Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 392/2022-60

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zn. anonymizováno číslo

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 696 800,07 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 541 644 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 1. 8. 2022 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Co do částky 155 156,07 Kč s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 618 800,65 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 77 156,65 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, se návrh zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 14 068,45 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 541 644 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 1. 8. 2022 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 155 156,07 Kč s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 618 800,65 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 77 156,65 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, se návrh zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 14 068,45 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem ze dne 12. 8. 2022 domáhala, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku 696 800,07 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 1. 8. 2022 do zaplacení z 618 800,65 Kč a s úrokem 8,5 % ročně z 618 800,65 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 15. 4. 2020 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 679 837 Kč. Žalovaný se zavázal splatit tento úvěr s příslušenstvím pravidelnými měsíčními splátkami 8 701 Kč počínaje měsícem květen 2020. Úroková sazba byla stanovena na 8,99 %. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně. Dne 27. 10. 2021 byl upozorněn na povinnost uhradit dlužný nedoplatek ve splátkách ve výši 30 252 Kč do 26. 5. 2021 s tím, že pokud se tak nestane, může žalobkyně prohlásit úvěr za splatný. Žalovaný na výzvu nereagoval, stal se úvěr ke dni 28. 11. 2021 splatným, o čemž byl žalovaný informován výzvou z téhož dne. Dne 15. 7. 2022 byla žalovanému zaslána výzva k zaplacení před podáním žaloby. Dosud žalovaný pohledávku neuhradil. K 31. 7. 2022 činil zůstatek úvěru žalovanou částku skládající se z jistiny 618 800,65 Kč, řádného úroku 35 959,80 Kč, zákonného úroku z prodlení 36 387,62 Kč a poplatků 5 662 Kč. Dále žalobkyně požadovala úhradu nákladů za vypracování žalobního návrhu 300 Kč. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného a tento byl shledán úvěruschopným. Od počátku splácení uhradil žalovaný na úvěrový účet celkem 138 193 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela žalobkyně z tzv. kreditní linky. Ta myla napočtena na základě příjmu z účtu vedeného u žalobkyně. Ten byl stanoven na 32 630 Kč, žalovaný uvedl v žádosti příjem 29 000 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného je patrné, že částka odpovídá průměrného příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Žalobkyně zjistila, že žalovaný nebyl v aktivním insolvenčním řízení. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje 0 Kč a nájemné 5 000 Kč, životní výdaje žalovaného žalobkyně stanovila dle svého interního ekonomického modelu na 9 940 Kč a zjistila, že žalovaný měl u ní několik aktivních úvěrů.

2. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny dne 29. 12. 2022 postupem dle , 4 (dále jen „ ) na adresu jeho evidenčního pobytu.

3. Podle , , (dále jen„ Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

5. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

7. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle § 2991 odst. 1 Obč.Z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. V řízení bylo prokázáno smlouvou o úvěru, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít dne 15. 4. 2020 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které žalovanému byl poskytnut úvěr 679 837 Kč, který se žalovaný zavázal splatit se sjednanými úroky 8,99 % ročně v měsíčních splátkách po 8 701 Kč od 15. 5. 2020, úvěr měl být splacen do 15. 4. 2030. Prostředky ve výši 629 837 Kč měl být použity na splacení osmi úvěrů. Cena za vyřízení úvěru byla ujednána ve výši 5 000 Kč. Při uzavírání smlouvy byla totožnost žalovaného ověřena předložením občanského průkazu.

11. Z výpisu z účtu žalovaného za období 1. 9. 2019 – 31. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný využíval řádně čerpaný kontokorent i přečerpaný kontokorent, zůstatek na účtu k 1. 9. 2019 měl 354,01 Kč, k 1. 10. 2019 to bylo 118 134,39 Kč, k 1. 11. 2019 to bylo již 64 967,80 Kč, k 1. 12. 2019 to bylo 28 256,81 Kč, k 1. 1. 2020 to bylo již jen 1 001,33 Kč a k 31. 1. 2020 to bylo 2 616,29 Kč. Žalovaný z účtu uhradil s poznámkou„ kluci“ 7 000 Kč v září 2019, 6 000 Kč v říjnu 2019 až lednu 2020, měsíčně na čerpacích stanicích bezhotovostně uhradil částky cca 2- 3 000 Kč, hradil nájem 10 350 Kč měsíčně, platil v obchodních řetězcích (anonymizováno, příjmení), splácel úvěry či pojištění (např. anonymizována čtyři slova) 9 034 Kč), dobíjel mobilní telefon, hradil poplatky mateřské školce v řádech stokorun, měsíčně hradil 2 879 Kč s poznámkou„ Auto“. Z účtu byly vybírány či hrazeny stokorunové i tisícikorunové částky. Pravidelný příjem zasílány žalovanému na účet činil v uvedeném období od anonymizována tři slova měsíčně 32 510,10 Kč. Dne 2. 9. 2019 obdržel žalovaný na účet kromě mzdy ještě 65 000 Kč, v daném období obdržel dalších 6 000 Kč z přečerpaného kontokorentu, dále 135 000 Kč, 3 000 Kč, dalších 20 000 Kč z přečerpaného kontokorentu.

