Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 123/2023-81
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
doručovací adresa adresa žalované
o zaplacení 31 809,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 31 809,40 Kč s úrokem ve výši 18,49 % ročně z částky 29 656,40 Kč od 2. 6. 2021 do 2. 7. 2021, s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 29 656,40 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 395,61 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 809,40 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení, a dále nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 3 451 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku nad rámec úroku přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 31 809,40 Kč s úrokem ve výši 18,49 % ročně z částky 29 656,40 Kč od 2. 6. 2021 do 2. 7. 2021, s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 29 656,40 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 395,61 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 809,40 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení, a dále nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 3 451 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku nad rámec úroku přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.</b>
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Jeseníku dne 21. 7. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 31 809,40 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného dluhu žalované vzniklého ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela dne 23. 9. 2020 s právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 18,49 % ročně a poplatky souvisejícími s poskytnutým úvěrem v ujednaných měsíčních splátkách. S jejich splácením se však dostala do prodlení, což vedlo k tomu, že právní předchůdce žalobkyně k datu 3. 4. 2021 celý dluh žalované z předmětné smlouvy jednorázově zesplatnil. Následně svou pohledávku vzniklou z titulu předmětné smlouvy o úvěru postoupil s účinností k 1. 6. 2021 na žalobkyni. K datu 1. 6. 2021 činil dluh žalované z předmětné smlouvy na jistině 29 260,90 Kč, na smluvním úroku 395,50 Kč, na poplatcích 2 153 Kč a na úroku z prodlení 395,61 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky ve výši 31 809,40 Kč sestávající z dlužné jistiny, smluvního úroku a poplatků, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve shora uvedené výši 395,61 Kč, běžícího zákonného úroku z prodlení z celkové dlužné částky od 2. 6. 2021 do zaplacení a běžícího smluvního úroku ve výši 18,49 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině a smluvnímu úroku (29 656,40 Kč) za dobu od 2. 6. 2021 do zaplacení.
2. Ve vyjádření z 3. 5. 2023 žalovaná namítla místní nepříslušnost Okresního soudu v Jeseníku s odůvodněním, že její bydliště se nachází v obec, a tedy v obvodu Okresního soudu ve Svitavách. Současně vyjádřila přesvědčení, že žalobou je částečně požadován nárok, který je vůči ní již exekučně vymáhán soudním exekutorem anonymizováno jméno příjmení pod sp. zn. 203 Ex 33184/22, proto by z jejího pohledu měla být žaloba částečně zamítnuta. Žalovaná dále uvedla, že smlouvou o úvěru, která je uvedena v žalobě, hradila revolvingový úvěr, přičemž nárok z této smlouvy již právní předchůdce žalobkyně uplatnil v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 4 C 104/2022. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, žalovaná s ohledem na své nepříznivé majetkové poměry požádala, aby jí bylo umožněno dluh splatit žalobkyni ve splátkách.
3. Usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 10. 5. 2023, č.j. 4 C 32/2023-35, které nabylo právní moci dne 30. 5. 2023, byla vyslovena místní nepříslušnost zmíněného soudu a současně bylo rozhodnuto o tom, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu ve Svitavách jako soudu místně příslušnému k projednání věci.
4. Zdejší soud nařídil k projednání věci jednání na den 9. 10. 2023. Žalobkyně přípisem ze dne 2. 10. 2023 požádala o odročení tohoto jednání s odůvodněním, že se jí ani přes veškeré úsilí nepodařilo zajistit substituční zastoupení z důvodu kolize spolupracujících advokátů ve obec a okolí. Této žádosti však soud nevyhověl, neboť žalobkyně obdobně formulovanou žádost zdejšímu soudu zasílá opakovaně, aniž by kdy konkrétně specifikovala důvody, pro které nejsou ona či její právní zástupce schopni se k jednáním dostavit osobně, zároveň pravidelně nepředkládá žádné důkazy, které by prokazovaly pravdivost jejího tvrzení, že termín nařízeného jednání koliduje s jiným jednáním spolupracujících advokátů ze anonymizováno. Za dané situace soud neshledal důvod k vyhovění žádosti o odročení jednání, o čemž žalobkyni informoval přípisem z 5. 10. 2023. Soud tedy postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a projednal věc v nepřítomnosti žalobkyně i jejího právního zástupce.
