Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 394/2022-88

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti;

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 41 640,88 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 338,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 14. 7. 2022 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Co do částky 17 302,05 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 963,37 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 365,11 Kč, s úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 39 690,88 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 690,88 Kč od 22. 7. 2022 do zaplacení se návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 338,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 14. 7. 2022 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 17 302,05 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 963,37 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 365,11 Kč, s úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 39 690,88 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 690,88 Kč od 22. 7. 2022 do zaplacení se návrh zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 41 640, 88 s příslušenstvím. Uvedla, že účastníci uzavřeli dne 27. 4. 2018 smlouvu o úvěru k účtu číslo bankovní účet, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, k jeho čerpání došlo bezhotovostně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem 8,9 % p.a.. Počínaje dnem 20. 5. 2018 měl žalovaný povinnost splácet vyčerpanou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Výše splátky vyčerpané jistiny úvěru měla odpovídat rozdílu mezi částkou 883 Kč a výši úroků splatných za období od předcházejícího dne splatnosti úroků popř. splátky jistiny úvěru do daného dne splatnosti. Žalovaný se tedy zavázal k 96 měsíčním splátkám po 883 Kč, poslední, splátka měla odpovídat částce nesplacené jistiny úvěru a neuhrazených úroků. Žalovaný se zavázal hradit pojistné, měl hradit i poplatky a ceny za bankovní služby dle sazebníku. Žalovaný, ani přes opakované upomínání, nehradit závazky řádně a včas, uhradil pouze 41 pravidelných splátek. Poslední úhrada byla provedena 20. 9. 2021. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného dopisem z 13. 7. 2022 k okamžitému splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy. Žalovaný však ničeho neuhradil. V důsledku zesplatnění úvěru vznikla žalobkyni za žalovaným pohledávka skládající se z jistiny 39 690,88 Kč, poplatků úvěru 1 950 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 2 963,37 Kč (k 21. 7. 2022) a 365,11 Kč, k úroku 8,9 % ročně z jistiny od 22. 7. 2022 do zaplacení a za toto období i zákonný úrok z prodlení z jistiny. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posuzovala a dospěla k závěru, že žalovaný byl úvěruschopný. Vycházela přitom z insolvenčního a živnostenského rejstříku, bankovních a nebankovních registrů, zjistila tak, že žalovaný má mimo žalobkyni další dva dluhy vyplývajících z úvěrových smluv a souhrnná měsíční splátka těchto úvěrů činila 5 060 Kč. Dále vycházela s tvrzení žalovaného o příjmu ve výši 16 000 Kč a výdajích 2 000 Kč na bydlení, 300 Kč na pojištění, 100 Kč na spoření a 100 Kč na ostatní výdaje a také z částky 3 410 Kč představujících životní minimum, dále z výdajů žalovaného na závazky u žalobce 3 419 Kč a na úvěry u jiných poskytovatelů 5 060 Kč.

2. Žalovaný k věci ničeho uvedl. Předvolání k jednání spolu s výzvou k vyjádření se ve věci bylo žalovanému doručeno na adresu jeho trvalého bydliště dne 3. 2. 2023 postupem dle , 4 . Žalovaný se z jednání neomluvil, nedostavil se k němu. S ohledem na výše uvedené soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle Vycházel přitom zy předložených žalobkyní.

3. Návrhem na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru, Standardními evropskými informacemi o spotřebitelském úvěru, Smlouvou o úvěru číslo Prohlášením o zdravotním stavu, interním účetním dokladem, sazebníkem, legendou k historickému výpisu, upomínkou ze dne 24. 11. 2021, Výzvami k okamžitému splacení dluhu ze dne 25. 5. 2022 včetně obálky, bylo prokázáno, že uvedenou smlouvu uzavřeli účastníci 27. 4. 2018, na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč na dobu 96 měsíců, tedy do 20. 4. 2026, splátky byly sjednány na 883 Kč měsíčně, úroková sazba činila 8,9 % p.a., sjednáno bylo i pojištění za 60 Kč měsíčně, poplatek za zpracování úvěru 490 Kč byl ze strany žalovaného uhrazena formou zápočtu při čerpání úvěru, kontaktní adresa žalovaného byla ujednána obec a číslo, obec, zaslání 1. upomínky mělo být zpoplatněno částkou 250 Kč, zaslání následujících upomínek již za 500 Kč, zasílání výpisů z úvěrového účtu v papírově formě bylo zpoplatněno částkou 20 Kč měsíčně. První splátka měla činit 341,17 Kč, 2. - 95. splátka měla činit 883 Kč a 96. splátka měla činit 778,54 Kč. Splatné byly všechny vždy k 20. dni v měsíci, a to do května 2018. Poskytnuté peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty převodem na běžný účet. Pro neplacení sjednaných splátek byla žalovanému zaslána upomínka s upozorněním na možné okamžité splacení dlužných částek ke dni 24. 5. 2022, což činilo celkem 9 115,13 Kč, a to do 13. 7. 2022. Žalovaný byl vyzván i k úhradě dlužných částek týkající se jiných úvěrů na 50 000 Kč z 16. 12. 2020, 70 000 Kč z 16. 5. 2019 a 200 000 Kč z 19. 1. 2017.

