Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 176/2023-35
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 42 857,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 346,66 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 5 150 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 7 300 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 12 592,84 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 560,02 Kč, 8,25% úrok z prodlení p.a. z částky 3 555,16 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 357,03 Kč, 23,19% úrok p.a. z částky 8 705,16 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, částku 17 814,64 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 920,11 Kč, 8,25% úrok z prodlení p.a. z částky 5 856,98 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 2 269,28 Kč a 23,79% úrok p.a. z částky 13 156,98 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 346,66 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 5 150 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 7 300 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 12 592,84 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 560,02 Kč, 8,25% úrok z prodlení p.a. z částky 3 555,16 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 357,03 Kč, 23,19% úrok p.a. z částky 8 705,16 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, částku 17 814,64 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 920,11 Kč, 8,25% úrok z prodlení p.a. z částky 5 856,98 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 2 269,28 Kč a 23,79% úrok p.a. z částky 13 156,98 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2023 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 42 857,48 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 17. 10. 2020 smlouvu o úvěru číslo na základě níž poskytla žalované v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 14 661 Kč, a to v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 317 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 16. 4. 2022. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nesplácela, když poslední splátka byla uhrazena dne 1. 2. 2021. Žalovaná uhradila pouze 4 850 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 16. 4. 2022 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině úvěru 8 705,16 Kč a na souhrnném poplatku 9 037,68 Kč. Žalovaná dluh dosud neuhradila. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalované i kapitalizovaný úrok ve výši 1 357,03 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 1 344,58 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok a úrok z prodlení i ode dne 15. 12. 2022. Dále společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 28. 9. 2020 smlouvu o úvěru číslo na základě níž poskytla žalované v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 20 071 Kč, a to v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 28. 3. 2022. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nesplácela, když poslední splátka byla uhrazena dne 1. 2. 2021. Žalovaná uhradila pouze 7 700 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 28. 3. 2022 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině úvěru 13 156,98 Kč a na souhrnném poplatku 11 957,66 Kč. Žalovaná dluh dosud neuhradila. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalované i kapitalizovaný úrok ve výši 2 269,28 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 2 032,21 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok a úrok z prodlení i ode dne 15. 12. 2022. Pohledávka byla ke dni 14. 12. 2022 postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Z jednání se omluvila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti.
3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, smluvních podmínek, zákaznické karty, přehledu plateb, smlouvy o úvěru, smluvních podmínek, zákaznické karty, přehledu plateb, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu, předžalobní výzvy včetně podacího archu, rozsudku na čl. 24-26 spisu a oznámení na čl. 21-23.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
5. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 17. 10. 2020 mezi společností právnická osoba a žalovanou jako zákazníkem. Žalované byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 14 661 Kč, a to v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 317 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 16. 4. 2022. Z karty zákazníka ze dne 17. 10. 2020 soud zjistil, že v ní žalovaná uvedla, že žije s rodiči, je svobodná, vyživuje 1 osobu, je na mateřské dovolené, má příjem 10 000 Kč, ostatní její příjmy činí 500 Kč, příjem domácnosti činí 33 500 Kč a na jiné dluhy platí splátky 1 980 Kč měsíčně a další výdaje činí 4 350 Kč. Při sepsání karty předložila složenky a přiznání dávky. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 16. 4. 2020 soud zjistil, že žalované bylo přiznáno jednorázové porodné ve výši 13 000 Kč, rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč a přídavek na dítě ve výši 500 Kč. Ta částku 10 500 Kč je vystaven i ústřižek poštovní poukázky od Úřadu práce z 14. 10. 2020. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 28. 9. 2020 mezi společností právnická osoba a žalovanou jako zákazníkem. Žalované byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 20 071 Kč, a to v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 28. 3. 2022. Z karty zákazníka ze dne 28. 9. 2020 soud zjistil, že v ní žalovaná uvedla, že žije s rodiči, je svobodná, vyživuje 1 osobu, je na mateřské dovolené, má příjem 10 000 Kč, ostatní její příjmy činí 500 Kč, příjem domácnosti činí 33 500 Kč a na jiné dluhy platí splátky 0 Kč měsíčně a další výdaje činí 4 255 Kč. Při sepsání karty předložila složenky a přiznání dávky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 14. 12. 2022 mezi společností právnická osoba postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě 2 uzavřených smluv o úvěru předala žalované částku 10 000 Kč a 15 000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvy o úvěru je nutno hodnotit jako neplatné, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání obou smluv o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně si sice vyžádala doklady o příjmech žalované, ale nijak nezkoumala výdajovou stránku žalované. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalované nezkoumala předchůdkyně žalobkyně náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, popř. si nenechala předložit např. prohlášení rodičů, že žalovaná u nich skutečně bydlí a zda se nějak podílí na nákladech spojených s bydlením, nezkoumala další náklady žalované, podrobněji nezkoumala, zda žalovaná splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek, když se spokojila pouze s jejím prohlášením v zákaznické kartě, že tyto činí celkem 1 980 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalované, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2390 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.
7. Soud proto žalovanou zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovanou nevrácené jistiny, tedy částku 12 450 Kč (rozdíl mezi jistinou 10 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovanou uhrazenou částkou 4 850 Kč činí u mladšího úvěru 5 150 Kč a rozdíl mezi jistinou 15 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovanou uhrazenou částkou 7 700 Kč činí u mladšího úvěru 7 300 Kč, celkem tedy neuhrazené části jistiny úvěru tvoří v součtu částku 12 450 Kč). Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z jistiny 5 150 Kč částečně kapitalizované od 9. 2. 2021 do 14. 12. 2022 ve výši 784,56 Kč a z jistiny 7 300 Kč částečně kapitalizované od 9. 2. 2021 do 14. 12. 2022 ve výši 1 112,10 Kč, tak ode dne 15. 12. 2022 do zaplacení. Ve zbytku, tedy aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku žalobkyni částku 12 592,84 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 560,02 Kč, 8,25% úrok z prodlení p.a. z částky 3 555,16 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 357,03 Kč, 23,19% úrok p.a. z částky 8 705,16 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, částku 17 814,64 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 920,11 Kč, 8,25% úrok z prodlení p.a. z částky 5 856,98 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 2 269,28 Kč a 23,79% úrok p.a. z částky 13 156,98 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.
8. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle § 1879 a násl. občanského zákoníku , ve znění účinném od 1. 1. 2014. V příloze se mezi postupovanými pohledávkami nachází i pohledávka za žalovanou. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen z titulu bezdůvodného obohacení.
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, neboť žaloba byla vůči ní z větší části zamítnuta, proto by měla právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Jelikož však žalované s řízením náklady nevznikly, rozhodnul soud o nákladech řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. ).