5. Žalovaná při jednání uznala žalobou uplatněné pohledávky co do důvodu i výše a uvedla, že předmětnou úvěrovou smlouvu skutečně uzavřela a úvěr jí byl poskytnut. Snažila se ho řádně splácet, přičemž má za to, že tak činila až do ledna 2021, nicméně nemá k dispozici žádné důkazy, jimiž by tuto skutečnost mohla prokázat. V době uzavření smlouvy pracovala jako uklízečka pro právnická osoba, s.r.o., měla slušný příjem kolem 18 000 Kč čistého, ze kterého jí byly prováděny srážky za účelem úhrady dluhů po bývalém manželovi. Také měla dluh u anonymizováno zdravotní pojišťovny vzniklý z titulu neuhrazeného zdravotního pojištění, jehož výše tehdy činila asi 6 000 Kč. Tento dluh splácela splátkami ve výši 2 000 Kč měsíčně, tyto si ještě navyšovala, aby dluh měla splacený rychleji. Právního předchůdce žalobkyně o těchto svých závazcích informovala, je přesvědčená, že v době uzavření úvěrové smlouvy byla schopna poskytnutý úvěr řádně splácet, v lednu 2021 však přišla o zaměstnání, chvíli byla evidována na úřadu práce a pobírala podporu v nezaměstnanosti, byla také osobně u právního předchůdce žalobkyně, kde složila nějakou částku, nicméně k úhradě jejího dluhu to nestačilo. Následně začala pracovat opět jako uklízečka, měla uzavřenou pracovní smlouvu na dobu určitou, která však dne 6. 9. 2023 uběhla, aniž by jí byl pracovní poměr prodloužen. Aktuálně je tedy opět vedena v evidenci úřadu práce, přičemž v říjnu by měla poprvé obdržet podporu v nezaměstnanosti. Kromě dluhů vzniklých z úvěrových smluv uzavřených s právním předchůdcem žalobkyně má ještě dluh za telefon u společnosti anonymizováno právnická osoba Aktuálně bydlí na ubytovně a vůbec neví, z čeho bude financovat své životní potřeby. V podstatě žije z toho, co jí půjčí známí. Na pracovních pohovorech, není úspěšná, je proto v zoufalé situaci. Proto požádala soud, aby jí umožnil její dluh žalobkyni splácet v měsíčních splátkách, přičemž uvedla, že by snad měla být schopna splácet alespoň 2 500 Kč měsíčně.
6. Z rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 8. 9. 2022, č.j. 4 C 104/2022-29, který nabyl právní moci dne 11. 10. 2022, soud zjistil, že žalované byla uložena povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně 11 917,50 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 21. 8. 2020.
7. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou 23. 9. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a současně zaplatit úrok, jehož výše odpovídala sjednané sazbě 18,49 % ročně, a poplatky související s úvěrem, a to v ujednaných měsíčních splátkách po 1 200 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje 20. 10. 2020. V čl. 3. smlouvy bylo sjednáno, že právní předchůdce žalobkyně bude úroky z úvěru připisovat k jistině úvěru a že tyto se stanou součástí jistiny, budou tedy úročeny společně s ní. Právní předchůdce žalobkyně mohl úroky připsat k jistině vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, dále při doplacení úvěru a také v den, kdy uplatní své právo na okamžité splacení úvěru. To mohl dle čl. 8 smlouvy uplatnit například v situaci, že dojde k některému porušení podmínek úvěrové smlouvy ve smyslu čl. 8. Mezi tato porušení spadala například situace, kdy se žalovaná dostane do prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než tři měsíce nebo do prodlení se splacením více než dvou splátek úvěru.
8. Z dopisu z 2. 3. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně vyzval žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 4 542 Kč ve lhůtě do 3. 4. 2021 s tím, že pokud v uvedené lhůtě dluh neuhradí, bude po ní požadováno okamžité splacení celého dluhu.
9. Z dopisu ze 4. 4. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámila žalované, že k datu 3. 4. 2021 prohlašuje celý její dluh ze shora uvedené úvěrové smlouvy za jednorázově splatný, neboť žalovaná neuhradila dluh k výzvě obsažené v dopise z 2. 3. 2021.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 31. 5. 2021, z přílohy č. 1/ k této smlouvy obsahující seznam postupovaných pohledávek, jakož i z dohody o úplatě za postoupené pohledávky z 31. 5. 2021 a z potvrzení o zaplacení kupní ceny z 2. 6. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou vzniklou z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy na žalobkyni.
11. Z oznámení o postoupení pohledávky z 18. 6. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovanou o postoupení předmětné pohledávky.
12. Z předžalobní výzvy z 12. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu vzniklého z titulu předmětné úvěrové smlouvy ve výši 37 272,35 Kč ve lhůtě do 27. 1. 2022 s upozorněním, že pokud nebude dluh ve stanovené lhůtě uhrazen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
13. Z transakční historie k předmětné úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalobkyně dne 23. 9. 2020 vyčerpala formou úvěru od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a že k datu 1. 6. 2021 činil její dluh na jistině úvěru 29 260,90 Kč, na úroku 395,50 Kč, na poplatcích 2 153 Kč a na úroku z prodlení 395,61 Kč.