4. Ze žádosti o poskytnutí osobního úvěru z 27. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaný požadoval úvěr ve výši 60 000 Kč, v době předsmluvních jednání měl být svobodný, bez vyživovací povinnosti, s výdaji za bydlení ve vlastním domě či bytě 2 000 Kč, za pojištění a spoření 300 Kč a 100 Kč a ostatními výdaji 100 Kč. Závazky u jiných poskytovatelů úvěru neuvedl. Žalovaný měl k dispozici mobilní telefon a pravidelný příjem 16 000 Kč měsíčně čistého.

5. Z výsledků posouzení a přehledu závazků vyplývá, že dle žalobkyně mohl žalovaný požadovat úvěr až do výše 104 000 Kč s max. výši splátky 1 711 Kč, přičemž žalovaný měl již jiné závazky u žalobkyně ve výši 3 418,07 Kč měsíčně celkem, dále jiným subjektům měl splácet měsíčně 5 060 Kč a u žalobkyně měl nesplacený úvěr (200 000 Kč) ve výši 175 901,01 Kč na jistině.

6. Z výpisu z účtu žalovaného u žalobkyně soud zjistil, že žalovaný obdržel od právnická osoba příjmení anonymizováno v 10/2017 částku 5 037 Kč, v číslo částku 2 519 Kč, v 12/2017 částku 3 358 Kč, v 1/ 2018 částku 6 716 Kč, hradil měsíčně splátku úvěru 2 819 Kč, penzijní spoření 100 Kč, poplatky za správu úvěru a další poplatky v řádech stokorun, od anonymizováno a anonymizováno obdržel v 11/2017 částku 10 500 Kč, v 12/2017 částku 10 193 Kč, v 1/ 2018 částku 10 904 Kč, v 2/ 2018 částku 11 164 Kč, v 3/ 2018 částku 10 520 Kč, v 4/ 2018 částku 8 971 Kč, v 5/ 2018 částku 10 540 Kč, od právnická osoba v 3/ 2018 částku, v 4/ 2018 částku 280 Kč, od právnická osoba v 2/ 2018 částku 3 960 Kč, v 4/ 2018 částku 5 543 Kč.

7. Předžalobní upomínkou z 1. 8. 2022 vč. podacího archu bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně žalovaného vyzval dopisem zaslaným mu na adresu trvalého pobytu k úhradě celkové částky 45 153,82 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy s upozorněním na možné soudní řízení, nebude-li uvedená částka v plné výši uhrazena.

9. K výdajům žalovaného žalobkyně ani přes poučení soudu o možném neúspěchu ve věci ničeho nedoložila.

10. Podle , , (dále jen„ Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 2048 Obč.Z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Dle § 2991 odst. 1, 2 Obč.Z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Soud předmětnou smlouvu dle jejího charakteru posoudil jako smlouvu o úvěru. Dále se zabýval otázkou, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k jejímu platnému uzavření. Jelikož jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

21. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

22. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v  jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití Obč.Z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

23. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

24. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalovaného a měla i důvodně pochybovat o jeho příjmech, resp. o tom, že bude žalovaný schopen po celou dobu 96 měsíců úvěr splácet, když neměla ověřeno, na jakou dobu má žalovaný zajištěn příjem, tedy za jakých podmínek má tento uzavřenou pracovní smlouvu či zajištěn pravidelný příjem. Při zjišťování jeho výdajů tyto nijak neověřovala, ač byly tvrzeny ve výši 2 500 Kč celkem (2 000 Kč bydlení, 300 Kč pojištění, 100 Kč spoření a 100 Kč ostatní výdaje), přičemž žalovaný neuvedl splátky úvěrů u jiného subjektu, to si sama zjistila až žalobkyně, ač na toto jsou v žádosti o poskytnutí úvěru kolonky. Výdaje uvedené žalovaným jsou značně podhodnocené, když uvážíme, že se jednalo o muže stále v produktivním věku, který má jistě tisícové výdaje spojené se svým stravováním, oblečení, hygienou apod., přičemž vycházet z částky týkající se životního minima je dle soudu nedostatečně, neboť realita může být zcela odlišná. Z tohoto nešlo dost dobře usuzovat bez dalšího na to, že bude v možnostech žalovaného úvěr řádně splácet, o to spíš, že žalovaný měl u žalobkyně již jiné závazky ve statisícových výších a je tedy evidentní, že již dříve poskytnuté prostředky mu na jeho potřeby nestačily. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného. Důsledkem postupu právní předchůdkyně žalobkyně je tak absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s  , o spotřebitelském úvěru.

25. Za této situace má žalobkyně vůči žalované pouze právo na vrácení zůstatku jistiny. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 60 000 Kč, žalovaný uhradil celkem 35 661,17 Kč. Proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částkami tj. 24 338,83 Kč s úroky z prodlení jdoucími od 14. 7. 2022 do zaplacení s ohledem na datum, do kterého měl žalovaný uhradit dlužnou částku dle výzvy z 25. 5. 2022. Výše úroku z prodlení vyplývá z

26. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s  věta za středníkem s přihlédnutím k výši částky, kterou má žalovaný zaplatit a k žádání žalobkyně.

27. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 17 302,05 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 963,37 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 365,11 Kč, s úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 39 690,88 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 690,88 Kč od 22. 7. 2022 do zaplacení pak byl návrh zamítnut jako nedůvodný (výrok II.).

28. O nákladech řízení příslušelo rozhodnout dle Ve sporu byl úspěšnější žalovaný, tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

Poučení:

Proti rozsudku je možné podat odvolání, a to do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.