12. Z podkladů pre súdne konanie a zoznamu splátok úverov soud zjistil, že žalovaný vyčerpal úvěr, sjednané splátky nehradil vždy řádně a včas a že celkem uhradil 138 193 Kč.

13. Z dopisu z 27. 10. 2021 označeného jako Poslední výzva k úhradě dlužné částky soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu 30 252 Kč do 28. 11. 2021, jinak dojde k zesplatnění celého úvěru, který k uvedenému datu činil 614 290 Kč. Současně byl žalovaný upozorněn na vymáhání úhrady soudní cestou a na nárůst úroků a úroku z prodlení.

14. Dopisem z 28. 11. 2021 pak byl žalovaný upozorněn na rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu a byl žalobkyni vyzván k úhradě celkové částky 624 909 Kč do 29. 11. 2021. Výzvou z 15. 7. 2022 byl písemně vyzván k úhradě tehdy dlužné částky 687 741,61 Kč do 30. 7. 2022 s tím, že v opačném případě bude úhrada vymáhána soudní cestou.

15. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. Soud se proto zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

16. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v  jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

18. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

19. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti neověřila dostatečně měsíční výdaje žalovaného. Při zjišťování výdajů je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele a nikoli pouze spoléhat na tvrzení žadatele o úvěr, který má zájem na tom, aby splnil podmínky pro poskytnutí úvěru.

20. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací., když ta vycházela pouze z tvrzení žalovaného. Žádné posouzení úvěruschopnosti nebylo zjištěno. Žalovaný měl dle žalobkyně uvádět nájemné 5 000 Kč, s bydlením však měl dle výpisu z účtu výdaje min. ve výši 10 350 Kč měsíčně, hradit také 6- 7 000 Kč měsíčně na výživné („ kluci“) a poplatek za mateřskou školku, měl výdaje se svým mobilním telefonem, stravou, oblékáním, dopravou, splátkami úvěrů i mimo žalobkyni, ač ta vycházela toho, že žalovaný nic takového v žádosti neuvedl. Pokud by žalobkyně náležitě posuzovala úvěruschopnost žalovaného, tak by musela zjistit, že pokdy by žalovaný nepřečerpával kontokorenty, nezískal jednorázově zejm. částku 135 000 Kč, tak by min. v období měsíců 9/2012-1 2020 nemohl hradit své závazky, které splácel (jak vidno z výpisu z účtu) a hradit své potřeby. Žalovaný by nemohl splácet předmětný úvěr, byť se mělo jednat o konsolidaci jeho předchozích závazků u žalobkyně a došlo pouze k navýšení celkové splátky oproti dosavadním závazkům, které u žalobkyně měl. Z výpisu z účtu jednoznačně vyplynulo, že pravidelný příjem žalovaného není dostačující pro úhradu jeho závazků. Pokud žalovaný měl dle žalobkyně v žádosti o úvěr něco tvrdit a žalobkyně nepravdu těchto tvrzení neověřila, ač k tomu min. s ohledem na výpisu z účtu měla příležitost, nelze uvažovat o tom, že splnila svou povinnost a řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením , o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.

21. Žalobkyně poskytla žalovanému v souzeném případě částku 679 837 Kč, na kterou bylo žalovaným uhrazeno pouze 138 193. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, tj. na 541 644 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení ( Obč.Z.), a na úroky z prodlení v zákonné výši z této částky ode dne požadavku žalobkyně, tj. od 1. 8. 2022 do zaplacení ve výši vyplývající z

22. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 155 156,07 Kč, úroku 8,5 % ročně z 618 800,65 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ze 77 156,65 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení soud žalobu zamítl (výrok II.).

23. O nákladech řízení rozhodl soud dle V této věci byla procesně úspěšnější žalobkyně (počítáno vč. pětinásobku ročního plnění ohledně úroků z prodlení), a to 77,5: 22,5, a má tak právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, tj. ve výši 55 %. Plná výše nákladů řízení žalobkyně činí 25 579 Kč a skládá se z nákladů 2x 300 Kč za podání návrhu a jeho doplnění ve smyslu , 2 vyhl. č. a soudního poplatku 24 979 Kč. Z 25 579 Kč činí 55 % právě přiznaných 14 068,45 Kč (výrok III.).

24. Lhůty k plnění byly stanoveny dle věta za středníkem s přihlédnutím k návrhu žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve trojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.