14. Z kontaktní karty Úřadu práce ČR soud zjistil, že žalovaná je od 13. 9. 2023 vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a aktivně hledá zaměstnání.
15. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí ve věci.
16. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě úvěrové smlouvy uzavřené 23. 9. 2020 peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že uvedenou částku bude splácet spolu se smluvním úrokem, jehož výše činila 18,49 % ročně, a s poplatky souvisejícími s úvěrem, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 200 Kč, které byly splatné vždy ke každému 20. dni v měsíci. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru, právní předchůdce žalobkyně úvěr k datu 3. 4. 2021 jednorázově zesplatnil. Následně postoupil svou pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, o čemž žalovanou písemně informoval. K datu 1. 6. 2021 činil dluh žalované na jistině úvěru 29 260,90 Kč, na úroku 395,50 Kč, na poplatcích 2 153 Kč a na úroku z prodlení 395,61 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu předžalobní výzvou z 12. 1. 2022. Žalovaná je aktuálně od 13. 9. 2023 vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání úřadu práce.
17. Soud nejprve považuje za důležité na tomto místě sdělit, proč za situace, kdy žalovaná při jednání uznala žalobou vymáhaný dluh co do důvodu a výše, nepostupoval podle § 153a odst. 1 o. s. ř. a nerozhodl ve věci rozsudkem pro uznání. Soud rozsudek pro uznání nevydal proto, že je zřejmé, že žalobkyně v rámci žalobou uplatněného nároku nezohlednila právní úpravu obsaženou v § 122 odst. 4 a 5 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), neboť po žalované požadovala zaplacení běžícího úroku v sazbě sjednané ve smlouvě (18,49 % ročně) až do úplného zaplacení dluhu, ačkoliv dle citovaných ustanovení lze po spotřebiteli z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru počínaje 91. dnem jeho prodlení požadovat smluvní úrok maximálně ve výši, která odpovídá zákonnému úroku z prodlení. Blíže se soud tomuto problému věnuje v další části odůvodnění, na tomto místě je však vhodné zdůraznit, že jestliže žalobkyni nesvědčí z pohledu hmotného práva nárok na zaplacení všech žalobou uplatněných pohledávek, nemohl soud k uznání dluhu učiněnému ze strany žalované přihlížet, neboť žalovaná nemohla platně uznat neexistující dluh, a pokud by se její uznání týkalo pouze části žalobou uplatněného nároku, byl by podle § 153a odst. 1 věty druhé o. s. ř. k vydání částečného rozsudku pro uznání zapotřebí návrh žalobkyně, který však nebyl učiněn.
18. Zároveň je zjevné, že nemohla obstát původně žalovanou uplatněná námitka věci pravomocně rozhodnuté, neboť v řízení, které probíhalo u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. značkou 4 C 104/2022, byl projednáván nárok ze zcela jiné úvěrové smlouvy (revolvingový úvěr sjednaný dne 21. 8. 2020) než v tomto řízení.
19. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení ZSÚ.
20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
21. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
22. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
23. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.
24. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu však prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se stala ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 věřitelem žalované pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl uzavřením úvěrové smlouvy závazkový právní vztah podle § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost ze smlouvy prokazatelně splnil, neboť žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. Žalované tak vznikla dle smlouvy i dle shora citovaného § 2395 o. z. povinnost poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit smluvní úrok ve výši 18,49 % ročně, jakož i související poplatky. Tuto povinnost však žalovaná zjevně porušila, když se dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek a svůj dluh neuhradila ani poté, kdy došlo zcela v souladu s příslušnými ustanoveními smlouvy k zesplatnění úvěru ze strany právního předchůdce žalobkyně.
