000 Kč, soud proto ohledně této doby počátku prodlení žalobě vyhověl ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení z jistiny vyčísleného bezdůvodného obohacení.
10. Obrátila-li se žalobkyně na soud s nárokem převyšujícím shora uvedenou částku vyčísleného bezdůvodného obohacení, neučinila tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
11. Soud nad rámec shora uvedeného současně upozorňuje na povinnost poskytovatele spotřebitelských zápůjček a úvěrů prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Nad rámec shora uvedené argumentace tak soud dodává, že byl sice předložen dokument nazvaný karta zákazníka, z něhož plyne, že si předchůdkyně žalobkyně informace od žalovaného vyžadovala, nakolik však byla pravdivost informací ověřována, doloženo není. Stejně tak si soud nemohl nevšimnout, že předchůdce žalobkyně postupně během 2 měsíců uzavřela dvě smlouvy o úvěru, aniž by se zamyslel nad tím, zda takové větvení smluv nezvyšuje pravděpodobnost na straně žalovaného, že své dluhy nebude žalovaný schopen splácet. Tyto argumenty soud uvádí však jen na okraj. Soud sice na straně jedné nepovažoval tvrzení o splnění povinností předchůdkyně žalobkyně o splnění povinností vztahujících se k prověřování úvěruschopnosti žalovaného za prokázaná, nicméně s ohledem na závěr o neplatnosti závazku již považoval za nadbytečné se touto otázkou dále zabývat.
12. Lhůta k plnění byla uložena dle § 160 o.s.ř.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že nepřiznal tento nárok žádnému z účastníků, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.