Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 209/2023-50
Okresní soud v Klatovech rozhodl soudcem Janem Chudobou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. K uplatněnému právu uvedla, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši částka. Žalovaný nedodržel svůj závazek splatit poskytnutý úvěr řádně a včas, když se dostal do prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni datum. Výzva k zaplacení dluhu zůstala ze strany žalovaného bez odezvy, pročež se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud.
2. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se však žalovaný, byv řádně předvolán, nedostavil a svoji neúčast rovněž neomluvil. Žalobkyně byla z jednání omluvena. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastníků.
3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum distančním způsobem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši částka, a to tak, že částka ve výši částka bude vyplacena na žalovaným uvedený bankovní účet, částka ve výši částka bude na základě žádosti žalovaného použita na úplné splacení předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni, s tím, že částka ve výši částka bude započtena na náklady úvěrujícího vynaložené v souvislosti s poskytnutím úvěru, blíže specifikované v čl. IV bodu 4.8 téže smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách o výši částka. Úvěr měl být dle smlouvy zcela splacen nejpozději k datum. Žalovaný se tedy zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit věřiteli celkem částka.
4. Z dopisu někdejšího právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení ze dne datum se podává, že jím žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru pro prodlení žalovaného s úhradou splátky splatné k datum. Současně z inkasní bilance k úvěrové smlouvě včleněné do téhož dopisu plyne, že žalovaný ve prospěch úvěru uhradil žalobkyni celkem částka.
5. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též „o. z.“), platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
6. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , jsou podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury dobré mravy ztělesňují souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv dobrých mravů musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.
8. V souzené věci je z obsahu dané smlouvy patrné, že žalovaná v ní vystupovala v pozici spotřebitele podle ustanovení § 419 o. z. Smlouva samotná byla koncipována nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť ten se zavázal vrátit úvěrujícímu částku představující zhruba 233 % samotného úvěru, který byl žalovanému reálně poskytnut (tj. v částce částka po odečtení nákladů žalobkyně ve výši částka, které si ponechala). Takovýmto ujednáním nepochybně dochází k neúměrnému navyšování dlužné částky, kdy původní věřitel zřejmě kalkuloval i s tím, že půjčená částka nebude dlužníkem uhrazena včas. Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takovéto právní jednání věřitele požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle totiž nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem.
9. Ve světle řečeného tudíž soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný přijal od žalobkyně plnění (dílem v peněžité podobě, dílem v podobě splnění dluhu z předchozího závazku vůči žalobkyni) o hodnotě částka, aniž tu však byl platný závazek, a proto má žalobkyně, na niž byla pohledávka postoupena, vůči žalovanému nárok na vrácení toho, oč se žalovaný případně obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). V řízení přitom bylo prokázáno, že žalovaný ve prospěch úvěru uhradil celkem částka. Odtud je tedy bez dalšího zřejmé, že žalovaný dluží žalobkyni toliko částku ve výši částka představující rozdíl mezi žalobkyní poskytnutým plněním a žalovaným vráceným plněním. Ve světle řečeného tudíž soud žalobě vyhověl co do částky částka a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Ohledně příslušenství pohledávky soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení až ode dne, kdy žalovaného požádala o vrácení poskytnutého plnění. Tak se dle listinných důkazů stalo až výzvou ze dne datum, podanou k poštovní přepravě téhož dne. Je třeba vyjít z toho, že výzva žalovanému došla dne datum (§ 573 o. z.). Jelikož žalobkyně ve výzvě požadovala splnit dluh do datum, ocitl se žalovaný následujícího dne v prodlení se splněním své povinnosti.
10. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tj. na poměrném procesním úspěchu žalovaného ve sporu, jemuž ovšem v řízení žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
11. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, nýbrž v řízení pokračoval nařízením jednání k projednání případu, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za klasický návrh na zahájení řízení (žalobu). Podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, by soudní poplatek činil částka. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši částka v souladu s položkou 2 bodem 1 písm. c) Sazebníku poplatků. Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši částka. Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, dle něhož splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.
12. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze do 15 dnů od jeho doručení podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem ve stanovených lhůtách, může se oprávněný domáhat po právní moci rozsudku jeho výkonu nebo exekuce.