25. Žalovaná nesporovala výši v žalobě uvedených dlužných částek. Soud proto neshledal důvod, proč žalobkyni jí nárokované částky nepřiznat, ovšem s jednou již shora zmiňovanou výjimkou. Žalobkyně totiž u nároku na zaplacení běžícího smluvního úroku za dobu od 2. 6. 2021 do zaplacení nezohlednila novelu ZSÚ provedenou zákonem č. 186/2020 Sb., která je účinná od 24. 4. 2020. Zmíněnou novelou bylo doplněno ustanovení § 122 ZSÚ o odstavce 4 a 5. S účinností od 24. 4. 2020 podle § 122 odst. 4 ZSÚ platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Předmětná úvěrová smlouva byla uzavřena 23. 9. 2020, tedy již za účinnosti citované novely ZSÚ. Proto je třeba na posuzovanou věc aplikovat mimo jiné i právní úpravu obsaženou v § 122 odst. 4 ZSÚ. V daném případě soud vycházel z toho, že žalovaná se dostala do prodlení se splacením úvěru 4. 4. 2021 (den následující po zesplatnění úvěru), což znamená, že 90. den jejího prodlení nastal 2. 7. 2021. Soud proto přiznal žalobkyní jí požadovaný smluvní úrok ve výši 18,49 % ročně (sazba sjednaná přímo ve smlouvě) pouze do data 2. 7. 2021, počínaje 91. dnem prodlení (tj. od 3. 7. 2021) pak přiznal již jen smluvní úrok ponížený v souladu s citovaným § 122 odst. 4 ZSÚ na 8,5 % ročně, přičemž v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala smluvního úroku nad rámec uvedené sazby, žalobu částečně zamítl. Žalobkyni dále přiznal i jí požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to s odkazem na § 1970 o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Zde se sluší poznamenat, že jak běžící smluvní úrok, tak i běžící zákonný úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni až do doby, kdy dojde k úplnému zaplacení dluhu žalované, a to s odkazem na § 2399 odst. 2 větu druhou o. z., podle níž úvěrovaný hradí úvěrujícímu úroky za dobu od poskytnutí peněžních prostředků až do jejich úplného vrácení.
26. Ačkoliv byla žaloba částečně zamítnuta co do části žalobkyní požadovaného smluvního úroku, toto zamítnutí se týkalo jen velmi nepatrné části předmětu řízení. Žalobkyni tedy i přes toto částečné zamítnutí žaloby vůči žalované podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), svědčilo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plném rozsahu. Tyto náklady byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 273 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 2 178 Kč Náklady právního zastoupení tvoří v prvé řadě mimosmluvní odměna advokáta ve výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby učiněné zástupcem žalobkyně ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci a žalobu, kdy každý z těchto úkonů je podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 bodem 3 AT honorován sazbou odměny ve výši 500 Kč, neboť v daném případě byl nárok žalobkyně uplatněn návrhem podaným na ustáleném vzoru, který žalobkyně (zastoupena týmž právním zástupcem anonymizováno příjmení) u zdejšího soudu uplatňuje ve skutkově a právně obdobných věcech zcela pravidelně, přičemž výše vymáhaného peněžitého plnění nepřesáhla 50 000 Kč. Dále byly náklady zastoupení tvořeny třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč (tj. celkem 300 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a náhradou za 21% DPH ze shora uvedených položek (tj. z částky 1 800 Kč) ve výši 378 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 3 451 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
27. Při rozhodování o stanovení lhůty k plnění rozsudkem uložených povinností soud zohlednil aktuální velmi nepříznivé osobní, majetkové a výdělkové poměry žalované. Ta žije na ubytovně v obec, v nedávné době přišla o zaměstnání, od 13. 9. 2023 je prokazatelně evidována na úřadu práce a aktuálně tedy nemá žádný pravidelný příjem, z něhož by mohla uhradit celý svůj dluh žalobkyni jednorázově (vyjma podpory v nezaměstnanosti, která jí však bude teprve vyplacena). Soud uvěřil tvrzení žalované, že v současnosti aktivně hledá zaměstnání a absolvuje pracovní pohovory, o čemž ostatně svědčí i jí předložená kontaktní karta ÚP. Žalovaná se dostavila k jednání, existence svého dluhu vůči žalobkyni si je vědoma, nepopírá ji a k celé situaci se staví čelem. Soud má za to, že za daných okolností je namístě poskytnout žalované možnost splátkového kalendáře, aniž by tím bylo nějak výrazněji zasaženo do práv žalobkyně. Ta je totiž zavedeným obchodníkem s pohledávkami, přičemž pouze u zdejšího soudu vymáhá stovky až tisíce pohledávek z úvěrových smluv nejrůznějších právních předchůdců, ať už bank, nebo nebankovních poskytovatelů úvěrů, ročně. Soud je toho názoru, že rozložení splatnosti dluhu žalované v daném případě nikterak neohrozí fungování či materiální zabezpečení žalobkyně. Soud stanovil výši měsíční splátky dluhu žalované na částku 2 500 Kč, neboť žalovaná uvedla, že tato částka je v její aktuální situaci maximální možná, jakou je schopna splácet. Zároveň lze z pohledu soudu konstatovat, že pokud žalovaná uložené splátky bude hradit řádně a včas, dojde k úhradě celého jejího dluhu v době, která je pro žalobkyni ještě přijatelná (přibližně za rok a půl). Soud zároveň vyslovil doložku o ztrátě výhody splátek, což v praxi znamená, že pokud žalovaná neuhradí řádně a včas byť jen jedinou stanovenou splátku, může se žalobkyně domáhat jednorázové úhrady celé zbývající části jejího dluhu. První splátka dluhu pak bude splatná k 20. dni měsíce následujícího po měsíci, kdy tento rozsudek nabude právní moci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.