Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 192/2023-31
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 19 430 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 500 Kč od datum do zaplacení, a dále částku 1 500 Kč, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního nároku, tj. co do částky 6 000 Kč, smluvní pokuty 3 430 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1000 Kč,
a úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 000 Kč od datum do datum a z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 500 Kč od [datum] do zaplacení, a dále částku 1 500 Kč, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního nároku, tj. co do částky 6 000 Kč, smluvní pokuty 3 430 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1000 Kč, a úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení. <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 19 430 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím webové stránky webová adresa dne datum smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla téhož dne žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek ve výši 6 000 Kč ve třech měsíčních splátkách, přičemž splatnost poslední splátky měla nastat dne datum. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného posouzením jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrů
a nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný své smluvní závazky včas a řádně nesplnil, když žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení smluvní pokuty, která za období od datum do datum činila 3 430 Kč Náklady spojené s uplatněním pohledávky činily 2 500 Kč za písemné výzvy odeslané ve dnech datum, datum, datum, datum a datum. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván upomínkou odeslanou dne datum.
2. V řízení je mezinárodní prvek, neboť žalovaný je státním občanem země. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských
a obchodních věcech. Žalovaný, který je občanem členského státu EU, může být žalován
u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
5. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne datum za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit jí poplatek ve výši 6 000 Kč splátkou ve výši 5 333 Kč se splatností třicátý první den po poskytnutí peněžních prostředků, splátkou ve výši 5 333 Kč se splatností šedesátý druhý den po poskytnutí peněžních prostředků a splátkou ve výši 5 334 Kč se splatností devadesátý třetí den po poskytnutí peněžních prostředků.
6. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že tyto byly nedílnou součástí smlouvy a upravovaly práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu smlouvou neupravené.
7. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný zaslal z účtu
č. bankovní účet na účet žalobkyně dne datum částku 1 Kč a žalobkyně téhož dne převedla na tentýž účet žalovaného částku 10 000 Kč.
8. Z upomínek ze dne datum, datum, datum, datum a datum bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzývala opakovaně k zaplacení, ovšem bezvýsledně, žalovaný ve lhůtě splatnosti neuhradil žalobkyni dlužnou částku ani její část.
9. Z předžalobní upomínky ze dne datum včetně podacího archu bylo zjištěné, že právní zástupkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky též předžalobní upomínkou podanou k poštovní přepravně dne datum.
10. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené úvěrové smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, na vrácení dlužné částky účelně vynaložila částku 1500 Kč za tři upomínky (vyjma předžalobní upomínky). Žalovaný ze soudem přiznané částky neuhradil žalobkyni ničeho.
11. K prokázaní řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně další skutečnosti netvrdila a nepředložila jediný důkaz, ač byla soudem usnesením ze dne 24. 7. 2023 č.j. 9 C 192/2023-11 vyzvána.
12. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
13. Dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se použije pro smlouvy uzavřené po datum. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, která žalovanému úvěr poskytla, sídlo na území České republiky.
14. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
19. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
21. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
22. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
24. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
25. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
26. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne datum ve věci C číslo: právnická osoba s.r.o. proti GK), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.
27. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.
28. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jejímu bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně (§ 2991 odst. 2 o.z.), tj. částku, která mu byla žalobkyní poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatil. Z dokazování a tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaný žalobkyni nevrátil ničeho a stále jí tak dluží částku 10 000 Kč, která představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a kterou je žalovaný povinen vrátit. Zároveň má žalobkyně vůči žalovanému dle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, a to ode následujícího po dni, kdy se žaloba dostala do dispozice žalovaného, tj. ode dne datum až do úplného zaplacení. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ke dni vzniku prodlení žalovaného činila 15 % ročně, žalobkyně však podanou žalobou požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně a nemůže jí být přiznáno více, resp. vyšší sazba, než požadovala. Žalovaný byl proto uznán povinným zaplatit žalobkyni částku
10 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky
10 000 Kč ode dne datum do zaplacení. Dále soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni i náklady spojené s uplatněním pohledávky, ovšem pouze ve výši částečné – a to 1 500 Kč (3 x 500 Kč). Soud má za to, že za přiměřené lze považovat skutečně maximálně výzvu (upomínku k úhradě) 1 x za 14 dní (spíše např. 1 x za 3 týdny až měsíc), v žádném případě však 1 x za 7 dní. Částku 500 Kč jako výdaje za zaslání jedné upomínky soud považuje též již za maximální. Proto soud žalobkyni přiznal jako účelně vynaložené výdaje
3 upomínky a´ 500 Kč.
29. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o úvěru, soud žalobu co do zbylé žalované částky zamítl, tj. zamítl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 6 000 Kč, smluvní pokuty 3 430 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 x 500 Kč, též zamítl žalobkyní požadované úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 000 Kč od datum do datum a z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení
30. O náhradě nákladů mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Poměr úspěchu
a neúspěchu účastníků byl téměř totožný, když žalobkyně uspěla co do částky 11 500 Kč a neuspěla co do částky 10 430 Kč (úspěch co do úroků z prodlení soud nehodnotí), a soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
31. Lhůta pro splnění povinností uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší
než zákonná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), a to s přihlédnutím k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, výši přiznané částky i předpokládaným možnostem žalovaného přisouzenou částku uhradit (skutečné možnosti žalovaného soud nemohl zjistit, a to pro nečinnost žalovaného).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.